2. Čáry máry....láska je tu!

23. listopadu 2009 v 16:49 | Amanda Jane Fullerton |  We are sisters
We are sisters
2.

"Amando, asi jsi měla pravdu s těmi vlasy, je to vážně bída"
"To nemůžeš dát bacha člověče!?"
"A mohu jen podotknout, že zvěsti nelhali, ani v jednom"
"Ani ne, hele"

***


Ještě stále v noční košili stojím u pootevřeného okna, kterým vane do pokoje čerstvý vzduch. Je krásné, slunečné, svěží ráno. Na obloze plují mraky jako nadýchané, čerstvě naklepané peřinky,
Z dáli slyším zpěv ptáčků. Prostě dokonalé ráno v nové škole se vším všudy.
Protáhnu po dlouhém spánku kosti v těle, hupsnu z postele, nandám si na nohy papuče a podívám se na protější stranu,kde stále chrupká moje drahá sestřička Shanon. Nemohu se nevšimnout jejich krásně vlnitých vlasů, ze kterých se včera tak krásně vztekala a marně hledala žehličku, čímž by je podle svého úsudku vylepšila. Po důkladné prohlídce jsem odkráčela do společné koupelny.

"No a to jsem se ji smála za vlasy. To co vidím v zrcadle je mnohem horší. Drahá Shanon, omlouvám se ti za křivdy na tvou osobu." V gestu modlitby jsem sepjala ruce a se smíchem nasadila trpitelský výraz. "Budiž ti odpuštěno, sestro", ozvalo se za mnou a já se tak lekla, že jsem málem duší vypustila. "Propána krále Shanon!, ty mě dostaneš do hrobu", vyprsknu smíchy."Já vím a proto ti to dělám", rozesmála se a vyplázla jazyk. Já musela samozřejmě také. My dvě si prostě rozumíme a to na všech frontách.

Pak jsme se konečně dostali ke každodenní, povinné ranní hygieně. Vyčištění zubů, upravení těch našich ohonů a zrekonstruování obličejů po dlouhém spánku.

"Amando, asi jsi měla pravdu s těmi vlasy, je to vážně bída" posteskla si Shanon a obtáčela pramen vlasů na prstu. "Ale jdi sestři, prostě to stáhni do jakéhokoliv ohonu či copu, dej tam nějakou z hromady těch krásných sponek a budeš pořád stejně krásná, ne-li více", usmála jsem a se sestersky ji objala. "Asi máš pravdu, nebudu se s tím rozčilovat", dala mi pusu na tvář a šla zkrotit své háro. Ve finále ji to velice slušelo, jak jsem říkala.

Nakonec jsme se oblékli do uniforem, které tu budem nosit ještě dalších pár let. Oběma nám to moc slušelo, ostatně my jsme to věděly a byly jsme na to pyšné. Jsme prostě holky chytrý a hezký. Společně jsme pak sešly ze schodů do společenské místnosti a přidali se k ostatním studentů,kteří se hnali za vidinou výborné snídaně, která je čekala. Já a Shanon také, protože jsme měly hlad a bylo nám jedno jestli budeme jako koule.

"Shanon?.
"Ano Amando
?"

"Tak mě napadlo, jak se tu rozhlížím, že jsem docela ráda, že tu jsme. Hrozně se mi tu líbí a hlavně kvůli těm krásným klukům, co tu vidím." Začala jsem, ale najednou mě někdo povalil na zem a já se tam rozplácla jak dlouhá tak široká.

"To nemůžeš dát bacha člověče!? Sakra pomož mi nahoru, nebo se tady budu válet po zemi až do konce školy?" Spustila jsem na toho neznámého týpka. On se jen zmateně podíval dolů a já zkameněla. V životě jsem nic takého, jak živ neviděla, ty jeho oči! Mohla to být sekunda, možná i minuta, ale mě to připadalo jako věčné hodiny. Nemohla jsem od těch nádherně čokoládových očí odtrhnout ty své, neposlouchaly mě, asi nechtěly a já ostatně taky ne. Tuhle chvíli jsem chtěla prodloužit, jen co to půjde. Byl to tak povznášející pocit, byla jsem jako v tranzu, krásném, ale nepopsatelném. Pro mě v tuhle chvíli neexistovalo nic jiného než jeho oči! To rozpačité ticho protrhla další nádherná věc, jeho hlas!."Ahhhh…sakra…já se velice..ommmlouvám,vůbec jsem si tě nevšiml. Já , já ..jsem Edmund Townsend",vykoktal ze sebe ale tak krásným hlasem,že to se nedalo popsat.

Když jsem se drobet vzpamatovala, podával mi ruku a vyzvedl mě nahoru. Já, pořád ještě mírně vykulená, jsem na něj zírala, takže jsem musela vypadat velice komicky s tou otevřenou pusou dokořán. Nakonec jsem trochu přiškrceným hlasem jakž takž řekla: "Já jsem Amanda Fullerton."On se jen šibalsky zašklebil a bylo vidět, že se velice dobře baví na můj účet. Pako jedno!
"To mě velice těší", odpověděl a pokračoval: "Už jsem o tobě a tvé sestře slyšel", prohlédl si mě zkoumavým okem odborníka.

"A mohu jen podotknout, že zvěsti nelhali, ani v jednom", rozesmál se a já byla opět v háji. Trochu jsem se vzpamatovala a nasadila nechápající výraz malého děvčátka : "A co povídačky povídaly?"ptala jsem se ho nechápajícím výrazem.On se jen rozesmál na celé kolo.
Postavil se přímo přede mě a pohlédl mi do očí. Mohli jsme od sebe být tak na milimetr. Řekl:
"Že široko daleko nenajdu dvě větší krasavice než je Amanda Fullerton a její sestra Shanon Forsyt"
Řekl tak pomalu, jak to bylo možné a s jiskrou v očích, která mě zase vyhodila z reality. Pak jen tak odešel a mě tak nechal s pusou otevřenou jak vrata.
Byla jsem zaseklá, jak jsem ještě nikdy nebyla. Tohle se moc často nestávalo, vlastně vůbec, že by mě jakýkoliv kluk takovým způsobem dostal. Pak jsem si všimla,že tu vedle mě celou dobu stála Shanon.

"Tak tohle bylo úžasný, jestli vy dva budete spolu chodit, budete nejkrásnější pár na téhle škole", prohodila s úsměvem.

"Jestli my dva se dáme do kupy,tak budeme nejen nejkrásnější pár na téhle škole, ale já budu i nejštastnější holka na téhle škole a na celým světě", povím blaženě a koukám se jak Edmund odchází a ještě se za mnou ohlídne.

Shanon jen nevěřícně kroutila hlavou, ale koutky ji cukaly až to nevydržela a začala se strašně smát. Což vedlo k tomu, že já také a nakonec jsme byli dva blázni.
"Měla jsi se vidět, jak si na něj vyjeveně zírala, to ti byl pohled", kácela se tam smíchy Shanon.

"Ani ne, hele",

Po asi 10 minutovém výbuchu smíchu jsme se konečně odebrali do jídelny,kde nás čekala ta výborná snídaně.Když jsme tak viděly tu horu jídla, okamžitě jsme se na to vrhly jako hladové šelmy. Shanon na mě s plnou pusou začala něco žvatlat: "Tag to tak fidim,že šmich vyžerpava", rozesmála se a já se musela přidat. "To ti povim", s plnou pusou rýžového nákypu.
Velká síň byla k prasknutí,vlastně jsem se s Shanon divila, že na nás ještě něco zbylo. Do všech ta výborná snídaně padala jako by nikdy nedostali najíst a bylo vidět, že všem ohromně chutná. Až se všem dělaly boule za ušima a i nám. Po tomto raketovém vstupu do dalšího dne jsme se doslova odválely na historicky první hodinu v nové škole - hodina kouzelných formulí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filomena Filomena | Web | 24. listopadu 2009 v 23:55 | Reagovat

Pěkný dílek :) A to stěma kudrnatejma vlasama mě dostalo - to totiž řešim taky každý ráno :))

2 Alex Alex | Web | 26. listopadu 2009 v 15:09 | Reagovat

souhlasim s Filomenou :-D :-D a je to krásnje díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama