11. Vzpomínky

24. ledna 2010 v 18:28 | Shanon Allison Forsyte |  We are sisters
We are sisters
11.

"Nad čím přemýšlíš, lásko?"
"Proč ty slzičky? Nemysli si, že je nevidím"
"Tak co dělá kotník?"
"Tak jo, panstvo jdeme!"

***



Patrik trval na tom, že mě donese do postele. Prý si musím přeci nohu šetřit a je fakt, že po jedné skákat neumím. S mou šikovností, bych si zlomila i tu druhou. Když jsem se však nad tou myšlenkou lépe zamyslela, tak jsem přišla na velmi zajímavý fakt. Nemusela bych se setkávat s Edwardem Massenem. Musím se pořád sama sebe ptát, zda jsem udělala dobře. Mám ráda totiž i Edwarda, ale Patrika miluji...Zatím... Vím, že kdybych měla možnost Edwarda lépe poznat a trávit s ním více času, tak bych se do něj nejspíš dokázala zamilovat, stejně jako do Patrika. Možná i víc...Mou náklonnost si totiž získal velice snadno a...Málem mě políbil! Tuto skutečnost nemůžu stále zapírat a dělat, že neexistuje. Nemohu sama sobě zkoušet lhát ve svých opravdových citech. To se nedá...

"Nad čím přemýšlíš, lásko?" zeptal se Patrik, sedící u mé postele. Odmítal odejít. Byla jsem za to ráda, aspoň jsem nemusela vyprávět Amandě všechny pocity, které jsem dnes díky Patrikovi zažila. Edwarda bych se snažila vynechat, ale vím, že by se na mé city k němu stejně ptala. Nechtěla jsem jí lhát, ani jí zklamat. Vím však, že by jedno z toho, v lepším případě, stalo. Museli by při mně stát všichni svatí.

"Přemýšlím, nad tím vším, co se dneska stalo. Jsem ti vděčná za všechno, cos pro mě udělal", odpověděla jsem Patrikovi a zároveň jsem si uvědomila, co všechno pro mě udělal on a co všechno zas Edward. Když jsem je porovnala, zjistila jsem, že Edward je sice hodný, krásný a miluje mě, ale na Patrika zatím nemá...

"Pšššt, pro tebe bych udělal cokoli, beruško moje! To, co jsem udělal dnes, byla maličkost", řekl a hladil mě po vlasech. "Nezasloužím si tě, broučku", vydechla jsem nešťastně a v očích se mi pomalu hromadily slzy provinění. Kdyby uměl číst myšlenky..Musela bych se propadnout!

"Proč ty slzičky? Nemysli si, že je nevidím", řekl a pohladil mě po tváři. Více jsem si ho k sobě přitáhla a hleděla jsem do těch jeho tmavě hnědých, až černých očí. Přiblížila jsem obličej k němu a začala ho líbat. Patrik nezůstal dlouho pozadu a polibky mi vroucně vracel. Naše ruce se proplétaly prameny vlasů toho druhého. Z boku jsem skončila na zádech a Patrik nade mnou...

Slyšela jsem vrznutí dveří z koupelny, ale už bylo pozdě tuhle polohu měnit, poněvadž toto skřípnutí následoval téměř okamžitě Amandin hlas: "Ach! Děcka, nenechte se rušit. Jdu se s Edmundem projít", řekla a v tom okamžiku se za ní zavřeli dveře. V šoku jsem hleděla Patrikovi do očí a on se za vpíjel do mých.

"Ehm, promiň", vykoktal a raději si lehl vedle mě. Asi se bál, že na milování po to všem, čím jsme si od začátku tohoto školního roku prošli, zrovna není ta pravá chvíle, Je fakt, že jsme s spolu naposledy spaly dva dny před odjezdem na tuto školu, Fordskou střední. Patrikovi rodiče vlastnili nádhernou chatu v přírodě, takže tak jsem s Patrikem trávila skoro každou volnou chvíli. Byl tam klid a měli jsme jen jeden druhého. Prostě romantika, jak stehno.

"To je v pořádku...To spíš Amandě bychom se měli omluvit, za ten šok, který jsme jí přichystali", zasmála jsem se, když jsem se zkusila vžít do její kůže. Musela se cítit strašně hloupě. Chudák malá, budu jí muset pro jistotu vysvětlit, že to já s Patrikem bych se měla tak cítit. Taky se tak trošku cítím...

"Koukám, že znovu čteš Pýchu a předsudek! Po kolikáté? Po dvacáté či mám ještě přidat?" šťouchnul do mě Patrik provokativně a zval si do ruky knížku, ležící pod velikým polštářem. Nejspíš ho tlačila a proto si jí vůbec pod svou hlavou všiml, usoudila jsem.

"Velice vtipné, dej mi jí...prosím", utrousila jsem dotčeně, sahajíc po mé nejoblíbenější knize, která se v tu chvíli nacházela v jeho rukou, tudíž i v jeho moci. "Budu ti po večeři číst, chceš? Aby se ti lépe usínalo", nabídl Patrik, pobaven mou horlivostí po té bichli,

"Ehm, budu moc ráda a když už jsme u té večeře...Mohl bys mi jí donést sem? Přece jen, měla bych se šetřit...A nechci žádný lítostivý ani jiný pohledy už dnes vidět, víš..." vymýšlela jsem si všelijaké výmluvy, jen abych se vyhnula setkání s Edwardem čí...divným Grapem.

"Ovšem, Shan. Vezmu ti od všeho, co máš ráda, kousíček. Ok?"Usmál se mým milovaným úsměvem a políbil mě na čelo. V tu chvíli jsem si vzpomněla na moment, na školních pozemcích, kdy se mi pod Edwardovým kouzelným, nenapodobitelným úsměvem podlamovala kolena...V úsměvu vede Edward, aspoň tedy v mém měřítku.

"Děkuji", sklopila jsem oči, aby snad neprohlédl mé nečisté myšlenky. V tu chvíli vlítla do pokoje Amanda a za ní Edmund se Seanem. Patrik se s nimi šel pozdravit vzájemným poplácáním po ramenech, kromě mé sestry. Ji, jako křehkou dívenku objal. Je tak galantní! I po těch letech, co ho znám jsem se stále nestačila divit.

"Tak co dělá kotník?" zeptal se mě Edmund a přidřepl si k mé posteli. "Odpočívá, má se, jak v bavlnkách", odpověděla jsem s úsměvem a se šibalským mrknutím. "Doprovodí nás tedy na večeři?" Edmund očividně pochopil naší hru. "Ne, večeře přijde za kotníkem", odpověděla jsem, naladěná na stejnou notu. Zbytek obecenstva naší hře jen přihlížel a zubil se od ucha k uchu.

"Tak jo, panstvo jdeme!" zavelel Sean a dodal: "Tedy až na kotník.." čímž mě rozesmál. "Tak zatím lásko a pěkně hajej!" nařídil mi Patrik a daroval mi letmý polibek na ústa. Když se za nimi zavřely dveře, osaměla jsem. Položila jsem si hlavu na polštář a pokoušela si události za dnešní den pořádně srovnat v hlavě. Nemusela jsem se bát, že by Patrik či kdokoliv jiný mé pocity, ať už byly jakýkoliv prokoukl.

Mé myšlenky se vrátily k dnešnímu ránu. Musím uznat, že sen o Edwadovi, jenž mě líbal po celém těle byl nádherný. Ještě teď mi při té vzpomínce naskočila husí kůže. Mé probuzení také nebylo zrovna všední. Když jsem opět před očima viděla mé věci plavat v kufru musela jsem se tentokrát smát, při představě, jakou si s realizací dala asi Amy práci.

Pak se do mých vzpomínek vkradla hodina s Edwardem a následná překrásná romantická místnost, nacházející se někde v bludišti podzemních chodeb. Opět jsem nad tou představou okouzleně vzdychla. Ta postel, křesílka se stolečky, krb s pohodlnými měkkými křesly a hlavně svíčky...Vše tak krásně sladěné s rudě červenou a mahagonovým dřevem. Jedním slovem se tohle všechno nedalo nazvat jinak, než romantika! Ale...

Pak se tato chvíle úplně pokazila. Edward mě chtěl políbit a málem uspěl, kdyby mě do reality nevrátil šum studentů z horních pater. A nemohu s jistotou říct, že jsem jim vděčná, poněvadž stále nevím, jak líbá a asi se to nikdy nedozvím.

Pak se mé myšlenky přetočily a zastavily se až v momentě, kdy jsem s brekem vběhla do tohoto pokoje s následným zakopnutím o Amandinu tašku. Ta představa mě teď rozesmála, ale tehdy mi do smíchu nebylo ani trochu, poněvadž, jak se říká: 'Když už smůla, tak se vším všudy!". Za mnou vběhl do pokoje Patrik a snažil se mě uklidnit obejmutím, což mi ovšem moc nepomohlo ba naopak.

Když jsem se konečně uklidnila, musely jsme na další hodinu a to ne ledajakou. Jednalo se o lektvary a ty učí protivnej Grape, který mě ovšem o pár hodin později velice překvapil a vsadil bych se o cokoliv, že nejen mě, ale i celou naší partu. To už však moc předbíhám a mé myšleny se mi zase pomalu zamotávají v jeden velký chuchvalec, který nejsem schopná pochopit. Musím to tedy opět rozmotat v místech oběda, kde jsem musela lhát Patrikovi. Nemohla jsem přeci na něj hned vytasit celou ohromující pravdu před tak četným obecenstvem. Nevěděla jsem totiž, jak zareaguje. Umí být pěkně žárlivý, a proto mě později také překvapil a to hned několikrát.

Myslím na moment, kdy jsem byla zavřená společně s ním, Edmundem a Amandou na pánských toaletách. Tehdy jsem Patrikovi téměř otevřeně řekla, že se mi zde na škole líbí jeden klik. Jemu to však bylo jedno, řekl že má láska k němu je nejdůležitější či něco v tom smyslu....

Patrik mě miluje. Vím to i beze slov. Dnes mi to dokázal svou péčí o můj kotník. Ale co to dneska zatraceně bylo s Grapem, že mě chtěl za každou cenu nést sám? Tohle nebyl jeho styl! On přeci nepatřil mezi gentlemany nebo snad ano? Copak ho tak málo znám? Je fakt, že číst se v něm nedá...Jen málo kdy se asi někomu úplně otevře, jestli vůbec nějaký takový 'šťastlivec' existuje! Tato představa mě opět rozesmála. Ještě, že jsem tu byla sama. Mysleli by si, že jsem se zbláznila. Mám prostě jen bujnou představivost, toť vše!

Jak jsem tak nad vším rozjímala, padala mi víčka. Nakonec jsem se úplně oddala vytouženému uklidňujícímu spánku. Po tom všem jsem byla příšerně unavená a věděla jsem, že až Patrik přijde s mou večeří, tak mě určitě vzbudí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snapeova snapeova | Web | 25. ledna 2010 v 20:51 | Reagovat

další moc hezká kapitolka,ale pořád zůstávám v napětí jak to bude s Grapem a také s edwardem :) doufám,že bude brzy něco odhaleno :D

2 Filomena Filomena | Web | 26. ledna 2010 v 22:07 | Reagovat

krásná kapitola ... a co pan tajemný Grape? Vážně se na něj už moc těším :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama