4. Edward vs.Shanon, Edmund vs.Amanda

4. ledna 2010 v 17:50 | Amanda Jane Fullerton |  We are sisters
We are sisters
4.


"Shanon!...sakra zastav se přece!...mluvím s tebou, neutíkej, SHANON FORSYTOVÁ!"
"Tak mi opět padáš do náruče krásná Amando Fullertonová"
"Shanon! proboha vzpamatuj se,vždyť máš Patrika!"

****


"Prokristapána Shanon, zabrzdi už přece ne, vždyť oběd je až za půl hodiny, kam tak spěcháš", ptala jsem se své strašně spěchající sestry a nestačila se divit jejím maratonským vlohám.
Do větších podrobností jsem netušila a nevěděla, co se stalo během těch 35 volných minut mezi mou sestrou a Edwardem Massonem .
Už když jsem je viděla si spolu povídat, zdálo se mi, že to nebylo jen tak ledajaké zdvořilostní povídaní.To jak se na ni v několika minutách díval, mi jen potvrzovalo, že mezi nimi funguje chemie a to chemie,která až vybuchne, tak bude zle .Přece si nepovídali o samotě celou půl hodinu o světovém míru ne? Každopádně ,jestli spolu něco mají, nebo už měli, bude to mít katastrofální následky.

Když jsem jakž takž dokázala sestru zbrzdit, ona se podívala za mě a pak najednou zpomalila, až jsem se lekla. Celou dobu běžet takovou štreku a pak se najednou zastavit, docela manévr na moje nervy, už teď jsem byla docela vytočená, co se vlastně děje.
"Shanon?... ty mě jednou vážně zabiješ, ty víš, že jsem sportovní antitalent a vláčíš mě za sebou dobrých 10 minut bez přestávky! Mohu se zeptat proč jsme museli absolvovat tento maraton?", uřícená a zároveň neskutečná unavená se ji zeptám. Ona se jen svalila na nejbližší lavičku a též sotva popadala dech.Seděli jsme tam jak dvě uřícené holky co se opět předvedli. V tu ránu když jsme se na sebe podívali, jsme dostali výbuch smíchu .Opět jsme neodhadli situaci a ty naše vyřízené obličeje prostě museli stát za to. Tak dvě minuty jsme se smály ba ne ,přímo gebili ,na celé kolo jak smyslu zbavené. Pak ale Shanon zvážněla a já se až lekla nad tou změnou. Začala se dívat do země a rozpačitě se na mě dívala.
"Shanon?...co se děje?...myslím, že mi dlužíš několik vysvětlení".
"Víš Amando, já…já…se asi zamilovala"! vyhrkla a mě málem vypadli oči z důlku a trefil šlak.Nestačila jsem se divit.Tak pět minut jsem sice byla trochu zasekaná, ale pak jsem se vzpamatovala a promluvila na ni klidným hlasem.
"No..Shanon..hned na úvod,je mi jasné kdo to to je, ale že jsi se zabouchla do kluka během 35minut společně stráveného času, tomu říkám teda výkon hodný medaile!," rozesmála jsem se abych uvolnila tu, řekněme kapánek, neobvyklou atmosféru. Viděla jsem na Shan, že neví jak si počít s nově nastalou situací.Pak jsem ale nasadila vážnou tvář, tohle se musí vyřešit probrat. Obejmula jsem ji kolem ramen.
"Víš Shan, nechci nějak zpochybňovat tvé city,to ani náhodou, ale nezdá se ti, že by to mohlo být jen pouze chvilkové poblouznění?, koneckonců já musím uznat, že Edward Masson je fešák no.1, ale že by to bylo tak žhavý jako láska, on je velmi hezký kluk, třeba se ti jen líbí a to tak moc, že si myslíš, že ho máš ráda….", nadhodila jsem opatrně a čekala jak to vezme.
"Víš co Amando!....ty jsi tam nebyla, nevíš co se tam dělo, nevíš vůbec nic! nevíš jak se mnou mluvil, jak se mi díval do očí, jak se mě podlamovala kolena anebo ..anebo když mě vzal do náručí když jsem omdlela!" vychrlila ze sebe tak rychle a procítěně,až se pak zarazila a zrudla jak pivoňka. Uvědomila si, že řekla více než chtěla ,a co zřejmě neměla.Já jen povytáhla obočí.OPan se jen nadechla aby něco řekla.
"No ehm..já…no sakra..…prostě ty to nechápeš! A víš co já mám hlad, jdu jíst, měj se"!,vykoktala s ještě s trochu přiškrceným hlasem a se slzami v očích se začala rychle vzdalovat.Šla jsem za ní a musela s ní srovnat krok, protože byla na mě moc rychlá.
"Shanon! proboha vzpamatuj se,vždyť máš Patrika! co mu jako řekneš?..promiň ale já se asi zamilovala do tvého kámoše.! Bylo to fajn, ale já už tě nemiluju? Nemyslíš že by to bylo vůči němu docela hnusný,vem si co jste spolu prožili!" vyjekla jsem naštvaným hlasem a začala zuřit.Ale Shanon se mi vzdalovala čím dál tím více, už dokonce začala běžet.
"Shanon!...sakra zastav se přece!...mluvím s tebou, neutíkej.
SHANON FORSYTOVÁ! Okamžitě zastav!!

Na obědě jsme spolu nepromluvili ani slovo. Obě jsme seděli nehnutě vedle sebe a jedli kuře plněné nádivkou s americkými brambory. Bylo slyšet jen cinkání příborů a vidět rozpačité pohledy. Chtěla jsem prolomit ledy a vzít iniciativu do vlastních rukou, ale na to já jsem až moc hrdá. Mrzelo mě, co jsem udělala, neměla jsem na ni jít tak rychle. Ale zase ona nemá hlavu, takhle všechno zahodit,jen kvůli tomu, že si myslí , že je zamilovaná.
Uznávám, že jsem na to možná měla jít jemněji,pomalu a jednotlivé detaily z ní dostat a pak si udělat obrázek, ale po tom srdceryvném přiznání, od toho jak na ni Edward mluví až po to jak mu padla do náručí, jsem si obrázek už udělala. Musela jsem uznat, že tohle nebude jen chvilkové poblouznění, tohle bude vážné a jestli se to dozví Patrik, tak to bude mít následky.

Obě jsme tam seděli jak dva kakabusové a nemínili jsme cokoliv říci, sice jsme nevlastní sestry, ale v tomto ohledu jsme úplně stejné. Jako přes kopírák. Najednou jsem si všimla, že se pořád upřeně dívá na protější stůl a hned mi to bylo jasné.
"To jsem si mohla myslet ,že zase čučí na tohto svýho Edwarda Massona!", sykla jsem zlostně a zároveň naštvaně. Musela jsem se otočit, na to se nedalo dívat.Tak blaženě se nědívá ani na Patrika a to je jeí přítel! Tohle bylo na mě moc.Zlostně jsem odhodila příbor, vzala si tašku a odkráčela z haly. Nemohla jsem si nevšimnout Shaninýho pohledu a toho jejího amanta! Pche ať mi dají pokoj! Na to prostě nemám.....

Jak jsem byla naštvaná, nevšimla jsem si osoby, co které jsem vrazila. Byl to…opět Edmund!
"Ááá….jééjda…prokristapána..já se omlouvám", zakoktala jsem zmateně a podívala se mu do očí. On se opět pouze usmál tím svým šibalským úsměvem a já byla v koncích.
" Tak mi opět padáš do náruče krásná Amando Fullertonová, je-li to osud, rád bych, aby se to zopakovalo", řekl a ze mě vypadla další velice rozumná věta z mého soukromého slovního fondu pro tyto situace."No…já také", a v tu chvíli bych se do země propadla. Prostě já si dokážu pokecat na úrovni a zvlášt s Edmundem .Zvedl mě ze země,postavil na nohy a zrozpačitěl.
"Víš Amando, já tak trochu do tebe narazil schválně, já chtěl….já….chtěl jsem ti předat tohle", podal mi malý lístek a byl pryč. Já tam stála jako tvrdé Y a držela v ruce lístek. Samou nedočkavostí jsem roztrhla stužku a četla krásným krasopisem pouze několik slov, které mi ale vyrazili dech.

Drahá Amando, přijď prosím po škole k severní bráně. Něco Ti musím říci.
Budu se těšit.
S láskou tvůj E.T

"To…to….je úžasné!...Edmund a já….sami…dva..jen my dva…",tak zasekaně jsem to ze sebe vykoktala, že by si člověk myslel, že jsem asi postižená. Tolik radosti, takové vzrušení co mě proudilo po celém těle, jsem v životě necítila. Vůbec mi nevadilo, že do mě vráželi ostatní,mě to bylo jedno. V tuhle chvíli jsem myslela jen na něj a to jak budeme spolu sami. Co mi asi tak chce říci?

Pomalu jsem se došourala do svého pokoj, hodila tašku do kouta a plácla sebou na postel. V tuhle chvíli jsem měla myšlenky jen pro Edmunda. Slyšela jsem kroky, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Až když jsem slyšela svoje jméno vyhoupla jsem se a posadila na postel. Byla to Shanon. Vstala jsem, dělala jsem ,že ji neznám a začala rádoby něco přerovnávat na nočním stolku.
"Amando poslouchej mě", ozvala se a já pořád nereagovala."Amando Jane Fullertonová buď tak laskavá, otoč se na mě a věnuj mi několik minut svého drahocenného času" ,teď už přidala na intenzitě hlasu a já se konečně otočila.
"Co je?"
Přistoupila ke mě a obejmula mě. Tohle jsem nečekala a chvíli jsem bojovala s nutností ji obejmout silněji, a z celého srdce se ji omluvit za svoje chování. V tu chvíli bylo vše odpuštěno a nemuseli jsme ani nic říkat,ani slovo. Já se slzami v očích jsem jen prohodila."Shanon, dělej jak uznáš za vhodné, já se ti do toho plést nebudu.Chci jen aby jsi věděla, že s tím nesouhlasím.Je to ale tvůj život.",pousmála jsem se, poodešla jsem a podala ji lístek od Edmunda. Shanon jen zvedla zvědavé obočí ale pak vykřikla, když dočetla poslední slovo
"No páááááááni! Am! já ti to tak tak přeji.Ty a Edmund, sami, snad už si konečně řeknete něco více než ty vaše smysluplné věty", rozesmála se a opět mě obejmula. Já se jen zmohla na další pláč.Když mě viděla, neudržela se a začala plakat také. Stály jsme tam dvě uplakané, štěstím uplakané sestry ,v náručí.Pak se Shanon odtrhla, přispěchala k mému kufru.
"Co jsi vezmeš a sebe?", zeptala se po delší době s uslzenýma očima a šibalským úsměvem.
"Vůbec netuším" , pokrčila jsem ramenem a otřela si ještě zbytek slz co mi zůstali na obličeji.
"Tak pojď, pustíme se do toho, moc času už nemáme", usmála se a začala mi ukazovat jednotlivé kousky oblečení. Já byla opět štastná, teď se po hlavě můžu vrhnout na další bod tohoto dne:
Rande s Edmundem Townsendem!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snapeova snapeova | Web | 6. ledna 2010 v 18:01 | Reagovat

velmi pěkná kapitola...Je moc hezky napsaná... jsem moc zvědavá jak dopadne to rande ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama