7. Čaj s kamarádem?

13. ledna 2010 v 19:55 | Shanon Allison Forsyte |  We are sisters
We are sisters
7.

'Co je tohle za podlý vtip'
"Děkuji, v pořádku nejsem"
"Já? Ne! Jen..."
"Tak je to lepší"

****



"Shanon, lásko", oslovil mě Edward, líbajíc mě po celém těle. Celá jsem se chvěla vzrušením.... "Shanon, Shanon, Shanon!", opakoval stále dokola, mezi eletrizujícími polibky. Najednou se Edwardův sametový hlas změnil v hlas mé sestry: "Shanon, slyšíš!?"

S trhnutím jsem se probudila: "Co je, co se děje, co...", dveře bouchly takovou silou, až jsem nadskočila. Moje sestra odešla bez odpovědi. Podle bouchnutí dveří bych řekla, že jí vztek ze včerejšího rozhovoru těsně před spaním ještě stále nepřešel.

Po velkém přemlouvání jsem nakonec vylezla z postele. Přicupitala jsem k šatní skříni a otevřela jí. V tu chvíli mě polil studení pot a udělalo se mi mdlo. Mé poličky byly naprosto prázdné, až starý, obnošený svetr, volnou dlouhou sukni, volnou košili a spodní prádlo včetně tlustých ponožek. Prostě samé věci na doma.

'Co je tohle za podlý vtip', problesklo mi hlavou. Včera byly mé poličky ještě plné, těch nejrůznějších sexy oblečků a teď najednou tohle! 'Co se stalo? Že by je někdo ukradl?' Mé myšlenky byly stále černější.

Podívala jsem se do koupelny, jestli mi je třeba sestra nenaházela do vany. Nic! Podívala jsem se všech možných koutů pokoje. Nikde ani ponožka! Už jsem začínala šílet, když mě napadlo, že mi je třeba Amanda naskládala provokativně zpátky do kufru.

Vysunula jsem kufr a opravdu! Ležel na něm lístek se vzkazem, psaným Amandou:
Tvé věci jsou uvnitř. Příště si třeba uvědomíš, jak se chovat! Jestli tě ještě někdy uvidím s Massenem, budeš toho hořce litovat. Tohle je jen mírné upozornění!
Amanda

Kousla jsem se do rtu, opatrně otevírajíc kufr: "Nééé! To nééé! Jak mi to mohla udělat!?" V mém kufru byla až po okraj voda a v ní plavaly všechny mé 'ztracené' věci! "Tos přehnala ségra!, vztekala jsem se nahlas. Má štěstí, že už byla na snídani, jinak bych jí asi umlátila!

Najednou se za mími zády skoro na druhé straně pokoje otevřeli dveře a do pokoje strčil hlavu Seam.: "Shan jsi v pořádku? Promeškala jsi snídani, tak jsem ti jí vzal", nesl mi tác s jídlem. "Děkuji, v pořádku nejsem", řekla jsem plačtivým hlasem, koukajíc do svého zaplaveného kufru.

"Co se s...Ach můj Bože, to je..", vyprskl smíchy Sean. "Co je na tom, sakra, k smíchu brácha!?", zírala jsem na něj nevěřícně. Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale tohle fakt ne! Smál se tak, až mu tekly slzy! Úžasný, to, že nemám nic na sebe, kromě starých hadrů, je k smíchu. Když na to on reagoval takhle, jak budou reagovat ostatní? Zakousla jsem se do rohlíku, jako bych se chtěla ujíst k smrti.

"Dnes ráno Amy na snídani říkala, že udělá vše pro to, aby tě někomu zošklivila. Už vím, co tím myslela! Poslouchej... Ty podvádíš Patrika?!", koukl se na mě tak výhružně, až jsem dostala strach a tak jsem se místo odpovědi jen přikrčila.

"Já? Ne! Jen...", 'jen ve snech' dodala jsem v duchu. Ale musela jsem si přiznat, i když jsem Patrika nechtěla ranit, se mi ty sny náramně líbí. Dnes ráno jsem měla sto chutí po Amandě něco hodit, za to, že mě vzbudila. Jenže si zdrhla, tak jsem měla smůlu...

"Jen?", chytil se hned nabízeného stébla. "Jen se mi tu pár kluků líbí, ale to je vše. Nic víc," usmála jsem se nevinně: "To je normální nebo snad ne? Tobě se nelíbí jiné holky, když máš Marry?", zaútočila jsem na slabé místo. "Ano, líbí. Máš pravdu, to je normální, ale nesmí za tím být nic víc myslím...Myslím tím to, že otočit se jejich směrem a trošku si zaflirtovat, je samozřejmě povoleno...Ovšem nic víc, chápeš, co tím myslím?", podíval se na mě přísným okem. "Janě brácha, neměj strach! Mám to pod kontrolou", zalhala jsem. Popravdě se mi to úplně vymykalo z rukou. Pořád jsem musela na Edwarda myslet. Představovala jsem si jeho úsměv, zvuk hlasu, doteky, bloudícím po mém děle a spoustu dalších věcí. Včetně vášnivých spalujících polibků. Musel líbat úžasně...Prostě a jednoduše, byla jsem v loji a to až po uši!

"Víš co? Zatím ti z kufru vyleju tu vodu a ty se rychle obleč do těch věcí, co ti Amy ušetřila a buď ráda i za to málo, páč ti taky nemusela nechat ani ň", smál se od ucha k uchu, viditelně pobaven našimi naschvály. Ještě o letních prázdninách jsem totiž kvůli nějaké prkotině vylila na svou spící sestřičku plný kýbl ledový vody. Při té vzpomínce, jsem se musela škodolibě ušklíbnou. Zasloužila si to, ať už za cokoliv!

Vypadala jsem jak ten nejubožejší bezdomáč! "Tedááá séégra tobě to sekne! Nebýt tvým bratrem, tak jdu do tebe! Tak tohle Amandě nevyšlo, děsně ti to sedí! Vypadáš jak taková ta normál holka, co se nesnaží ukázat své přednosti...Mám na mysli krásku přírody. Fakt luxus! Počkej, k tomu se ale žádné moderní účesu nehodí", řekl znalecky Sean. Rozpustil mi drdol a rozcuchal mi vlasy. "Tak je to lepší", vydechl spokojeně.

Poté, co jsem se doupravila, spíše tedy po zkrášlení svého ztrhaného a nešťastného obličeje, jsme mohly vyrazit na hodinu. Samozřejmě se zpožděním. Tedy Sean mě jen doprovázel. Teď měl totiž volno. Měli jsme dvouhodinovku Černé magie, což znamenalo, přetrpět dvě hodiny s Amandou v lavici. Ta představa byla však natolik strašná, že jsem si nakonec po malé domluvě se Selenou, sedla vedle Edwarda. Selenu to potěšilo, poněvadž si Amy na hodinách biologie oblíbila. O mé protivné sestře se totéž však říci nedalo.

"Woow, Shan! Jsi nádherná! Jsi se rozhodla změnit styl?", ptal se, objímajíc mě na uvítanou. "Ani ne, spíše jsem k tomu byla donucena. Amy se totiž rozhodla proprat mi všechny mé věci v mým kufru. Ušetřila jen tyhle kousky hadrů", ukázala jsem na sebe s úšklebkem. Pořád se mi chtělo vzteky křičet! Ovšem, když jsem se ohlídla přes uličku drobet za sebe, tak mě vztek náhle přešel a vystřídalo ho uspokojení z Amandina vzteklého výrazu.

Za ani ne šedesát minut jsme s Edwardem měli procvičená dětská, starší a o to lehčí kouzla, která jsme uměli ještě ze základních škol pro kouzelníky a nacvičená ta nová kouzla, jenž jsme se naučili během této hodiny. Bylo neuvěřitelné, jak mi to s tím zázračným stvořením vždy rychle utíká. Profesorka si nás prozkoušela a když shledala, že oba novou látku zvládáme bravurně, dala nám volno, pod podmínkou, že nepůjdeme ven. Oba jsme jí to odkývali.

Balila jsem si tedy věci, plná vzrušení z nadcházejících vzácných minut s Edwardem, vycítil to a zašeptal mi do ucha: "Vezmu tě na další skryté magické místo této školy, které opět bude jen naše!" Při těchto slovech jsem značně zrychlila, abych byla z téhle třídy a z Amandy dohledu, co nejdřív pryč.

Šli jsme několika chodbami několika pater stále dolů, nejspíš do sklepních prostor této školy. Pak jsme prošli několika tajnými chodbami až...Ocitla jsem se v útulně zařízené, svíčkami osvícené místnosti, kde byly na zemi kožešinky, polštářky a další různé příjemně měkké vymoženosti. Uprostřed místnosti stála obrovská měkká postel s nebesy. Byl tu i krb, u kterého stála dvě křesílka. Dále tu byly malé stolečky s boubelatými taburetkami. Vše tu bylo zbarvené do vášnivé rudo zlaté barvy a ebenového dřeva v mahagonovým lesku. Nic jiného už jsem ovšem nestačila vstřebat, poněvadž Edward na sebe ztrhl všechnu mou pozornost.

"Ehm, nemysli si, že ta postel...Totiž, zvu tě na čaj", řekl pomalu rudnoucí Edward a pokynul mi k páru křesílek u krbu, mezi kterými stál stolek s dvěma šálky a konvičkou horkého heřmánkového čaje. Voněl nádherně! Když jsem se do jednoho posadila, nalil mi a podal mi šálek a sám se posadil.

"Všiml jsem si, že v posledních dnech s Amandou docela válčíš. Vím, že mi do toho nic není, ale mám takový dojem, že za váš svár můžu já", řekl smutně a zadíval se mi vroucně do očí, vyžadujíc odpověď. O tom jsem se bavit nechtěla, nechtěla jsem, aby měl výčitky svědomí. Teď jsem si chtěla učít tu chvíli, kdy jsem s ním opět sama bez pohledu druhých a tak jsem jen řekla: Myslí si, že s tebou podvádím Patrika. Nic víc v tom není. Nedokáže pochopit, že to mezi mnou a tebou je jen...kamarádství?", zeptala jsem se, protože jsem si tím nebyla sama jistá a on mou nejistotu vycítil a tak jí využil, vstal a přešel k mému křesílku.

Klekl si přede mě, vzal mé ruce do svých dlaní a dívajíc se mi do očí tak, že jsem se v nich málem utopila a řekl: Shanon, broučku, mé city k tobě se nedají srovnávat s kamarádstvím. Je to něco daleko hlubšího, ale pokud mě máš jen za kamaráda, pak se budu snažit tě nezklamat...Nechci tě ztratit. Okouzlila jsi mě", po těchto slovech se můj mozek vypnul, oddělil se od těla a začalo jednat srdce!

"Edwarde...", vydechla jsem, hladíc ho po tvářích. Naklonil se ke mně a...a..uslyšeli jme šum z horních pater. Díky němu jsem se naštěstí vrátila do reality, odtáhla jsem se a přemáhajíc slzy jsem vykoktala: "Musíme jít..." Běžela jsem, co nejrychleji pryč, jako bych tomu, co se málem stalo, chtěla utéct. Nemohla jsem dopustit, aby měla Amanda pravdu, takovou radost jí neudělám a navíc nechci ublížit Patrikovi...Ale to, co jsem cítila v tu chvíli, jsem ještě v životě necítila. Něco jako elektrický výboj. Už chápu, co to znamená, když přeskočí jiskra.

"Shanon, Shanon, stůj přece! Noták! Mrzí mě, co jsem ti řekl, slibuji že se to nestane! Budeme kamarádi, dávám ti své slovo! Slyšíš?!", volal za mnou Edward. Byl mi v patách. Ovšem, když jsme vběhli do normálních, používaných a pořádně zalidněných chodeb školy, vzal to.

Já jsem však nezastavovala až do té doby, než jsem vběhla do svého pokoje. Přes proud slz už jsem neviděla na krou a tak jsem zakopla o Amandinu školní brašnu a svalila jsem se na zem. Amy se zjevně chtěla připravit na další hodinu, ale já jí ležela na tašce, jak dlouhá tak široká, srdceryvně plačíc. V tu chvíli vešel do pokoje Patrik. Poznala jsem ho podle vůně jeho oblíbeného parfému. Nejspíš mě slyšel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filomena Filomena | Web | 13. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

ale neboj, komentář jsem pochopila ... já opravdu žádná slušňačka nejsu :D a tahle kapitola je vážně moc povedená ... skvěle napsaná ... jen tak dál ;)

2 Hope Hope | Web | 15. ledna 2010 v 22:24 | Reagovat

líbilo se mi to, vážně se ti to povedlo =o) těším se na další =o)

3 snapeova→tvé milující SB :) snapeova→tvé milující SB :) | Web | 16. ledna 2010 v 13:30 | Reagovat

Je mi jí docela líto. Musí to mít těžké... na tom edovi se mi ,ale pořád něco nezdá :) tahle kapitola byla fakt moc pěkná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama