9. Obnovené pouto

21. ledna 2010 v 19:24 | Shanon Allison Forsyte |  We are sisters
We are sisters
9.


"Co když tam ale přijdou nějací hoši?"
"Ehm, ahoj kluci! Už jsme na odchodu"
"Auuu, sakra, do háje!"
"Jasně, souhlasíme s tebou, broučku"

****

"Amando, hni sebou, musím nutně na záchod", popoháněla jsem svou sestru, ignorujíc svůj stále čisťonký talíř. Sice jsem měla hlad, ale po zachycení Edwardova nešťastného pohledu mě přešla chuť. Musela jsem odsud rychle pryč a to pod jakoukoliv záminku.

"Jenže dívčí toalety jsou až v druhém patře. Tady máš jen pánský", informovala mě šeptem oslovená. "Jistě, já vím a proto mě půjdeš podpořit na pánský. Na dámský wc už nedoběhnu", namítla jsem. Amanda si mě jen šokovaně prohlížela. Nejspíš se domnívala, že mi právě přeskočilo, což mi bylo upřímně v tu chvíli úplně volný.

"Co když tam ale přijdou nějací hoši?" strachovala se dál totálně vykolejená sestřička. "V tom případě buď řekneme pravdu a nebo si něco věrohodného vymyslíme", konejšila jsem Amy se smíchem.

Mezi tím Amanda dojedla s poznámkou tipu: "Shan, jakože jsi neměla oběd? Držíš snad dietu či stále truchlíš za Massena?" tím mi potvrdila, že mé obavy byly oprávněné. Věděla proč jsem brečela. Ignorujíc její jízlivou poznámku jsem se zvedla a pokynula jí, ať jde se mnou. Má, jindy urážející, sestřička neváhala ani chvilku a vydala se mi po boku směrem s jídelny. Věděla, že se mé odpovědi nedočká.

Bez jakéhokoliv upejpání jsem vběhla na pánské toalety s nesmělou Amandou v patách, která ze sebe sypala stále horší a horší varianty různých trestů, které nás za tento 'mírný' přestupek můžou postihnout.

"Zlato klid, ok? Čekej tady, za moment jsem hotová", nařídila jsem Amy čekat ve velké místnosti s umyvadly a mušlemi, ze které vedly troje dveře k normálním záchodovým mísám. Zaplula jsem tedy do dveří nejdál od vstupních dveří a za dvě minuty jsem zkutečně byla hotová. Sahala jsem po klice, když tu najednou jsem uslyšela známé hlasy....

"No vidíš, já ti říkal, že by tě nikdy...Amando, co tady děláš?!" Edmundův nejdříve klidný hlas značně znervózněl. A sakra! Chudák malá, jsem zvědavá, jak mu to vysvětlí a zrovna jemu! "Amy neboj, my tě neukousneme", řekl pobaveně Patrik. Patrik! Ach ne, to je tak trapná situace! V tu chvíli mi došlo, co bylo tématem, jejich nedokončeného rozhovoru...Byla jsem jím já!

"Co tu děláš?" zeptal se znovu Edmund a Patrik, můj Patrik, ho doplnil: "Jsi tu sama?" Po těchto slovech mi rozmrzly nohy, do té doby zapuštěné v podlaze, a vyšla jsem z kabinky vstříc dalším otázkám. Amanda se nadechla k odpovědi, když v tu chvíli se všechny pohledy včetně sestřina stočily na mě.

"Ehm, ahoj kluci! Už jsme na odchodu", vyhrkla jsem a cítila jsem rostoucí červeň ve tvářích. V tu chvíli venku za otevřeným oknem po mém levém boku zafoukal silný vítr, uhodil hrom, následován téměř okamžitě bleskem a vznikl průvan. sfoukl svíce a vchodové dveře na chlapecké toalety se zabouchly. Aby toho nebylo málo, upadla klika. Tak jsem tedy usuzovala, jen podle zvuku poněvadž jsem v tu chvíli neviděla ani na krok.

"Hej, lidi, jsme v pasti! Ty pitomí dveře nejdou otevřít!" informoval nás naštvaný Patrik, který byl jedinému východu z této místnosti nejblíž. Ukaž, ozval se z náhlého ticha a nepopsatelné tmy Edmund a následně jsem uslyšela kroky zvýrazněné děsivou ozvěnou. Poté ke mně dolehlo lomcování a opakované nárazy. Za ně mohli kluci, poněvadž se snažili neústupné zaseklé dveře vyrazit.

"Auuu, sakra, do háje!" Patrik i Edmund nadávali jeden přes druhého, což mi napovídalo, že v tomto boji vyhrály na plné čáře dveře.

"Kluci, nestalo se vám nic?" strachovala se Amanda a podle pohybu jsem zjistila, že se k nim opatrně sune. Pokusila jsem se o totéž, ale uklouzla jsem. Padnouc přímo do louže vody, jsem vykřikla bolestí. Nejspíš jsem si vyvrkla kotník. Tedy aspoň jsem doufala v tuto lepší vidinu. Kdyby byl zlomený, bylo by to mnohem horší.

"Shan, co se stalo?", zeptala se vyděšená sestřička. "Kde jsi lásko? Jdu k tobě", zeptal se mě stejně vyděšeným hlasem Patrik. "Spadla jsem a asi...asi mám vyvrknutý kotník", zasyčela jsem skrz zuby, překonávajíc tak narůstající téměř nesnesitelnou bolest.

Za nedlouho jsem na hlavě ucítila Amandiny ruce:. "Ach Shanon, taky jsi sestřičko moje!" a o moment později jsem cítila Patrikovi a Edmundovi velké ruce na zraněné pravé noze. "Nemáte tu někdo hůlku?!" napadlo Patrika najednou, zatímco mi jemně prohmatával kotník. "Kdyby jí tu někdo z nás měl, myslím, že by jí použil na ty dveře", odpověděl trochu výsměšně Edmund a pro potvrzení svého tvrzení dodal: "Ne snad, holky?" Jen jsem zamručela na souhlas, na víc jsem se v tu chvíli nezmohla, poněvadž v té louži, ve které jsem ležela, mi začala být zima. Oblečení jsem už měla úplně nasáklé, až na ty části mimo louži.

"Jasně, souhlasíme s tebou, broučku", ujistila ho Amanda i za mě a stále mě hladila po vlasech, což mě drobet uklidňovalo. V tu chvíli jsem si však uvědomila, že můj obličej není mokrý pouze od vody, do které jsem spadla, ale také od slz, které mi tichonce stékaly po tvářích a to bez jakéhokoliv pípnutí. Ještě, že byla všude kolem mě tma jak v pytli, poněvadž nikdo, kromě mě, nemohl vědět, že pláču. Kdyby mě Patrik viděl v takovým stavu, rvalo by mu to zaživa srdce z těla. Věděla jsem to, přece jen už ho znám pár let.

"Beruško moje, myslím, že to zlomený nemáš. Podle mě se jedná jen o vyvrknutý kotník. Měla jsi pravdu. Pevně ti ho ovážu a pak tě vezmu z té louže. Vydrž! Vím, jak ti asi je", řekl smutně Patrik. Trápil se a to jsem přesně nechtěla a tak jsem o to silněji držela zuby u sebe aby mi neunikl jediný hlásek. Věděla jsem, že kdybych mu odpověděla, tak se rozvzlykám.

Slyšela jsem zip a pak trhání látky. Patrik měl sílu, to jsem musela uznat .Za nedlouho mi nadzvedl nohu a pevně jí zavázal tím kusem látky, až mi mezi stále stisknutými zuby uniklo bolestné syknutí. Amanda mi stiskla povzbudivě ruku a říkala stále dokola: "Bude to dobré, vydrž zlatí. Vím, že to bolí. Jsi statečná!"

Poté mě Patrik zvedl do své náruče se slovy: "Najdeme si suchý koutek a pomůžu ti se převléct. Tak mě to mrzí. Měl jsem tě víc hlídat", na konci věty se mu zlomil hlas a mě bodlo tak silně u srdce, že jsem se k němu musela pevněji přitisknout, aby věděl, že mě neztratil.

"Ehm...Amando?" ozval se zničeho nic odkud si Edmund. "Ano, brouku?" zeptala se dotyčná. "Kde jsi? Nechci, aby se ti něco také stalo!" odpověděl brouček mé sestry. Ozvala se rána. "Auu, promiň lásko, nechtěl jsem do tebe vrazit", omlouval se své nalezené polovičce Edmund a mě zahřálo při jeho slovech u srdce. Jsem ráda, že si Amy našla zrovna jeho. Má velké srdce a miluje ji celou svou bytostí, jestli jsem to tedy tak mohla nazvat. Vhodnější vystižení jejich hlubokého citu mě však nenapadlo.

Mezitím se Patrikovi podařilo najít suchý kout, což bylo v té tmě velmi obtížné. Posadil mě na svůj svetr. Sundal mi mokré svetr a navlékl na mě mikinu na zip. Byla mi až po kolena a tak se rozhodl, že mi sundá i mokrou sukni. Pokud jsem uměla dobře počítat, tak mi vycházelo, že on sám už na horní čísti těla nic nemá. Tato teorie se mi potvrdila, když si mě posadil do klína a jí cítila jeho kůži na své tváři.

Nohy mi přikryl jeho svetrem a zeptal se: "Je ti tepleji?" Byl tak pozorný a stále více mě utvrzoval v mém přesvědčení, že si ho nezasloužím. "Ano, děkuji. Ale tobě musí být zima!" vyčítala jsem mu. Copak má rozum? Tu otázku jsem si ani nemusela pokládat, odpověď jsem znala. Nemá! Je blázen! Je blázen do mě! Já ovšem taky neměla rozum, poněvadž jsem mu tohle dovolila!

"Ne není mi zima. Neboj. Hřeje mě tvá blízkost, Shan", řekl mile a políbil mě do vlasů. Zvedla jsem za jeho rty hlavu a za okamžik je spojila ve vášnivý polibek plný obnovené lásky. K čertu s...au...hezounem! Nemohla jsem na jeho jméno ani pomyslet, poněvadž mě v tu chvíli bodlo svědomí a rozbušilo se mi srdce o sto šest. Jak zvláštní kombinace emocí!

"Shan, miluji tě z celého svého srdce! Řekni mi, co se s tebou dělo poslední dny, tedy od prvního dne školy do teď? Byla jsi jak vyměněná", řekl zamyšleně, objíždějíc mi ukazováčkem rty. V tu chvíli se mi tahle nádherná romantická chvíle změnila v mou nejhorší noční můru. Věděla jsem na co se mě zaobaleně ptal. Zajímalo ho, jestli jsem mu věrná. Jsem mu tedy věrná? Když jsem se tak nad tím zamyslela, dospěla jsem k názoru, že jsem. Asi bych mu tedy mohla říci úplnou pravdu. Tedy samozřejmě bych vynechala mé vnitřní opravdové city. Stejně se v nich stále tak úplně nevyznám.

"Tak fajn, asi by ses to stejně jednou dozvěděl od Amandy či Seana", svěsila jsem poraženě ramena. "Promiň, chovala jsem se strašně. Zalíbil se mi jeden kluk a já jemu nejspíš taky, ale nakonec mezi námi nic nebylo, protože jsem včas vzala nohy na ramena a to doslova! Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě chtěl políbit. Vzpomněla jsem si totiž na tebe. Miluji tě a mrzí mě, že jsem málem zahodila náč vztah kvůli někomu takovému. Znám ho oproti tobě tak krátce..."má slova vyzněla do ztracena, poněvadž jsem v duchu dodala: 'ale i přesto mě nesmírně přitahuje a to nejen za denního světla, ale i v mých snech!'

"Pšt, lásko nechci víc slyšet. Stačí mi vědět, že mě stále miluješ. To, že se ti líbí i jiní kluci je docela normální dívčí pud. U kluků je to většinou stejný", řekl Patrik, položil si mou hlavu na svou hruď a hladil mě po vlasech. V tu chvíli mi bylo nádherně. Chtělo se mi samým štěstím lítat. Ovšem někde v hlubinách mozku stále existovalo jméno Edward Massen, které se mi podařilo zakopat takhle hluboko. Věděla jsem však, že tam moc dlouho nezůstane a zase se brzy ohlásí. V tuto chvíli pro mě neexistoval nikdo jiný než Patrik. Byla jsem ho plná...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 21. ledna 2010 v 21:34 | Reagovat

na začátku se mi líbila Shanonina ohleduplnost =o)
Patrik byl jako Nastěnka v Mrazíkovi =o) ne, je mi teplo =o) rozhodně tu část kapitoly nechci zesměšňovat, ot ani náhodou...kapitola byla vážně moc pěkná, sice jsem v ní narazila na pár chybiček a překlepů, ale tak znám i horší ;o)

2 Shanon Allison Forsyte Shanon Allison Forsyte | Web | 21. ledna 2010 v 22:09 | Reagovat

jj, rozumím tia popravdě mě přirovnání k Mrazíkovi ani nenapadlo :D však už jsme s spolu nějaké z těch chybiček opravily, děkuji ti za to :)

3 Filomena Filomena | Web | 21. ledna 2010 v 23:24 | Reagovat

krásná kapitolka, taková sladká ... teď nevím, jestli jsem vás tím neurazila, ale pravdu se mi tam jiný slovo tak nehodí, je pěkná, moc se vám povedla

4 Shanon Allison Forsyte Shanon Allison Forsyte | Web | 22. ledna 2010 v 0:04 | Reagovat

sladká jako...romantická? :) ne, neboj, neuřážím se :) ba naopak tvýho názoru si vážím :)

5 Filomena Filomena | Web | 22. ledna 2010 v 15:42 | Reagovat

no, romantická, taková klidná, pěkně napsaná ... krásná na dobrou noc, děkuju holky :)) ale vážně se mi líbí, tk abyste to nepochopily negativně! :D

6 snapeova snapeova | Web | 24. ledna 2010 v 22:49 | Reagovat

tak tahle kapitola byla moc krásná ,taková plná lásky :) moc se mi líbila ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama