15. Zlomená srdce

11. března 2010 v 22:27 | Shanon Allison Forsyte |  We are sisters
We are sisters
15.

"Tohle je tvá odpověď?"
"Noták, vzbuď se..."
"Pohádali jste se?"
"Shanon, nestalo se ti nic?"

***

Amy a Edmunda jsme nechali o samotě a šli jsme si také najít romantické místečko. Můj bratr zavedl Marry do své ložnice. Kluci z jeho ročníku si prý dnes večer vyrazili potají na pivko do blízké malé vesničky. Já se tam snad dostanu příští rok, aspoň v to doufám. Patrik mi jednou říkal, že první ročníky tam bohužel nesmí...

"Co bys řekla tomu, kdybychom šli k vám", mrkl na mě Patrik a mile se usmál. Moc se mi jeho nápad nezamlouval. Představa sexu na mé malé úzké postýlce nebyla moc lákavá. Co když si chce jen promluvit o dnešním odpoledni? Přece to nemůže nechat bez komentáře nebo snad ano? "Jasně, nemám s tím problém", řekla jsem, nešťastně vzdychnouc.

Patrik tedy otevřel dveře od mého pokoje a pokynul mi, abych šla první. Uposlechla jsem. Mé já se ocitlo v černočerné tmě, kterou narušoval jen svit měsíce a světlo z chodby, jenž za chvilku zmizelo. Slyšela jsem klapnout zámek. Pat mě od této chvíle měl zcela ve své moci. Nevěděla jsem, zda se mám bát či naopak těšit na nadcházející společnou chvíli.

"Neboj se Shan, hned s tou tmou něco udělám. Nejdříve ale..."zamyslel se tiše Patrik za mými zády. Pomaličku jsem se k němu otočila, abych viděla aspoň jeho siluetu. Zamumlal nějaká slova a namířil hůlkou před dveře do koupelny, jenž byly hned nalevo od vchodu. Teď tedy po mé pravé ruce. Za chvilku zalilo místnost mihotavé jemné světlo svící. Úžas mi na chvíli úplně očaroval smysly. Patrik mezi dveře do koupelny a šatní skříň vyčaroval velkou pohodlnou postel. Chvíli se bavil mým výrazem a pak vzal mou roku do své a posadil mě na kratší stranu rozložité postele, zády ke skříni a bokem ke dveřím do koupelny. Jen jsem poslušně seděla, nehnouc ani brvou. Bylo mi jak po ráně do hlavy těžkým předmětem.

Sedl si mi po boku a taky koukal kamsi před sebe. Asi přemýšlel, stejně tak jak já. "Tak to on ti pobláznil hlavu a splašil srdce?" zeptal se najednou. Věděla jsem koho myslí. Našeho dnešního nezvaného hosta... Sklopila jsem bezmocně hlavu. Věděla jsem, že jednou se zeptat musí. Proč ale zrovna dnes? Proč zrovna teď? Trhavě jsem se nadechla, šeptajíc pouhé: "Ano..." Chvíli byl tiše... Asi váhal, zda se má ptát dál a nebo... Chtěl se rozejít? Srdce se mi při téhle myšlence zastavilo, nemohla jsem dýchat, ani nic jiného. Jak kdyby mě ochromil či znehybněl. Jen slzy, pálicí mě v očích, tento nevídaný stav narušovaly.

"Líbali jste se? Spala jsi s ním? Prosím, chci slyšet pravdu, abych věděl, zda máme ještě nějakou budoucnost", řekl a ani se na mě nepovíval. Stále svůj pohled upíral před sebe. "Ani jedno. Chtěl mě políbit, ale... Nemohla jsem. Miluji tebe a to víc než jeho", při těchto slovech jsem vzala jeho ruku do svých dlaní. Měl jí zaťatou v pěst. Nedokázala jsem si vůbec představit, co prožíval. Nic neříkal a tak jsem pokračovala: "On byl jen pouhý úlet. Moc mě mrzí, že jsem tě ranila. Prosím, odpusť mi, jestli můžeš. Vím, že si tě nezasloužím, ale bez tebe jsem jak bez kyslíku", začala jsem se třást strachy z toho, co přijde. Nedokázala jsem si představit, že bych ho nadobro ztratila. Ta představa byla strašná. Už tak jsem dnes definitivně ztratila Edwarda. To bylo víc než jasné.

"Shanon Allison Forsyte uklidni se. To víš, že tě neopustím. Co bych si bez tebe počal, lásko? Miluji tě nade všechno na tomhle širém světě. Ani nevíš, jak moc. To nejde vyjádřit slovy. Slib mi jen jedno.", na chvíli se odmlčel. Když však viděl můj napjatý bledý obličej, pokračoval: "Už nikdy mě netahej za nos!" Čekala jsem cokoli, jen ne tohle. Tím mi naprosto vyrazil znovu nalezený dech. "Jen si to přiznej. Celou dobu jsi přede mnou skrývala takovou závažnou věc a já si naivně myslel, že je vše v pořádku. Lhala jsi mi do očí a to víc, než jen jednou. Jak jsi mohla? Já ti věřil Shan!" Patrikovi se na konci věty zlomil zoufalstvím hlas a mě vystříkly, již dlouho zadržované slzy. Má ruka ochabla a ztratila tu Patrikovu.

"Tohle je tvá odpověď?" řekl a hleděl na mě se slzami v očích, pak pokračoval: "Víš co, nejlepší pro nás oba asi bude, dát si pauzu, co říkáš? Pak uvidíme, jak dál", rozhodl a postavil se. Pak mi to pro jistotu upřesnil: "Nemyslím rozchod, jen pauzu. Musím si to všechno srovnat v hlavě. Ty si třeba udělej pořádek v srdci. Nejsem si totiž jistý, že opravdu cítíš to, co říkáš. Znám tě Shanon", řekl Patrik a po těchto slovech opustil můj pokoj. Nekonečnou chvíli jsem hleděla na dveře, kterými odešel, tiše plačíc. Tohle jsem nechtěla.

Začalo svítat a má víčka začala podat únavou. Svíčky pomalu dohořívaly. Lehla jsem si tedy do klubíčka na tu vykouzlenou pohodlnou postel, oddávajíc se naprosté beznaději. Tváře mi smáčely horké slané potůčky slz a hlavou mi vířila stále dokola jeho slova, jenž mě mučila. Věděla jsem však, že byla naprosto pravdivá. Tahala jsem ho za nos. Jsem děsná mrcha!

V takovém stavu jsem usnula, ani jsem se nenamáhala s převlékáním ze společenských šatů do pyžama. Zdál se mi hrozný sen. Edward s Patrikem se staly nejlepšími přáteli a jejich společný cíl byl zabít mě! Honili mě. Utíkala jsem, co mi nohy stačily, ale stále byli blíž a blíž. Oba měli v ruce kudlu s pěkně dlouhou čepelí. Chytili mě a naráz do mého těla svou kudlu zabodli, ale bylo to, jakoby najednou měli tisíce takových zbraní. Z té nesnesitelné bolesti jsem z plna hrdla křičela.

"Shan, Shan!" To byl Edmundův hlas. Co dělá v mým snu? Kde se tu zatraceně najednou vzal? Přišel mě snad zachránit? "Zlatíčko, copak se děje, vzbuď se!" Edmundům hlas vystřídal rázem hlas mé sestry...Jak zvláštní!: "Noták, vzbuď se..." domlouvala mi starostlivě dál Amy. To, co říkala mi v mém snu nedávalo smysl, ale přesto se jí pokusila poslechnou. Otevřela jsem tedy oči, opouštějíc tak svou noční můru.

První, co jsem viděla, bylo raní šero. Že bych spala tak krátce? Koukla jsem se tedy na svíčky. Už dohořely, tak přece jen jsem nějakou chvíli měla zavřený oči, i když ne moc dlouhou. Venku za okny byla mlha, kterou stěží prošlo pár slunečních paprsků. Rozhlédla jsem se po pokoji. U mé postele, tedy té vykouzlené, stál Edmund a jemu po boku byla Amy. U dveří pokoje stál Patrik, vypadajíc jak socha...Věděl, že můj křik a potíže se spaním zavinil on. Když jsem se na něj dívala, do očí se mi opět nahrnuly slzy. Nechtěla jsem, aby si jich všiml, a tak jsem se raději zaměřila na Edmunda s Amy. Vypadali šťastně, asi se jim tato noc vydařila. Přála jsem jim to z celého srdce.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě sestřička, vyděšená mým k smrti vystrašeným a zničeným výrazem. "Shan, celá se třeseš, jsi zpocená a bledá. Co se děje?" Střetla jsem se s Patrikovým lítostným pohledem a zvedl se mi žaludek. Rychle jsem se vyšvihla na nohy, hledajíc na stole svou hůlku. Když jsem jí konečně našla, ulevilo se mi, ale ještě ne dostatečně. Namířila jsem jí na vykouzlenou postel a ta rázem vybuchla a zmizela. Rozrazíc dveře koupelny, jsem se naklonila nad záchodem a obsah mého žaludku šel všechen ven.

"Kluci, asi by jste měli jít. Shan není dobře..." do koupelny proniklo, jak má sestra vyhání Edmunda s Patrikem. Je mi jasný, že nechtěla, aby mě slyšeli zvracet. Už bylo ale pozdě. Ten děsný zvuk se rozléhal od stěn koupelny a pronikl stále otevřenými dveřmi až do pokoje. Amandě to došlo a tak vešla za mnou do koupelny a zavřela za sebou dveře.

Po pár minutách se můj žaludek vyprázdnil úplně a tak neměl, co by vyhazoval. Vyčerpaně jsem se opřela zády o vanu, jenž byla obložená dlaždičkami, tudíž příjemně chladila. Amanda si sedla stejným způsobem vede mě a chvíli jsme jen hleděly na stěnu před sebou. Poté se na mě podívala a váhavě se zeptala: "Stalo se něco mezi tebou a Patrikem?" Objala jsem si rukama kolena, zašeptajíc pouhé: "Ano..."

"Pohádali jste se?" ptala se dál starostlivě Amy a spalovala mě pohledem. "Ne tak úplně, spíš jsme si to všechno vyjasnili a..." Nešlo mi říct nahlas, že jsme si dali pauzu. "Řekla jsi mu o Edwardovi?" ptala se dál má sestřička nevěřícně. Evidentně ze mě chtěla vypáčit úplně všechno. "Mno, on mu to vlastně řekl dnes na oslavě sám Edward. Já mu to jen potvrdila", vzdychla jsem nešťastně. Můj mozek byl stále jak v transu a odmítal tomu uvěřit. "Rozešel se s tebou?" objala mě sestřička, abych se uklidnila. Zavrtěla jsem hlavou, rozbrečíc se pod tíhou té ničivé pravdivé události. "Dali jste si pauzu?" ptala se dál Amy a objala mě pevněji. Její podpora mi nesmírně pomáhala, a tak jsem jen kývla hlavou na souhlas, vědíc, že mě pochopí.

"To je mi líto, Shan. Tak si od sebe chvilku odpočinete a bude zase fajn, uvidíš", řekla Amanda, hladíc mě po vlasech. "Tím si nejsem tak jistá. Zklamala jsem ho. Co když si najde během té pauzy jinou?" Sotva jsem to vyslovila, zvedl se mi opět žaludek a tak mi Amy pomohla se přesunout k záchodu. Už ze mě šly jen a jen žaludeční šťávy.

Sotva se mi podařilo s Amandinou pomocí znovu opřít o vanu, otevřely se dveře. Stál v nich Edmund a zeptal se: Amy, půjdete na snídani? My tu na vás čekáme. Nechtěli jsme vás tu takhle nechat", řekl trošku omluvně a prohrábl si rukou vlasy. "Já nepůjdu lidi, nemám vůbec chuť k jídlu, a taky nemůžu zaručit, že už nebudu zvracet", řekla jsem pohotově, doufajíc, že mě poslechnou a odejdou prostě ve třech. "Dobře, tak ti přinesu rohlík s čajem, ju?" usmála se na mě povzbudivě Amanda a zvedla se k odchodu. Opět jsem osaměla, aspoň jsem si to myslela.

Sjela jsem na studenou dlažbu koupelny, Nohy jsem si přisunula co nejtěsněji k trupu tak, že z perspektivního pohledu mé tělo opět připomínalo klubíčko. Tato poloha mi připadala nejbezpečnější. Jen tak se se mohla má schránka udržet jakž takž pohromadě. Pomalu jsem opět upadala do neklidného spánku a zdál se mi ten samý sen. Stejně tak jako dnes ráno jsem se i teď vzbudila s křikem.

"Shanon! Shan!" Patrik se mnou třásl, abych se probrala. Když jsem otevřela oči a viděla ho nad sebou, uvědomíc si, že se mnou třese a drží mě, opět jsem zděšeně vykřikla. Můj sen se stal skutečností! Teď umřu!

"Shanon, nestalo se ti nic?" do koupelny vlítl Edward a zděšeně na nás zíral. Patrik se mu postavil tváří v tvář. "Co tu děláš?" zeptal se příchozího vytočený Pat. "Potřeboval jsem se Shan něco probrat, a pak jsem jí uslyšel křičet. Cos jí provedl?" zeptal se Edward a měřil si Pata znechuceným pohledem. Tušila jsem, že tohle nedopadne dobře, poněvadž Nelson začal funět a vykřikl: "Co ti je do toho, ty kreténe!" Vrhl se na Massena a chytl ho pod krkem. Tem se bránil a jednu svému protivníkovi ubalil. Začala bitka. Mlátili se tu přede mnou hlava nehlava. Edward rozbil Patrikovi nos a Pat Edovi zas ret. Bylo to děsné! "Ne, nechte toho!" vykřikla jsem společně s Amandou, jenž právě přišla. V patách jí byl Edmund a skočil mezi ty dva. Docela jsem se o něj bála. Ještě mu kvůli mně něco udělají.

Má sestřička na tom nebyla jinak. Z plna hrdla křičela: "Kluci, nechte se! Edmunde, prosím! Vždyť ti ublíží!" Už jsem se na to nemohla koukat, zvedl se mi zase žaludek. Ale k záchodu jsem kvůli těm třem bojovníkům nemohla, a tak se mé tělo z vypětím všech sil naklonilo přes vanu. Právě včas. Mé zvracení vrátilo kluky do reality a přestali se prát. Jen na mě zděšeně zírali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snapeova snapeova | Web | 12. března 2010 v 14:58 | Reagovat

panebože.já čekala milostnou scénu a ono tohle  :D to je vážně mazec. dobrá kapitola ;-). už aby byla další :)

2 Filomena Filomena | Web | 12. března 2010 v 18:02 | Reagovat

Shan, moc děkuju za ty komentáře :)) a tahle kapitolka mě dokonale překvapila, čekala jsem romantiku a místo toho ... jsem mega moc zvědavá, jak se to vyvine dál :))

3 pavel pavel | Web | 12. března 2010 v 18:53 | Reagovat

taky román na pokračování... na blogu mám taky, dva a jednu povídku, rád si to u tebe přečtu, ale od začátku.. :-)
ten domek je v jednom městečku u holandských hranic

4 pavel pavel | Web | 12. března 2010 v 23:26 | Reagovat

pochopitelně mi dál tykej, vždyť je mi osmnáct :)
vlastně to ani moc román není, psal jsem co mi zrovna napadlo a dělal jsem si ze sebe i své ženy legraci :-)

5 pavel pavel | Web | 13. března 2010 v 0:29 | Reagovat

je sice pravda, že ty díly máte delší než já, ale píšete pomalu :-D jste na to přece dvě :D
tu faťačku jsem psal každej den :-P

6 pavel pavel | Web | 13. března 2010 v 0:34 | Reagovat

ale nevadí, protože já čtu tady pomalu, takže k deváté jsem se ještě nedostal :-)
kdybys mne znala lépe, ani nemohu rychle číst, moje žena mne moc zaměstnává :-(

7 pavel pavel | Web | 13. března 2010 v 0:41 | Reagovat

kolik je tobě let a kde bydlíš?

8 pavel pavel | Web | 13. března 2010 v 16:26 | Reagovat

mně zase zaměstnávají holky, ha :D
v Německu, v Bochumi, ale někdy i v Praze :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama