17. Vzájemné vzplanutí

2. června 2010 v 14:51 | Shanon Allison Forsyte |  We are sisters
We are sisters
17.

"Kde je ten rohlík? Docela bych si ho dala"
"Konec diskuze!"
"Shanon, miluji tě, strašně moc!"



Tráva šimrala naše nohy. Ležela jsem Patrikovi v náručí a on mi vískal svými prsty ve vlasech. Jak idylické! Najednou však naší soukromou chvíli narušil nějaký vzdálený smích. Neochotně jsem otevřela oči a...

Kolem mě byl můj pokoj. Na vedlejší posteli byla Amanda s Edmundem a něčemu se hihňali. U nohou mé postele mi seděl...Patrik. Když zachytil můj pohled, provinile se usmál a řekl: "Ah, Shan, zlatíčko...My jsme tě vzbudili? Promiň" a políbil mě na čelo.

"Jak je ti sestři?" ptala se mě vystrašeně Amy. "Už líp. Myslím, že nebudu zvracet...možná", usmála jsem se nejistě, dodávajíc: "A jak je tobě? Co hlava? Co řekla Popy na ošetřovně?" nemohla jsem zastavit náhlý proud otázek, který se mi rojil v hlavě, jak včely po medu.

Edmund se zvedl z postele a dřepl si před mou tak, aby měl můj obličej u svého. Pohladil mě po tváři se slovy: "Klid Shanon, Amanda je naprosto v pořádku. Měla jen lehký otřes mozku. Nic vážného. Musí jen hodně odpočívat a netahat nic těžkého a ty víš, že tohle vše jí zajistím s přehledem. Hlavně se nám uzdrav ty, jasný?" mrkl na mě. Úplně mě dojal. Lepšího přítele jsem si pro sestřičku nemohla přát. Je vidět, že správní kluci ještě nevymřeli. Jemně jsem pokývala hlavou na znamení souhlasu. Edmund mě ještě jednou pohladil, jako by říkal: 'Hodná holka!' Poté se zvedl a zamířil k sestřině posteli.

"Kde je ten rohlík? Docela bych si ho dala", zeptala jsem se Anandy s mírným úsměvem. Zdálo se mi totiž, že už bych mohla být schopná něco málo strávit. Rychlejší byl s odpovědí však Patrik. Připadalo mi, že si uvědomil, že za mojí raní nevolnost mohl z velké části hlavně on, a proto se mě rozhodl hýčkat: "Je na stole. Lež, podám ti ho."


Byl výborný a řekla bych, že můj žaludek ani proti přísunu potravy nijak moc neprotestoval, což se mi nehorázně ulevilo. Odmítala jsem znovu zvracet. Patrik mě po celý můj osobní boj s rohlíkem starostlivě pozoroval. Asi jsem mu musela dělat pořádné starosti...

"Děkuji sestři za vynikající snídani...Nebo spíš oběd?" zasmála jsem se zvonivým smíchem, pokračujíc: "Patriku, už je mi fakt dobře. Mohli bychom se přesunout ven-" "Lásko, je tam zima. Je sice teprve začátek listopadu, ale stejně. Nechci, abys byla nemocná", utnul mě Patrik. Ovšem, jak je o mě známo, nikdy se nevzdávám bez boje a tak jsem si stále vedla svou: "Teple bych se oblíkla a Amy s Edmundem by tu měli soukromí a-" Teď mě přerušil pro změnu Edmund: "Ale Shan, mám nevadí, že tu jste!" Když viděl můj protestující obličej rychle s cukajícími koutky dodal: "Vážně!" Vztekle jsem našpulila rty, snažíc se uklidnit. O pár minut později se mi to skutečně povedlo a mohla jsem konečně vypustit z úst, co mě tížilo: "Ale já chci být s Patrikem taky chvíli sama...Potřebuji mu toho tolik říct, Edmunde", při těchto slovech jsem se na zmiňovaného raději ani očkem nepodívala. Bála jsem se jeho reakce...Co když se zase pohádáme?

"Shanon, sakra! Proč jsi to neřekla hned? Půjdeme my. Amy, lásko, kde máš věci. Pomohu ti se zateplit", Edmund, chvějící se potlačovaným smíchem, přešel rychlým krokem ke skříni a když viděl, že se chystám protestovat, dodal: "Konec diskuze!" Nezbylo mi tedy nic jiného, než poraženě sledovat Edmunda, jak pomáhá mé sestře do svetrů a do teplých ponožek. Poté jí obul. Natáhl na ní zimní bundu s čepicí na uši a vzal jí do náruče. Patrik jim otevřel dveře, přičemž mě sledoval pobaveným pohledem. Musela jsem asi vypadat opravdu směšně. Měla jsem zlostí semknuté rty a ruce zaťaté v pěst. Za moment se mi Edmund s Amandou v náručí ztratil z očí a dveře se s Patrikovo pomocí tiše zavřely. Osaměli jsme...

Patrik přešel pokoj zpátky k mé posteli a opět se posadil k mým nohám se slovy: "No tak, beruško moje, klid. Vztek ti nesluší", smál se tiše pod vousy mému rozpoložení. "Hlavně, že se bavíš", utrousila jsem nakvašeně. Připadala jsem si, jak pivo, který každou chvíli vypění a přeteče. A ten zmetek se tady v klidu bavil na můj účet. To se mi snad jen zdá!

Najednou se ke mně naklonil a přejel mi konečky prstů od spánku k bradě. Přivřela jsem oči, pokorně čekajíc, co bude následovat. Najednou jsem cítila jeho dech na své tváři. Pootevřela jsem ústa, nabízejíc je tak k polibku. Patrik té příležitosti v mžiku využil a přiložil své horké dychtivé rty na mé. Nejdříve je jen zkusmo objížděl jazykem, čekajíc tak na mé pozvání. Dočkal se. Má ústa se ještě o něco víc pootevřela a naše z počátku drobet nesmělé jazyky se propletly, začínajíc tak s spolu hrát divokou hru vážní a obnovené vzájemné lásky.

Začala jsem rychleji dýchat a ve snaze si Patrika ještě víc přitáhnou k sobě, jsem zapletla prsty do jeho hustých vlasů. Patrik vycítil mou touhu být mu, co nejblíž a lehl si na mě, dlaněmi mi bloudíc po těle, vytahujíc mi tak stále víc a víc nahoru noční košili. V občasných chvílích, ve kterých mě jeho vlasy omrzely, jsem dlaněmi přejížděla po jeho vypracovaných zádech. Patrikovo svaly jsem pod prsty cítila i přes bílé triko, jenž je zdůrazňovalo. Vsadila bych se, že právě tento fakt byl Patovým cílem. Přece jen ho znám, ne?

Když už jsem si pomalu začínala myslet, že nepopadnu ztracený dech, mírně se ode mě odtáhl. Při této malé odluce jsme toho oba využili. Já si přetáhla přes hlavu už tak dosti vyhrnutou noční košili a on se zbavil svého trika. Ani netuším kam to všechno odletělo. Moc jsem se tím však v danou chvíli nezabývala, poněvadž se ke mně Patrik opět přilnul a vtiskl mi sladký polibek. Poté mi začal svými rty mapovat tvar čelisti, a když už mi svým jazykem dopodrobna zrentgenovanou i tu nejzapadlejší část, přesunul se na krk. Jemně sál a kousal mou citlivou pokožku a já se už neudržela a slastně vydechla. Ještě, že Amanda s Edmundem odešli, protože se mi už nedařilo udržet vzdechy na uzdě. Krk je jeden z mých velice citlivých míst. Patrik tuto zkutečnost věděl už z dřívějších dob, proto si dával záležet a doslova ho hýčkal kousek po kousku.

Když se mého krku dostatečně nasytil pomalu se přesouval k mým vystouplým kopečkům rozkoše. S každým si náležitě pohrál, čímž ve mně umíchal doslova a do písmene kotel plný vzrušení a nepopsatelných pocitů.

Mé prsty se bezcílně prodíraly jeho rozcuchanými vlasy, občas zabloudíc i na krk a ramena. Uvědomujíc si jeho ruku mezi svými stehy, jsem se zachvěla. Všiml si toho a přerušil důkladnou prohlídku mého břicha. Znovu naše rty spojil. Využila jsem jeho blízkosti, snažíc se ho zbavit džínsů. Postřehl mou snahu a přispěchal mi na pomoc. Za chvilku už on byl Adamem a já Evou, majíc k dispozici svůj vlastní ráj se všemi dostupnými opatřeními.

"Shanon, miluji tě, strašně moc!" zašeptal mi do ucha Patrik, následně zasypávajíc mé tělo dalšími polibky. Snažila jsem se soustředit na dýchání, ale moc mi to nešlo, poněvadž mě najednou laskal svým jazykem na nejcitlivějším místě každé ženy. Ztratila jsem naprostou kontrolu nad svým tělem, prohýbajíc se jako luk, žádaje tak víc.

Když mě dovedl na vrchol přestal a lehl si na záda vedle mě:. "Užila sis to, lásko?" ptal se mě sladce. Rozněžněně jsem se na něj podívala, těžce vydechnouc: "Naprosto! Teď si tě beru do režie zas já...." S těmito slovy jsem se na něj navalila, jak lvice, co ještě nežrala, nenasytně líbajíc každou část jeho dokonalého těla.

Zrychleně dýchal, ovšem, když jsem začala jazykem a občas i zuby laskat jeho bradavky, slastně sykl a nehty mi nepatrně zaryl do kůže, jak já před tím jemu mnohokrát. Jazykem jsem zanechala mokré cestičky i na Patrikově břiše. Během chvilky či možná několik minut jsem se dostala k nejcitlivějšímu místu těla každého muže, jenž mě směle vítalo. Procítěně jsem jej laskala, dávajíc do toho celé své srdce. Avšak, když byl Patrik těsně před vrcholem, přestala jsem. Věnoval mi ublížený pohled, avšak dočkal se jen tajemného úsměvu na mé tváři. Abych si to u něj vyžehlila, vášnivě a hluboce jsem ho políbila, čímž jsem jej opět naprosto nažhavila.

Najednou byl nade mnou. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho neuvěřitelná rychlá obratnost a neskonalá zdatnost! Když viděl můj nechápaný, vykolejený výraz plný nevyřčených výčitek, jen se měkce zasmál a políbil mě na úžasem pootevřená ústa, šeptajíc: "Chceš to dnes, teď a tady?" nádherně se usmál, čekajíc na mou odpověď. Drobet netrpělivě jsem proto vyhrkla pouhé: "Ano", víc písmenek jsem prostě v tu chvíli nedokázala poskládat ve smysluplná slova. Ne ve chvíli, kdy se na mě Patrik, tak nádherně díval, jak už dlouho ne. Aspoň jsem si tohoto pohledu od začátku školy nevšimla.

Zatím, co jsem si tak v myšlenkách dumala, nad tímto faktem, se obrnil potřebnou ochranou a ještě jednou mě políbil. Jako by děkoval za můj dar jemu. Po té do mě pomalu a velice opatrně vstoupil. Naše těla se rázem spojila v jedno. Začali jsme se pohybovat v sehraném rytmu a vzájemně si vycházet vstříc. Naše vzrušení se stupňovalo, až nakonec zcela vypuklo v nehoráznou a slovy těžko popsatelnou slast, jenž nás oba naprosto zaplavila a naplnila nepopsatelným štěstím.

Patrik se vedle mě vyčerpaně svalil, nechajíc mou hlavu spočinou na své hrudi. Přetáhl přes nás přikrývku a vzápětí mi začala tíhnou víčka, až nade mnou zcela vyhrála. Přece jen jsem musela dospat předešlou probdělou noc. Ovšem od dané noci jsem se v tento moment vznášela štěstím, jenž mě snad na dlouho či možná už nikdy neopustí. Aspoň jsem v to doufala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snapeova Snapeova | Web | 2. června 2010 v 15:03 | Reagovat

Opravdu moc krásná kapitola,vážně se ti povedla ;-) K tomu není co víc dodat...Stačí na to jen slovo Dokonalost :)

2 Filomena Filomena | Web | 7. června 2010 v 21:19 | Reagovat

Ááách, zase jsem ji zaspala ... a zase se nezmůžu na lepší komentář, musím zkrátka napsat, že Snapeova to napsala do puntíku přesně. Kapitola je dokonalá. Jak jinak, že? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama