We are sisters - Články

Nová spoluadminka

Sun, 16 Jan 2011 19:20:10 +0100

Ahojky...

Nejprve, jakožto nová spoluadminka tohoto blogu bych se vám ráda představila, někteří z vás mě možná znají jako Alex z narniaworld.blog.cz . :)

Budu se samozřejmě snažit aby se vám mé povídky líbily.

Tu menší info o mne :)

Přezdívka: Alex

Weby: narniaworld.blog.cz, online-vampirediaries.blog.cz

Věk: 15

Oblíbený filmy: Harry Potter ,Letopisy Narnie a Vampire diaries.

Jakékoliv dotazy uvítám :) :)

A tu starší drabble, jakožto ukázka mé tvorby :

Žánr : … tak to nevím :-D

Zadání: šroubovák , kalendář a květiny.

Od: Veroniky

***

Konečně se probudila, sedla si a nepřítomně se dívala na druhou stranu pokoje, když v zrcadle zahlédla květiny, byly položeny na nočním stolku. Zamyslela se, květiny nedostala už dlouho, od koho by jen... Zarazila se a podívala do kalendáře. Zjistila že má dnes narozeniny. Jak jen na to mohla zapomenout? Asi to bylo tím, co se kolem ní dělo. Nedávno zemřel Sirius a všechen ten zmatek kolem Voldemorta způsobil to, že neměla chuť nic slavit.

Přece jen jí zvědavost nedala a šla se podívat od koho ty květiny jsou. Nikde žádný podpis a ani věnování, chvilku přemýšlela jestli vůbec na ně má sahat, ale pak jí napadlo, že už je paranojdní asi jako Alastor Moody a vzala květiny do ruky. Krásně voněly, byly to růže, které měla nejraději. Po chvilce něco nahmatala - šroubovák! Kelly se rozesmála: "Že by nějaký ubohý vtip?"

18. Vždy tě budu milovat (část první)

Thu, 23 Sep 2010 18:53:44 +0200

We are sisters

18.

_***

A je to tady, milý čtenáři, na světě je poslední kapitola a poněvadž je trochu delší než předešlé díly, rozdělily jsme jí na dvě části. Doufáme, že se vám první část bude líbit a omlouváme se, že jsme váš tak dlouho nechaly čekat.

V téhle část se vám bude vyprávět jak Amanda, tak i Shanon, avšak z větší části nakouknete do Amandina světa, poněvadž v druhé části tomu bude přesně naopak.

Přejeme příjemné počtení!

^***

"Copak tě trápí Amy?"

"Zlato, celá se chvěješ. Měli bychom..."

"Tak to abychom sebou hnuli, že beruško?"

Jakmile za námi zaklaply dveře, Edmund už to nevydržel a rozesmál se na plný kolo, při čemž měl co dělat, abych mu z jeho silných paží nevyklouzla. "Zlato, nechci ti nic říkat, ale přece jen chodit můžu", smála jsem se s ním. "Žádný takový, lásko", zatrhl můj pokus o návrh a políbil mě na čelo. Zbytek cesty uběhl za vzájemného mlčení. Neměla jsem nejmenší tušení, kam má Edmund vlastně namířeno, avšak nechávala jsem se překvapit. Jen jsem pokojně spočívala v jeho náručí se zavřenými víčky, představujíc si naší společnou budoucnost.

Najednou jsem zjistila, že už se nepohupuji a tudíž jsme nejspíš dorazili na naše místo. Pomalu jsem otevřela oči, směřujíc svůj pohled mému ochránci do tváře. Oplácel mi ho se stejnou zaujatostí, jaká nejspíš sálala z mého. "Ehm, na chvilku tě postavím a rozprostřu deku", upozornil mě Edmund. Ani ne za minutu se tak stalo. Stála jsem jak v mrákotách nohama na zemi, zírajíc na jeho záda. Byli jsme u velkého dubu blízko malého okrasného jezírka, jenž bylo obrostlé nádhernými květy všelijakých mě neznámých, avšak nádherně vonících květin. To kouzlo přírody mě doslova očarovalo. Za další minutu jsem se opět nacházela v teple, sálajícím z jeho náruče. Opíral se o kmen onoho mohutného dubu a hrál si s pramínkem mých vlasů, jenž mi vyklouzl z narychlo učesaného drdolu.

"Copak tě trápí Amy?" zeptal se Edmund, když jsem nereagovala na jeho konstatování roztržitého chování mé malé sestřičky. "Ehm, co...oh! To nic není. Je tady nádherně. To barevný listí..." snažila jsem se své starosti zamluvit, bezúspěšně. "Amy, prosím tě, copak si myslíš, že jsem slepý? Znám tě už nějaký ten pátek. Tak to vyklop", vyzval mě můj posluchač.

Neklidně jsem se zavrtěla, přičemž jsem si nevědomky prohrábla rukou vlasy, upírajíc na Edmunda odevzdaný pohled. "Dobře...jen se prostě bojím, jak to mezi Shan a Patrikem dopadne. Co když se opět pohádají a žádný usmiřování se konat nebude? I když to tak vypadalo", povzdechla jsem si, pokračujíc: "Vždyť by se k sobě tak hodili! Rozhodně nechci, aby byla s tím všekazem Masenem!" Edmund se nad mým naprosto přesným přirovnáním Edwarda k všekazovi opět rozesmál, díky čemuž roztál můj nasupený výraz a začaly mi cukat koutky.

Zafoukal chladný vítr a donutil mě se ještě víc přitisknout Edmundovy k hrudi. "Není ti zima, lásko?" zeptal se Edmund starostlivě, když si všiml mého nejspíš až přehnaného tulení. "Ne, není. Jen ti chci být ještě blíž", podařilo se mi ze sebe vysoukat bez drkotání zubů, které by mě jistě prozradilo. Avšak i přes tento fakt jsem nelhala. Má duše i mé tělo toužily s Edmundem splynout v jednu nerozdělitelnou osobu.

"Víš Amy, taky si myslím, že by byla škoda, kdyby tvá sestra nebyla s Pattem, avšak poručit jí nemůžeme. Musí se řídit svým vlastním neomylným srdcem. My její rozhodnutí nakonec budeme muset tolerovat a přijmout, ať už bude jakékoliv", zašeptal mi po chvíli vzájemného ticha, plného smíšených nepopsatelných pocitů, Edmund do vlasů. Věděla jsem, že má pravdu. Také jsem to tak v duchu cítila, avšak po jeho prohlášení se mi značně ulevilo a strach s mého nitra téměř vymizel. Všude v mé duši i v mém srdci byla opět jen láska k mým nejbližším, až na malinkatý kousíček obav, které ovšem byly jen velice těžko hmatatelné.

"Zlato, celá se chvěješ. Měli bychom..." Věděla jsem, co mi chce Edmund zdělit. Chtěl se vrátit zpátky do hradu, abych neonemocněla, ale tahle chvíle byla až moc vzácná na zbrklé ukončení, proto jsem rychle vyhrkla a skočila mu do řeči: "...se zahřát! Souhlasím!" S těmito slovy jsem se přisála na jeho chladné rty, avšak byli přece jen o trošku teplejší než mé. Můj milý si tento malý příjemný objev viditelně uvědomil také, poněvadž si mě přitáhl ještě blíže. Dychtivě jsem pootevřela ústa a on vstoupil a s ním mě naplnilo příjemné teplo. Naše jazyky rozehráli již nám oběma dobře známou hru vášně a vzájemného porozumění. V tu chvíli mi došlo, že já už jsem svého prince na bílém koni našla.

Za stálých vášnivých polibků se se mnou v náručí Edmund vydal zpátky k hradu. Netuším, jak se nám podařilo téměř poslepu dojít až do mé ložnice, natož otevřít dveře, ale z ničeho nic jsme stáli ve dveřích, zírajíc na sestřinu plně obsazenou postel....

Zdál se mi nádherný sen. Byla jsem na rozkvetlé louce plné narcisů. Objímaly mě silné paže, jenž mi tak dávaly najevo, že i v těch nejhorších chvílích mého života budou stále se mnou. Blízko nás se vysokou trávou plazil had, avšak byla jsem v bezpečí. Věděla jsem, že Patrik mě před ním ochrání. Najednou se ozvala rána jak z děla, a tak se ten slizký tvor celý vyděšený rychle odplazil pryč...

S vyjeknutím jsem se probudila, vystřelujíc do sedu. V mžiku mi došlo, že za tu ohlušující ránu nemohlo žádné dělo, ale má sestřička s Edmundem, jenž stáli ve dveřích, rozražených takovou silou až bouchly o stěnu za sebou, což způsobilo ten kravál. Oba zmiňovaný zírali našim směrem. Ani ne o vteřinu později se ozvala další dutá rána. Patrik se totiž taky probudil ve viditelným šoku a kvůli mé malé posteli spadl na zem, takže jsem ho samozřejmě následovala. Stáhl sebou totiž i peřinu, do které jsme byli vzájemně zamotaní, což mi hrálo ve prospěch. Jinak by mě Edmund uviděl, jak mě Bůh stvořil. Ovšem i tak se mohl společně a mou sestřičkou potrhat smíchy!

"Ehm, promiň, lásko", vysoukala jsem ze sebe potichu, celá rudá, když jsem si uvědomila, že Patrik, po mém dopadu na jeho hruď, lapá ztěžka po dechu. "Asi by jsme vám měli dát čas, aby jste na sebe něco hodili, že? vy dvě hrdličky..." rýpl si Edmund. Můj studený pohled mu naznačil, že by měl mlčet a vycouvat i s Amy ze dveří. "Shan, budeme ve společenský místnosti. Za půl hodiny je večeře, tak jestli chceš, mohli bychom jít všichni společně. Když tak tam přijďte za dvacet minut. Když se neukážete, pochopíme, že s námi nepůjdete", řekla mi sestra s milým konejšivým úsměvem, pod kterým jsem roztála, přikyvujíc na znamení souhlasu. Poté se za nimi zavřely dveře a opět jsem byla s Patrikem sama.

"Tak to abychom sebou hnuli, že beruško?" vyzval mě nepřímou formou otázky Patrik k pohybu. Jen jsem se usmála, vymotávajíc se z peřiny a následně opouštějíc tak příjemně vyhřáté místo v Pattově objetí. Jenže mé nohy byly stále jak z nějakého gelu, a tak jsem se opět poroučela k zemi, avšak můj anděl mě naštěstí rychle zachytil a odnesl na postel. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak se stihl tak rychle zvednout ze země a chytit mě. Zjevně ho stále jen podceňuji.

Oblékat jsem se musela za Patrikovi nemalé pomoci a ustavičného dohledu. Rozhodl se, že mi sám vybere věci a donese mi je k posteli, takže jsem takřka nemusela hnout ani brvou. Na jednu stranu mě to štvalo, poněvadž jsem si z mého miláčka nechtěla dělat sluhu, ale na druhou stranu jsem věděla, že mu svou poslušností dělám radost, protože se nemusel o mě bát a mohl se o mou maličkost do sytosti starat, což dělal velice rád.

Když jsem se v posteli i učesala, namalovala a navoněla příjemnou květinovou vůní, Patrik mě obul, vzal do náruče a vyrazili jsme. Jednou rukou jsem se mu pro jistotu držela kolem krku a druhou jsem otevírala a zavírala dveře. Věděla jsem, že by mě nepustil, avšak zkušenost mě naučila, že se mu takhle ponesu daleko lépe.

Když jsem za námi zavřela dveře, Edmund se se mnou stále v náručí opatrně otočil a vyrazil do společenské místnosti, kde bylo v tento čas docela plno. Většina studentů si čekání na večeři zkrátila děláním domácích úkolů, tedy aspoň podle mého úsudku. Edmund nám našel jediná dvě volná místa přímo u krbu, což mi dokonale vyhovovalo. Potom mírném prochladnutí na školních pozemcích jsem se potřebovala nenápadně zahřát, ale jak mi záhy došlo, tak mě moje druhá polovička stejně prokoukla. Jen, co mě usadil do křesla, řekl: "Tady nachytáš ztracené teplo Amy" a tajemně se na mě usmál. Poté si sedl do druhého volného a jediného křesla u krbu po mém boku. Další křesla byla v chladné místnosti, z které mi v tuto chvíli naskakovala husí kůže. Za oheň jsem byla opravdu vděčná.

Chvíli bylo mezi námi ticho, jenž narušovalo jen praskání ohně a téměř neznatelné štěbetání studentů. Nejspíš si Edmund, stejně jak já, srovnával v hlavě událost, jenž jsme právě byli svědky. Byla jsem neuvěřitelně ráda za mé tiché splněné přání. Když jsem je viděla vzájemně zamotané v peřině, došlo mi, že ti dva prostě k sobě patří. Už nikdy nedovolím, aby jim někdo podobný Massenovi jejich vzájemné znovu nalezené štěstí překazil!

"Tak vidíš Amy, Bůh tě vyslyšel", prolomil najednou oboustranné mlčení Edmund, jakoby mi snad četl myšlenky. Hold je vidět, že se k sobě my dva taky nejspíš nejlíp hodíme, poněvadž jsme naladěni na stejnou notu. "Ano a ani nevíš, jak moc mu za tu maličkost budu až do smrti vděčná!" usmála jsem se do plamenů, vědíc, že Edmund mou radost právě taktéž sdílí. "Jsem rád, že si Shan nakonec vybrala Patrika. Neumím si představit, že bych se musel 'kamarádit' s Edwardem, po tom všem, co se kvůli němu seběhlo", mluvil dál Edmund. Jen jsem tiše přikyvovala na znamení souhlasu. Hovor mezi námi opět utichl, když tu najednou si za mým křeslem někdo odkašlal...

Velká omluva a dobrá zpráva!

Tue, 03 Aug 2010 23:08:32 +0200

Ahoj,

vím, že už taky nic dlouho nepřibilo, ale Amanda byla plně zaneprázdněna a navíc se nám vyskytl takový menší problém. Už je ovšem vyřešen, takže opět začínáme psát. Myslím, že další kapitoly byste se mohli dočkat ještě dokonce prázdnin a možná i rovnou dvou.

Buďte, prosím, trpělivý. Děláme, co je v našich silách. Vaše

Shanon Forsyte

17. Vzájemné vzplanutí

Wed, 02 Jun 2010 14:51:41 +0200

We are sisters

17.

"Kde je ten rohlík? Docela bych si ho dala"

"Konec diskuze!"

"Shanon, miluji tě, strašně moc!"

Tráva šimrala naše nohy. Ležela jsem Patrikovi v náručí a on mi vískal svými prsty ve vlasech. Jak idylické! Najednou však naší soukromou chvíli narušil nějaký vzdálený smích. Neochotně jsem otevřela oči a...

Kolem mě byl můj pokoj. Na vedlejší posteli byla Amanda s Edmundem a něčemu se hihňali. U nohou mé postele mi seděl...Patrik. Když zachytil můj pohled, provinile se usmál a řekl: "Ah, Shan, zlatíčko...My jsme tě vzbudili? Promiň" a políbil mě na čelo.

"Jak je ti sestři?" ptala se mě vystrašeně Amy. "Už líp. Myslím, že nebudu zvracet...možná", usmála jsem se nejistě, dodávajíc: "A jak je tobě? Co hlava? Co řekla Popy na ošetřovně?" nemohla jsem zastavit náhlý proud otázek, který se mi rojil v hlavě, jak včely po medu.

Edmund se zvedl z postele a dřepl si před mou tak, aby měl můj obličej u svého. Pohladil mě po tváři se slovy: "Klid Shanon, Amanda je naprosto v pořádku. Měla jen lehký otřes mozku. Nic vážného. Musí jen hodně odpočívat a netahat nic těžkého a ty víš, že tohle vše jí zajistím s přehledem. Hlavně se nám uzdrav ty, jasný?" mrkl na mě. Úplně mě dojal. Lepšího přítele jsem si pro sestřičku nemohla přát. Je vidět, že správní kluci ještě nevymřeli. Jemně jsem pokývala hlavou na znamení souhlasu. Edmund mě ještě jednou pohladil, jako by říkal: 'Hodná holka!' Poté se zvedl a zamířil k sestřině posteli.

"Kde je ten rohlík? Docela bych si ho dala", zeptala jsem se Anandy s mírným úsměvem. Zdálo se mi totiž, že už bych mohla být schopná něco málo strávit. Rychlejší byl s odpovědí však Patrik. Připadalo mi, že si uvědomil, že za mojí raní nevolnost mohl z velké části hlavně on, a proto se mě rozhodl hýčkat: "Je na stole. Lež, podám ti ho."

Byl výborný a řekla bych, že můj žaludek ani proti přísunu potravy nijak moc neprotestoval, což se mi nehorázně ulevilo. Odmítala jsem znovu zvracet. Patrik mě po celý můj osobní boj s rohlíkem starostlivě pozoroval. Asi jsem mu musela dělat pořádné starosti...

"Děkuji sestři za vynikající snídani...Nebo spíš oběd?" zasmála jsem se zvonivým smíchem, pokračujíc: "Patriku, už je mi fakt dobře. Mohli bychom se přesunout ven-" "Lásko, je tam zima. Je sice teprve začátek listopadu, ale stejně. Nechci, abys byla nemocná", utnul mě Patrik. Ovšem, jak je o mě známo, nikdy se nevzdávám bez boje a tak jsem si stále vedla svou: "Teple bych se oblíkla a Amy s Edmundem by tu měli soukromí a-" Teď mě přerušil pro změnu Edmund: "Ale Shan, mám nevadí, že tu jste!" Když viděl můj protestující obličej rychle s cukajícími koutky dodal: "Vážně!" Vztekle jsem našpulila rty, snažíc se uklidnit. O pár minut později se mi to skutečně povedlo a mohla jsem konečně vypustit z úst, co mě tížilo: "Ale já chci být s Patrikem taky chvíli sama...Potřebuji mu toho tolik říct, Edmunde", při těchto slovech jsem se na zmiňovaného raději ani očkem nepodívala. Bála jsem se jeho reakce...Co když se zase pohádáme?

"Shanon, sakra! Proč jsi to neřekla hned? Půjdeme my. Amy, lásko, kde máš věci. Pomohu ti se zateplit", Edmund, chvějící se potlačovaným smíchem, přešel rychlým krokem ke skříni a když viděl, že se chystám protestovat, dodal: "Konec diskuze!" Nezbylo mi tedy nic jiného, než poraženě sledovat Edmunda, jak pomáhá mé sestře do svetrů a do teplých ponožek. Poté jí obul. Natáhl na ní zimní bundu s čepicí na uši a vzal jí do náruče. Patrik jim otevřel dveře, přičemž mě sledoval pobaveným pohledem. Musela jsem asi vypadat opravdu směšně. Měla jsem zlostí semknuté rty a ruce zaťaté v pěst. Za moment se mi Edmund s Amandou v náručí ztratil z očí a dveře se s Patrikovo pomocí tiše zavřely. Osaměli jsme...

Patrik přešel pokoj zpátky k mé posteli a opět se posadil k mým nohám se slovy: "No tak, beruško moje, klid. Vztek ti nesluší", smál se tiše pod vousy mému rozpoložení. "Hlavně, že se bavíš", utrousila jsem nakvašeně. Připadala jsem si, jak pivo, který každou chvíli vypění a přeteče. A ten zmetek se tady v klidu bavil na můj účet. To se mi snad jen zdá!

Najednou se ke mně naklonil a přejel mi konečky prstů od spánku k bradě. Přivřela jsem oči, pokorně čekajíc, co bude následovat. Najednou jsem cítila jeho dech na své tváři. Pootevřela jsem ústa, nabízejíc je tak k polibku. Patrik té příležitosti v mžiku využil a přiložil své horké dychtivé rty na mé. Nejdříve je jen zkusmo objížděl jazykem, čekajíc tak na mé pozvání. Dočkal se. Má ústa se ještě o něco víc pootevřela a naše z počátku drobet nesmělé jazyky se propletly, začínajíc tak s spolu hrát divokou hru vážní a obnovené vzájemné lásky.

Začala jsem rychleji dýchat a ve snaze si Patrika ještě víc přitáhnou k sobě, jsem zapletla prsty do jeho hustých vlasů. Patrik vycítil mou touhu být mu, co nejblíž a lehl si na mě, dlaněmi mi bloudíc po těle, vytahujíc mi tak stále víc a víc nahoru noční košili. V občasných chvílích, ve kterých mě jeho vlasy omrzely, jsem dlaněmi přejížděla po jeho vypracovaných zádech. Patrikovo svaly jsem pod prsty cítila i přes bílé triko, jenž je zdůrazňovalo. Vsadila bych se, že právě tento fakt byl Patovým cílem. Přece jen ho znám, ne?

Když už jsem si pomalu začínala myslet, že nepopadnu ztracený dech, mírně se ode mě odtáhl. Při této malé odluce jsme toho oba využili. Já si přetáhla přes hlavu už tak dosti vyhrnutou noční košili a on se zbavil svého trika. Ani netuším kam to všechno odletělo. Moc jsem se tím však v danou chvíli nezabývala, poněvadž se ke mně Patrik opět přilnul a vtiskl mi sladký polibek. Poté mi začal svými rty mapovat tvar čelisti, a když už mi svým jazykem dopodrobna zrentgenovanou i tu nejzapadlejší část, přesunul se na krk. Jemně sál a kousal mou citlivou pokožku a já se už neudržela a slastně vydechla. Ještě, že Amanda s Edmundem odešli, protože se mi už nedařilo udržet vzdechy na uzdě. Krk je jeden z mých velice citlivých míst. Patrik tuto zkutečnost věděl už z dřívějších dob, proto si dával záležet a doslova ho hýčkal kousek po kousku.

Když se mého krku dostatečně nasytil pomalu se přesouval k mým vystouplým kopečkům rozkoše. S každým si náležitě pohrál, čímž ve mně umíchal doslova a do písmene kotel plný vzrušení a nepopsatelných pocitů.

Mé prsty se bezcílně prodíraly jeho rozcuchanými vlasy, občas zabloudíc i na krk a ramena. Uvědomujíc si jeho ruku mezi svými stehy, jsem se zachvěla. Všiml si toho a přerušil důkladnou prohlídku mého břicha. Znovu naše rty spojil. Využila jsem jeho blízkosti, snažíc se ho zbavit džínsů. Postřehl mou snahu a přispěchal mi na pomoc. Za chvilku už on byl Adamem a já Evou, majíc k dispozici svůj vlastní ráj se všemi dostupnými opatřeními.

"Shanon, miluji tě, strašně moc!" zašeptal mi do ucha Patrik, následně zasypávajíc mé tělo dalšími polibky. Snažila jsem se soustředit na dýchání, ale moc mi to nešlo, poněvadž mě najednou laskal svým jazykem na nejcitlivějším místě každé ženy. Ztratila jsem naprostou kontrolu nad svým tělem, prohýbajíc se jako luk, žádaje tak víc.

Když mě dovedl na vrchol přestal a lehl si na záda vedle mě:. "Užila sis to, lásko?" ptal se mě sladce. Rozněžněně jsem se na něj podívala, těžce vydechnouc: "Naprosto! Teď si tě beru do režie zas já...." S těmito slovy jsem se na něj navalila, jak lvice, co ještě nežrala, nenasytně líbajíc každou část jeho dokonalého těla.

Zrychleně dýchal, ovšem, když jsem začala jazykem a občas i zuby laskat jeho bradavky, slastně sykl a nehty mi nepatrně zaryl do kůže, jak já před tím jemu mnohokrát. Jazykem jsem zanechala mokré cestičky i na Patrikově břiše. Během chvilky či možná několik minut jsem se dostala k nejcitlivějšímu místu těla každého muže, jenž mě směle vítalo. Procítěně jsem jej laskala, dávajíc do toho celé své srdce. Avšak, když byl Patrik těsně před vrcholem, přestala jsem. Věnoval mi ublížený pohled, avšak dočkal se jen tajemného úsměvu na mé tváři. Abych si to u něj vyžehlila, vášnivě a hluboce jsem ho políbila, čímž jsem jej opět naprosto nažhavila.

Najednou byl nade mnou. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho neuvěřitelná rychlá obratnost a neskonalá zdatnost! Když viděl můj nechápaný, vykolejený výraz plný nevyřčených výčitek, jen se měkce zasmál a políbil mě na úžasem pootevřená ústa, šeptajíc: "Chceš to dnes, teď a tady?" nádherně se usmál, čekajíc na mou odpověď. Drobet netrpělivě jsem proto vyhrkla pouhé: "Ano", víc písmenek jsem prostě v tu chvíli nedokázala poskládat ve smysluplná slova. Ne ve chvíli, kdy se na mě Patrik, tak nádherně díval, jak už dlouho ne. Aspoň jsem si tohoto pohledu od začátku školy nevšimla.

Zatím, co jsem si tak v myšlenkách dumala, nad tímto faktem, se obrnil potřebnou ochranou a ještě jednou mě políbil. Jako by děkoval za můj dar jemu. Po té do mě pomalu a velice opatrně vstoupil. Naše těla se rázem spojila v jedno. Začali jsme se pohybovat v sehraném rytmu a vzájemně si vycházet vstříc. Naše vzrušení se stupňovalo, až nakonec zcela vypuklo v nehoráznou a slovy těžko popsatelnou slast, jenž nás oba naprosto zaplavila a naplnila nepopsatelným štěstím.

Patrik se vedle mě vyčerpaně svalil, nechajíc mou hlavu spočinou na své hrudi. Přetáhl přes nás přikrývku a vzápětí mi začala tíhnou víčka, až nade mnou zcela vyhrála. Přece jen jsem musela dospat předešlou probdělou noc. Ovšem od dané noci jsem se v tento moment vznášela štěstím, jenž mě snad na dlouho či možná už nikdy neopustí. Aspoň jsem v to doufala...

16.Hádka, rvačka, smíření,

Tue, 27 Apr 2010 17:35:27 +0200

We are sisters

16.

"Že ty jsem vůbec lezeš. Vidíš, co působíš"

"Lásko, lásko, neboj, už půjdeme"

"No myslím, že teď už teploměr nebude třeba"

" Vidíš co děláš? Vidíš co děláš?" zakřičel Patrik na Edwarda když viděl, jak je Shanon blbě. Začal do něj strkat. Vrhl se na Massona jak zuřivý býk. Byla jsem zničená z nevědomosti, co v tu chvíli dělat. Jen jsem nečinně přihlížela. "Že ty jsem vůbec lezeš. Vidíš, co působíš! Ty vole, já ti ten ksicht zmaluju!" pokračoval rozzuřený a úplně rudý Patrik. Nemohla jsem se na to dívat. Patt se choval jak blázen a Edmund se mezi ně ještě vrhl. Snažila jsem se je odtrhnout, ale nebylo mi to nic platné. Kdykoliv jsem se k nim přiblížila, Edmund jen zakřičel: " Amy, lásko, okamžitě běž pryč. Ať tě tu ani nevidím!" Pořád jsem tam přešlapovala a křičela na ně: " Zatraceně chlapi, to jste se snad pomátli? Copak tímhle vše vyřešíte? Zatraceně, přestaňte!"

Marně jsem na ně mohla křičet, aby toho nechali. Běda! Rvali se tam jak koně . "A dost", naštvala jsem se a vrhla se mezi ně, nevšímajíc si, že Edmund dávno ve rvačce není. V mžiku jsem cítila jen tupou bolest, která mnou prostupovala strašným způsobem. Najednou mi plíce vypověděli službu a jedině co jsem stačila zpozorovat, byla krev na svých prstech. Pak se mě zmocnili mdloby, ale hlasy jsem pořád slyšela, i když jen tlumeně. Patrik s Edwardem se dál prali. Mezitím Patrik nevědomky praštil Edmunda. Nechtěla jsem raději vědět kam, ta hrozná rána a Edmundovo syknutí mi pomohli udělat si o dané situaci jakýsi obrázek. Ten se zvedl, oprášil si uniformu a naštvaně pronesl: "Víte co pánové? Dejte mi pokoj, kašlu na vás! Si ještě nechám pro nic za nic rozbít hubu, to víte že jo. Třeba se tu zabijte, Váš boj!" V tu chvíli si nejspíš všiml, že se válím na zemi v bezvědomí, protože jsem slyšela rychlé kroky mým směrem a záhy Edmundův nešťastný hlas : "Néééé Amy!"

"Kdo? Jaký hovado? Jaký hovado praštilo Amandu?" Zuřivě se díval střídavě na Patta a Edwarda, který si uvědomil, co udělal a začal takticky couvat. Edmund hned pochopil a měl namále, aby na něj neskočil. "Ááá..takže Masson! Tak to jsi kamaráde přepískl!. Nikdy jsem proti tobě nic neměl, ale to, tohle…" koktal naštvaně: " jsi přehnal! Zatraceně okamžitě vypadni, jinak se neznám!" Edward jen zbělel, vykoktal něco jako omluvu a rychlostí blesku odkráčel. Patrikovi chvíli trvalo, než pochopil, co se stalo. Slyšela jsem jeho kroky mým směrem a následnou konverzaci těchto dvou mladých mužů. Hlava mě bolela, že jsem se mohla zbláznit. Edmund si všiml, že jsem stále více a více bělejší a pořád v bezvědomí. I když mi mozek začal docela pracovat a všechna slova mi opět začala dávat smysl, mé oči zůstávaly zavřené. Má víčka byly jakoby z olova, nešlo mi je zvednout, i když jsem se na ně soustředila celou svou myslí. Můj anděl strážný se mě, i přes tento fakt, utěšit. Jakoby věděl, že ho slyším: "Lásko, lásko, neboj, už půjdeme. Odnesu tě na ošetřovnu a bude ti lépe, neboj, vše bude v pořádku. Moc tě miluju."

Mezitím ze sebe Patrik začal něco soukat: "Já já Edmunde….. Omlouvám se, tohle se nemělo stát. Nezlob se kamaráde", omlouval se koktavě, jak kdyby ho tahali za vlasy. Edmund ho přerušil slovy: "Víš co, když byste se nezačali rvát jak hovada, tohle by se nestalo! Jenže vy neumíte danou situaci řešit jinak, než pěstmi! Amy to schytala jen, protože se na vás nemohla dívat. Řvát na Vás je málo co? Odhánět Vás od sebe je na nic, co? Na vás nic neplatí! Víš co Patriku? Běž! Nemysli si, s Massonem si to ještě vyříkám. Ten z toho jen tak lehce nevyvázne. Odnesou ho v krabičce od sirek a to v nejlepším případě!" Edmund se zvedl a vzal mě do náruče. Konečně se mi podařilo otevřít oči. Zalapala jsem samým šokem po dechu. Následně mi z úst uniklo tiché zaklení. Strašně mě bolela hlava. Edmund se na Patrika se ještě naposled podíval. Pln hořkosti si odfrkl a otočil se k rozklepanému Pattovi zády Z Edmunda šel strach a Patrik si to uvědomoval..

Na celou scénu se zdáli dívala Shanon, nikdo kromě Patrika tam už nezůstal. Když si ji všiml, rozeběhl se k ní a láskyplně ji objal: "Lásko, je ti už lépe?" Shan se jen rozplakala a škytla:."Ano už je mi lépe... Můžeš mi odpustit ten včerejšek?" Víc jsem už neslyšela.

Do hmatatelného ticha, které vládlo v příjemně prosvětlené ošetřovně, mě Edmund položil na lůžko. Zdejší ošetřovatelka je příjemná, sice přísná, ale férová ženská. Přicupitala k nám se starostlivým výrazem ve tváři.

Poté, co si mě svým bystrým pohledem provrtala od hlavy až k patě, prohlásila milým, přívětivým tónem: "Nemějte obavy pane Townsende, slečna Fullertonová bude v pořádku. Má jen menší otřes mozku, nic vážného. Do zítra si tu pobude, déle však určitě ne. Jen chci mít jistotu, že nic nezanedbám. Nechci nic ponechat náhodě", řekla s uklidňujícím úsměvem a dala mi ruku na čelo. Příjemně chladila a mě se na chvíli ulevilo, ale bolest hlavy nepolevila. "Horečku, zdá se, nemá", prohlásila baculatá ženuška. Pak se ale zamyslela: "Přece jenom ji tu teplotu změřím" a odběhla pro teploměr. Když Edmund viděl, že se paní Poppinsová vzdálila, sklonil se ke mně a daroval mi něžný polibek na čelo. Poté vydechnul: " Jsem tak rád,a že ti nic vážného není", jemně vzal mou ruku do té své a láskyplně, ale zároveň ostražitě se na mě díval. Jediný jeho výraz stačil, nemusel říct ani slůvko. Láska z jeho očí přímo sršela. Z jeho nádherných upřímných očí se mi začala silně motat hlava, a tak jsem musela vynaložit veškeré úsilí na srovnání svých vlastních zmatených myšlenek.

I přes tu nesnesitelnou bolest, která mi tepala nepřetržitě na spáncích, jsem mu musela říci, jak ho mám ráda, jak mi na něm záleží. S vypětím posledních sil jsem vyslovila: "Strašně tě miluju, Edmunde, strašně moc!" oslovený mě jen opět nádherně políbil a poté vyslovil nejkrásnější větu, jakou jsem dosud v celém mém životě slyšela: "Já tebe taky Amy, a jsem tu jen pro tebe. Navždy!". Tuto nádhernou chvíli jsem si nepřála čímkoliv přerušit, ale jaksi jsme při našem vyznávání vzájemných citů pozapomněli, že se madam Poppinsová měla vrátit s teploměr. Jako bychom byli nějak propojeni, a nejen ústy, jsme se od sebe pomalu odtáhli, slyšíc jen nepatrně odkašlání.

Když Paní Poppinsová viděla, jak jsme oba rudý až ke kořínkům, jen pronesla: " No myslím, že teď už teploměr nebude třeba. Vidím, pane Towsende máte své vlastní zázračně léčivé metody na bezpečné odehnání horečky", zastrčila si teploměr do kapsy bílého kabátu a mrkla na mě. Sáhla mi na čelo a jen souhlasně přikývla." Myslím, že vás nechám jít už dnes. Jste bez teploty", pousmála se. Edmund už mě chtěl opět vzít do náruče, když v tom nás ho náhle Poppansová zastavila se slovy:" Stop mládeži! Ještě malý moment."

Edmund se zasekl v půlce pohybu a otočil se na ni. Paní Poppinsová na něj ukázala ukazováčkem a já se neubránila smíchu. "Slečna Fullertonová bude v pořádku. Musí hodně odpočívat a moc se nesmí přemáhat. Dávám Vám ji na starost, běda Vám pane Towsende!" Edmund vydechl úlevou dosud zadržovaný vzduch a samím štěstím udělal před naší milou ošetřovatelkou pukrle, za které by se nemusel stydět žádný mládenec Anglie 19. století v Edmundových letech. "Samozřejmě paní Poppinsová, budu o ni pečovat, tak, že i Vy budete jí závidět. Vezmu si jí do parády. A nebojte přemáhat se nebude, Budu jí na rukou nositi.", zakřenil se a věnoval mi zvědavý pohled. Chtěl očividně vědět, jak budu na tuto novou vyhlídku reagovat. Zčervenala jsem jak to nejzralejší rajče na celém širém světě. Gemma Poppinsová se také neubránila smíchu a při odchodu zvolala zvonivým hlasem jen tak do větru: " Áchh, jak ta láska léčí, ta je mocná čarodějka!" a odkráčela z ošetřovny. Edmund mě vyzvedl svým krásně vypracovanýma rukama do vzduchu a jako princeznu mě odnesl chodbami Fordské střední do mého pokoje.

Teprve v tento den jsem si plně uvědomila, jaké mě potkalo štěstí. Měla jsem výjímečného kluka, který mi dal celé své srdce. Už tehdy jsem věděla, že je jen na mě jak s ním naložím. Kéž by takové štěstí měla i má milovaná sestřička...

"O čem přemýšlíš Amy?" zeptal se mě Edmund přede dveřmi mého pokoje. "Poslouchám tvé srdce a..Ach, děkuji ti za všechno, za všechnu tvou lásku!" Pokračovala bych dál ve vyznávání svých citů, ale přerušil mě: "Amy! To není pravý důvod tvého hlubokého zamyšlení. Co se děje?" Vždy mě překvapoval fakt, jak moc mě má tenhle človíček přečtenou. Musela jsem tedy s pravdou ven: "Máš pravdu...Starosti mi ve skutečnosti dělá Shanon. Vždyť by se k ní Patrik tak hodil... Chci aby taky měla nějakou oporu. Chci, aby taky našla člověka s tvou úžasnou povahou. Mám pocit, že Patrik takový je, když ovšem nežárlí..." Opět jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách a tak má slova vyzněla do ztracena. "Souhlasím s tebou. Rozhodně se mi po dnešní zkušenosti Patrik jeví v daleko lepším světle, než Edward. I když přesně nechápu důvod jeho rvačky s tím smradem a asi nikdy nepochopím. Jednal na můj vkus až příliš unáhleně. Na druhou stranu ho však omlouvá fakt, že je do tvé sestry úplný blázen", řekl Edmund s lehkým náznakem úsměvu na tváři. Jeho neúspěšné snažení o vážnou tvář mě rozesmálo na plné kolo, takže bolest hlavy mi záhy pronikala až do morku kostí. Snažila jsem se to ignorovat.

Dveře se konečně otevřely. Stál v nich Patrik, něhož štěstí doslova sálalo na všechny strany. "Kdo to... Ach! To jste vy! Měli jste zaklepat, otevřel bych vám"! Vykoktal naprosto překvapeně a uhnul nám z cesty, aby mohl Edmund projít. Následně za námi zavřel. Teprve po Patrikovo slovech mi došlo, jak musím být těžká.

Edmund mě opatrně položil na postel a já jsem začala očima pátrat po sestřičce. Za několik sekund jsem vykulila oči na její postel. Ležela v ní zachumlaná a spala. "Jak jí je?" Otázal se napjatě Edmund Patrika, jenž si jí zatím opatrně sedl k nohám a po ruce měl prázdný kýbl. Nejspíš pro případ, že by znovu zvracela. "Už asi lépe. Trochu se mi jí podařilo omýt. Před chvílí usnula." Byla jsem Patrikovi najednou tak vděčná za jeho pomoc mé sestřičce, že jsem rázem zapomněla na dnešní ranní rvačku. Místo výčitek jsem zašeptala pouhé:"Děkuji ti, že ses o Shan postaral, když jsem já nemohla. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená!" Edmund se zajíkl potlačovaným výbuchem smíchu a dodal: "Zdá se mi, že se ti zas rozsvěcuje kámo! Doufám, že tohle dnešní zatmění bylo poslední" V tu chvíli jsme se všichni tři dusili potlačovaným smíchem. Bolest hlavy už byla téměř neznatelná. Ukázalo se, že smích zažene opravdu vše... Shan se zavrtěla. Sakra, taky každého vzbudí.

We are sisters na Facebooku!

Sun, 18 Apr 2010 15:17:51 +0200

Ahojte zlatíčka!

V první řadě se vám chci za sebe i za Amandu omluvit za smutný fakt, že se tu tak dlouho nic nedělo a neaktualizovalo, ale to víte... Mě čeká maturita a Amanda má teď ve škole hromadu učení... Až se to vše uklidní a srovná, tak jsme zpět jak na koni!

Abych však nepřišla tak úplně s prázdnou, je mou povinností vám s radostí oznámi, že tento blog se počínaje dneškem stal součástí stránek na Facebooku. Budeme rády, když se stanete fanouškem!

Zdraví vás Shan

We are sisters

Mon, 15 Mar 2010 16:10:58 +0100

Ahoj čtenáři,

tak si představte, že jsem se dala i na básnickou dráhu. Tohle je jedno z mých prvotin. Stvořila jsem ho ve škole při svačině... Tak snad se vám bude aspoň trošku líbit.

Báseň k We are sisters najdete v článku

***

Tento příběh o dvou slečnách je.

Vy máte možnost poznat je.

Jsou to slečny sličného vzhledu,

vždy jdou jen a jen ku předu.

Neohlíží se zpět

a společně tvoří tento svět.

Rády se parádí

a nikdy vás nezradí.

Amanda je první postavou.

Edmund brzy pozná, že našel tu pravou.

Shanon je Amandinou sestrou nepravou,

dva muži se jí prohánějí hlavou.

Patrik je první z těch dvou,

Shanon bere stále za svou.

Bojovat o ni hodlá,

až mu ret zlostí zmodrá.

Edward je druhou postavou,

jenž se Shanon honí hlavou.

Je do ní bezhlavě zamilován,

avšak jeho srdci byl uštědřen velký šrám.

Jak tyto postavy dopadnou,

je stále velkou neznámou.

15. Zlomená srdce

Thu, 11 Mar 2010 22:27:23 +0100

We are sisters

15.

"Tohle je tvá odpověď?"

"Noták, vzbuď se..."

"Pohádali jste se?"

"Shanon, nestalo se ti nic?"

***

Amy a Edmunda jsme nechali o samotě a šli jsme si také najít romantické místečko. Můj bratr zavedl Marry do své ložnice. Kluci z jeho ročníku si prý dnes večer vyrazili potají na pivko do blízké malé vesničky. Já se tam snad dostanu příští rok, aspoň v to doufám. Patrik mi jednou říkal, že první ročníky tam bohužel nesmí...

"Co bys řekla tomu, kdybychom šli k vám", mrkl na mě Patrik a mile se usmál. Moc se mi jeho nápad nezamlouval. Představa sexu na mé malé úzké postýlce nebyla moc lákavá. Co když si chce jen promluvit o dnešním odpoledni? Přece to nemůže nechat bez komentáře nebo snad ano? "Jasně, nemám s tím problém", řekla jsem, nešťastně vzdychnouc.

Patrik tedy otevřel dveře od mého pokoje a pokynul mi, abych šla první. Uposlechla jsem. Mé já se ocitlo v černočerné tmě, kterou narušoval jen svit měsíce a světlo z chodby, jenž za chvilku zmizelo. Slyšela jsem klapnout zámek. Pat mě od této chvíle měl zcela ve své moci. Nevěděla jsem, zda se mám bát či naopak těšit na nadcházející společnou chvíli.

"Neboj se Shan, hned s tou tmou něco udělám. Nejdříve ale..."zamyslel se tiše Patrik za mými zády. Pomaličku jsem se k němu otočila, abych viděla aspoň jeho siluetu. Zamumlal nějaká slova a namířil hůlkou před dveře do koupelny, jenž byly hned nalevo od vchodu. Teď tedy po mé pravé ruce. Za chvilku zalilo místnost mihotavé jemné světlo svící. Úžas mi na chvíli úplně očaroval smysly. Patrik mezi dveře do koupelny a šatní skříň vyčaroval velkou pohodlnou postel. Chvíli se bavil mým výrazem a pak vzal mou roku do své a posadil mě na kratší stranu rozložité postele, zády ke skříni a bokem ke dveřím do koupelny. Jen jsem poslušně seděla, nehnouc ani brvou. Bylo mi jak po ráně do hlavy těžkým předmětem.

Sedl si mi po boku a taky koukal kamsi před sebe. Asi přemýšlel, stejně tak jak já. "Tak to on ti pobláznil hlavu a splašil srdce?" zeptal se najednou. Věděla jsem koho myslí. Našeho dnešního nezvaného hosta... Sklopila jsem bezmocně hlavu. Věděla jsem, že jednou se zeptat musí. Proč ale zrovna dnes? Proč zrovna teď? Trhavě jsem se nadechla, šeptajíc pouhé: "Ano..." Chvíli byl tiše... Asi váhal, zda se má ptát dál a nebo... Chtěl se rozejít? Srdce se mi při téhle myšlence zastavilo, nemohla jsem dýchat, ani nic jiného. Jak kdyby mě ochromil či znehybněl. Jen slzy, pálicí mě v očích, tento nevídaný stav narušovaly.

"Líbali jste se? Spala jsi s ním? Prosím, chci slyšet pravdu, abych věděl, zda máme ještě nějakou budoucnost", řekl a ani se na mě nepovíval. Stále svůj pohled upíral před sebe. "Ani jedno. Chtěl mě políbit, ale... Nemohla jsem. Miluji tebe a to víc než jeho", při těchto slovech jsem vzala jeho ruku do svých dlaní. Měl jí zaťatou v pěst. Nedokázala jsem si vůbec představit, co prožíval. Nic neříkal a tak jsem pokračovala: "On byl jen pouhý úlet. Moc mě mrzí, že jsem tě ranila. Prosím, odpusť mi, jestli můžeš. Vím, že si tě nezasloužím, ale bez tebe jsem jak bez kyslíku", začala jsem se třást strachy z toho, co přijde. Nedokázala jsem si představit, že bych ho nadobro ztratila. Ta představa byla strašná. Už tak jsem dnes definitivně ztratila Edwarda. To bylo víc než jasné.

"Shanon Allison Forsyte uklidni se. To víš, že tě neopustím. Co bych si bez tebe počal, lásko? Miluji tě nade všechno na tomhle širém světě. Ani nevíš, jak moc. To nejde vyjádřit slovy. Slib mi jen jedno.", na chvíli se odmlčel. Když však viděl můj napjatý bledý obličej, pokračoval: "Už nikdy mě netahej za nos!" Čekala jsem cokoli, jen ne tohle. Tím mi naprosto vyrazil znovu nalezený dech. "Jen si to přiznej. Celou dobu jsi přede mnou skrývala takovou závažnou věc a já si naivně myslel, že je vše v pořádku. Lhala jsi mi do očí a to víc, než jen jednou. Jak jsi mohla? Já ti věřil Shan!" Patrikovi se na konci věty zlomil zoufalstvím hlas a mě vystříkly, již dlouho zadržované slzy. Má ruka ochabla a ztratila tu Patrikovu.

"Tohle je tvá odpověď?" řekl a hleděl na mě se slzami v očích, pak pokračoval: "Víš co, nejlepší pro nás oba asi bude, dát si pauzu, co říkáš? Pak uvidíme, jak dál", rozhodl a postavil se. Pak mi to pro jistotu upřesnil: "Nemyslím rozchod, jen pauzu. Musím si to všechno srovnat v hlavě. Ty si třeba udělej pořádek v srdci. Nejsem si totiž jistý, že opravdu cítíš to, co říkáš. Znám tě Shanon", řekl Patrik a po těchto slovech opustil můj pokoj. Nekonečnou chvíli jsem hleděla na dveře, kterými odešel, tiše plačíc. Tohle jsem nechtěla.

Začalo svítat a má víčka začala podat únavou. Svíčky pomalu dohořívaly. Lehla jsem si tedy do klubíčka na tu vykouzlenou pohodlnou postel, oddávajíc se naprosté beznaději. Tváře mi smáčely horké slané potůčky slz a hlavou mi vířila stále dokola jeho slova, jenž mě mučila. Věděla jsem však, že byla naprosto pravdivá. Tahala jsem ho za nos. Jsem děsná mrcha!

V takovém stavu jsem usnula, ani jsem se nenamáhala s převlékáním ze společenských šatů do pyžama. Zdál se mi hrozný sen. Edward s Patrikem se staly nejlepšími přáteli a jejich společný cíl byl zabít mě! Honili mě. Utíkala jsem, co mi nohy stačily, ale stále byli blíž a blíž. Oba měli v ruce kudlu s pěkně dlouhou čepelí. Chytili mě a naráz do mého těla svou kudlu zabodli, ale bylo to, jakoby najednou měli tisíce takových zbraní. Z té nesnesitelné bolesti jsem z plna hrdla křičela.

"Shan, Shan!" To byl Edmundův hlas. Co dělá v mým snu? Kde se tu zatraceně najednou vzal? Přišel mě snad zachránit? "Zlatíčko, copak se děje, vzbuď se!" Edmundům hlas vystřídal rázem hlas mé sestry...Jak zvláštní!: "Noták, vzbuď se..." domlouvala mi starostlivě dál Amy. To, co říkala mi v mém snu nedávalo smysl, ale přesto se jí pokusila poslechnou. Otevřela jsem tedy oči, opouštějíc tak svou noční můru.

První, co jsem viděla, bylo raní šero. Že bych spala tak krátce? Koukla jsem se tedy na svíčky. Už dohořely, tak přece jen jsem nějakou chvíli měla zavřený oči, i když ne moc dlouhou. Venku za okny byla mlha, kterou stěží prošlo pár slunečních paprsků. Rozhlédla jsem se po pokoji. U mé postele, tedy té vykouzlené, stál Edmund a jemu po boku byla Amy. U dveří pokoje stál Patrik, vypadajíc jak socha...Věděl, že můj křik a potíže se spaním zavinil on. Když jsem se na něj dívala, do očí se mi opět nahrnuly slzy. Nechtěla jsem, aby si jich všiml, a tak jsem se raději zaměřila na Edmunda s Amy. Vypadali šťastně, asi se jim tato noc vydařila. Přála jsem jim to z celého srdce.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě sestřička, vyděšená mým k smrti vystrašeným a zničeným výrazem. "Shan, celá se třeseš, jsi zpocená a bledá. Co se děje?" Střetla jsem se s Patrikovým lítostným pohledem a zvedl se mi žaludek. Rychle jsem se vyšvihla na nohy, hledajíc na stole svou hůlku. Když jsem jí konečně našla, ulevilo se mi, ale ještě ne dostatečně. Namířila jsem jí na vykouzlenou postel a ta rázem vybuchla a zmizela. Rozrazíc dveře koupelny, jsem se naklonila nad záchodem a obsah mého žaludku šel všechen ven.

"Kluci, asi by jste měli jít. Shan není dobře..." do koupelny proniklo, jak má sestra vyhání Edmunda s Patrikem. Je mi jasný, že nechtěla, aby mě slyšeli zvracet. Už bylo ale pozdě. Ten děsný zvuk se rozléhal od stěn koupelny a pronikl stále otevřenými dveřmi až do pokoje. Amandě to došlo a tak vešla za mnou do koupelny a zavřela za sebou dveře.

Po pár minutách se můj žaludek vyprázdnil úplně a tak neměl, co by vyhazoval. Vyčerpaně jsem se opřela zády o vanu, jenž byla obložená dlaždičkami, tudíž příjemně chladila. Amanda si sedla stejným způsobem vede mě a chvíli jsme jen hleděly na stěnu před sebou. Poté se na mě podívala a váhavě se zeptala: "Stalo se něco mezi tebou a Patrikem?" Objala jsem si rukama kolena, zašeptajíc pouhé: "Ano..."

"Pohádali jste se?" ptala se dál starostlivě Amy a spalovala mě pohledem. "Ne tak úplně, spíš jsme si to všechno vyjasnili a..." Nešlo mi říct nahlas, že jsme si dali pauzu. "Řekla jsi mu o Edwardovi?" ptala se dál má sestřička nevěřícně. Evidentně ze mě chtěla vypáčit úplně všechno. "Mno, on mu to vlastně řekl dnes na oslavě sám Edward. Já mu to jen potvrdila", vzdychla jsem nešťastně. Můj mozek byl stále jak v transu a odmítal tomu uvěřit. "Rozešel se s tebou?" objala mě sestřička, abych se uklidnila. Zavrtěla jsem hlavou, rozbrečíc se pod tíhou té ničivé pravdivé události. "Dali jste si pauzu?" ptala se dál Amy a objala mě pevněji. Její podpora mi nesmírně pomáhala, a tak jsem jen kývla hlavou na souhlas, vědíc, že mě pochopí.

"To je mi líto, Shan. Tak si od sebe chvilku odpočinete a bude zase fajn, uvidíš", řekla Amanda, hladíc mě po vlasech. "Tím si nejsem tak jistá. Zklamala jsem ho. Co když si najde během té pauzy jinou?" Sotva jsem to vyslovila, zvedl se mi opět žaludek a tak mi Amy pomohla se přesunout k záchodu. Už ze mě šly jen a jen žaludeční šťávy.

Sotva se mi podařilo s Amandinou pomocí znovu opřít o vanu, otevřely se dveře. Stál v nich Edmund a zeptal se: Amy, půjdete na snídani? My tu na vás čekáme. Nechtěli jsme vás tu takhle nechat", řekl trošku omluvně a prohrábl si rukou vlasy. "Já nepůjdu lidi, nemám vůbec chuť k jídlu, a taky nemůžu zaručit, že už nebudu zvracet", řekla jsem pohotově, doufajíc, že mě poslechnou a odejdou prostě ve třech. "Dobře, tak ti přinesu rohlík s čajem, ju?" usmála se na mě povzbudivě Amanda a zvedla se k odchodu. Opět jsem osaměla, aspoň jsem si to myslela.

Sjela jsem na studenou dlažbu koupelny, Nohy jsem si přisunula co nejtěsněji k trupu tak, že z perspektivního pohledu mé tělo opět připomínalo klubíčko. Tato poloha mi připadala nejbezpečnější. Jen tak se se mohla má schránka udržet jakž takž pohromadě. Pomalu jsem opět upadala do neklidného spánku a zdál se mi ten samý sen. Stejně tak jako dnes ráno jsem se i teď vzbudila s křikem.

"Shanon! Shan!" Patrik se mnou třásl, abych se probrala. Když jsem otevřela oči a viděla ho nad sebou, uvědomíc si, že se mnou třese a drží mě, opět jsem zděšeně vykřikla. Můj sen se stal skutečností! Teď umřu!

"Shanon, nestalo se ti nic?" do koupelny vlítl Edward a zděšeně na nás zíral. Patrik se mu postavil tváří v tvář. "Co tu děláš?" zeptal se příchozího vytočený Pat. "Potřeboval jsem se Shan něco probrat, a pak jsem jí uslyšel křičet. Cos jí provedl?" zeptal se Edward a měřil si Pata znechuceným pohledem. Tušila jsem, že tohle nedopadne dobře, poněvadž Nelson začal funět a vykřikl: "Co ti je do toho, ty kreténe!" Vrhl se na Massena a chytl ho pod krkem. Tem se bránil a jednu svému protivníkovi ubalil. Začala bitka. Mlátili se tu přede mnou hlava nehlava. Edward rozbil Patrikovi nos a Pat Edovi zas ret. Bylo to děsné! "Ne, nechte toho!" vykřikla jsem společně s Amandou, jenž právě přišla. V patách jí byl Edmund a skočil mezi ty dva. Docela jsem se o něj bála. Ještě mu kvůli mně něco udělají.

Má sestřička na tom nebyla jinak. Z plna hrdla křičela: "Kluci, nechte se! Edmunde, prosím! Vždyť ti ublíží!" Už jsem se na to nemohla koukat, zvedl se mi zase žaludek. Ale k záchodu jsem kvůli těm třem bojovníkům nemohla, a tak se mé tělo z vypětím všech sil naklonilo přes vanu. Právě včas. Mé zvracení vrátilo kluky do reality a přestali se prát. Jen na mě zděšeně zírali.

14. Navždy spojeni..

Wed, 10 Feb 2010 11:08:16 +0100

We are sisters

13.

"Edmunde, taky tě miluju a mockrát děkuju!"

"No, panstvo! Konec cukrování, jde se pít"

"To je ale nespravedlivé, tolik oblečení na sobě"

"Edmunde prosím, už..prosím!"

***

Pohled na uplakanou Shanon v náručí Seana mě dojal dvojnásob. Nemluvě o nádherném vyznání z Edmundových úst, které znělo jako rajská hudba. Od začátku jsem věděla, že tato naše menší oslava se povede, ale že to bude až takhle, to jsem nečekala. Samým dojetím, jsem nemohla ani promluvit. Edmund stále klečel na kolenou a koukal na mě svýma nádhernýma očima. Já pořád nehnutě stála jak přikovaná a neschopná slova jsem si klekla k němu a pomalu se blížila k jeho obličeji. Musela jsem ho políbit! S veškerou láskou a něhou co jsem k němu cítila, jsem do polibku dala vše, co jsem měla a chtěla dát. Edmund mi vyšel jen vstříc a přitáhl mě k sobě tak jemně, nepopsatelně krásně, že jsem se slastí málem rozplynula. Bylo mi docela jedno, kdo právě v místnosti je, jestli mám rozcuchané vlasy, pomačkané šaty či rozmázlý make-up. Tahle chvíle patřila jen mě a Edmundovi. Náš polibek pomalu nabíral na intenzitě a já se opět ztratila. Ztratila v kouzle Edmunda Towsenda.

Po chvíli se ode mě ale na kousek odtáhl a zandal mi za ucho neposedný pramínek vlasů, který mi vypadl z pečlivě udělaného účesu." Miluju tě Amy, vždycky budu. Jsem rád, že se ti to líbilo, moc jsem se těšil, jak na to budeš reagovat a vidím, že jsem se trefil", usmál se a já ho obejmula: "Edmunde, taky tě miluju a mockrát děkuju!" Cítila jsem se báječně!

"Tééda, to je jak z telenovely panstvo!" zasmál se Sean, objímajíci uslzenou Shanon. Všichni se jen zasmáli a Shanon si kouskem kapesníčku utírala slzičky a přistoupila k Pattovi. Sean, aby nezůstal zase pozadu, se rozeběhl ke své milované Marry a vyzdvihl ji do náruče." Seane! Já jsem se tě lekla", zasmála se Marry a políbila ho. Já, Edmund, Patt a Shanon jsme jen jedním hlasem zvolali se smíchem: " Jak z telenovely!"

Edward, stále stojící v pozadí a pozorující tu scénku, se jen zachmuřil při pohledu na štastnou Shanon a Patrika. Po několika minutách to, ale vzdal a odkráčel. Jeho tiché kroky slyšela jen Shan a já. Má sestrička se smutně ohlédla jeho směrem. Zaregistrovala jsem Patrika, všiml si ho!
Jen zakřičel s pobavením: " Jéé Patriku, ty už jdeš? Tak páááá a stav se zase někdy", rozesmál se na plné kolo a obejmul ještě více Shanon a všichni kromě ní se uculili.

"No, panstvo! Konec cukrování, jde se pít" rozhodil rukama Sean, pomalu dal Marry na zem a mířil si to k base plné alkoholu. My se museli při pohledu na něj smát. V několika minutách jsme se posadili do připravených křesílek. Shanon vedle Patrika a já s Edmundem tak blízko u sebe... Tulili jsme se k sobě, že nebylo poznat kde je křesílko, a že to bylo tuze příjemné! Šampaňské nám stoupalo do hlavy víc, než bylo zdrávo! Shanon se už pomalu válela v náručí Patrika a já došla tak daleko, že jsem byla nadmíru veselá. Divím se, že neproběhl striptýz. No a co se týče Marry a Seana, ti si tam jen tak pošpitávali a pořád se smáli, takže prostě pohoda. Na stole bylo pořád co pít, kde jen to ten Sean vzal? Kanec jeden! Zase určitě dělal oči na madam Princeovou v městečku! Ta na něj trpí, chudák. Ji vždy ukecá na vše. Ukáže na ni oči a ta mu snese modré z nebe. Houby ředitelka! Tenhle chlapec mě nepřestává udivovat!

Naše "siesta" trvala až do osmi večer a už se pomalu začala hlásit o slovo únava. Sean a Marry vstali, pořád ještě rozesmátí. "Panstvo, my to zalomíme, už máme dost, takže jdeme do hajan",rozloučili se a odešli. Shanon s Pattem tu zůstali ale tak po deseti minutách odešli také. Takže sečteno, podtrženo…Zůstali jsme tu jen my dva, já a Edmund. Dobře jsme věděli, že být sámi v nádherně vyzdobené místnosti, sedět na příjemném koberci, to věští dobré vyhlídky, tuze příjemné. Jakmile jsme osaměli, oba dva, jako bychom ožili a začali se dívat rozpačitě do země. Najednou Edmund promluvil do ticha: "Že se to ale dneska moc hezky vyvedlo, viď Amy?" pohladil mě a pomalu mi odhrnul vlasy, aby mi viděl lépe do obličeje. Začal mě nádherně, jemně, ale tak vášnivě líbat, že jsem se celá ztratila a jeho nádherné polibky s chutí oplácela.

Srdce mi bušilo, jako o závod a nejenom díky líbání s Edmundem, ale i kvůli tomu, že se odvážil více... Začal mi pomalu sundávat jedno ramínko od šatů a na holé rameno mě vtiskl sladký polibek, při tomto manévru jsem se celá zachvěla, neskonalou rozkoší. Pak se na mě tázavě podíval, zda může dál. Já jen vydechla: "Ano!" a začala ho hladově líbat. On na nic nečekal, vzal mě do náručí a začal líbat, tak žádostivě... Opět jsem nemohla popadnout dech.

Odhrnuté ramínko doplnil druhým a za chvíli jsem před ním byla pouze v košilce. Zastavila jsem ho a podívala jsem se na něj kritickým pohledem: "To je ale nespravedlivé, tolik oblečení na sobě", zasmála jsem se a s vervou jsem ho začala svlékat. Edmund mi musel pomoct. Ty kalhoty prostě nechtěly dolů! Nakonec jsme tam stáli proti sobě. Oba ve spodním prádle, ale tak rozpálení, až to bolelo. Tolik jsem ho chtěla! Edmund vycítil mé tužby a začal mě opět líbat, ale tentokrát mi košilku sundal celou, a já tam ležela na zemi v souše Evině.

Jeho milion polibků, které mi sázel po krku, uších, na víčkách a na bříšku, mě tolik dělaly dobře, že jsem se zmohla na pouhé: "Ohh..." Tak krásné to bylo, tak neuvěřitelné. Celá jsem se chvěla a Edmund byl tak něžný! Na nic nespěchal, pomalu systematicky postupoval dolů, až se zastavil na samém středu všech rozkoší každé ženy. Nemohla jsem vydržet tu neudržitelnou rozkoš, kterou ve mně vzbuzoval! Celá jsem se vzpínala, musela jsem ho popadnout za vlasy a políbit, jinak bych vykřikla!

"Edmunde prosím, už..prosím!" zaprosila jsem ve vlnách nespoutané vášně a Edmund se ke mně přitáhl, nádherně mě políbil a pomalu do mě vnikl. Já ani nemohla vykřiknout, oslepující bolest mě tolik ohromila. Edmund mě začal líbat a pomalu se ve mně pohybovat. "Lásko, teď už to bude jen krásné, lásko moje miluju tě" ,šeptal mi krásná slůvka a já se jen začala přizpůsobovat nově vzniklé situaci. Až teď jsme si uvědomila, už jsem napevno s Edmundem! Už jsem jeho součástí, jedno tělo, jedna duše!

Po několika minutách bolest ustoupila, vlastně docela zmizela, a pak následovala jen nepopsatelná rozkoš! Svá spletená těla jsme tolik týrali, tak žádostivě jsme se milovali, až do vypuštění duše. Tak nádherné to bylo, že jsme nemohli oba přestat! Nabažit se jeden druhého. Tolik jsem ho chtěla, tolik chtěl on mě. Naše vášeň neznala mezí, tohle byla naše chvíle teď a tady!

Po, ani nevím, několika hodinovém milování jsme usnuli s spolu v náručí, zpoceni tím vyčerpávajícím milováním, po kterém zbyl jen nádherný pocit a zpocená těla propletená do sebe. Bylo mi tak krásně! Vyčerpaná, unavená, ale štastná jsem v jeho náručí usnula. Edmund se na mě jen usmál, tak láskyplně, že jsem usnula okamžitě.

13. Nevítaný host

Sat, 30 Jan 2010 17:32:46 +0100

We are sisters

13.

"Tak bych řekla, že je čas na překvapení"

"Mno, víš Amy, všechno to není jen jejich práce"

"Ou, vypadáš nádherně, Amy..."

"Tak asi, abys šel, ne?"

***

Po přípitku jsme se usadili do taburetek či jsme zvolili polštářky na sezení, poházené po zemi. Patrik se rozhodl pro polštářek a tak jsem se mu uvelebila pohodlně v klíně, téměř vrníc blahem. Edmund si sedl do jedné z taburetek s Amandou na klíně a Sean s Marry učinili to samé. Atmosféra, podle mého názoru, přímo překypovala láskou a štěstím.

"Tak bych řekla, že je čas na překvapení", zvolala tajemně z ničeho nic Marry s úšklebkem, napovídajícím něco velkého. My všichni, kromě mé sestřičky, jsme samozřejmě věděli, oč jde, poněvadž jsme na tohle mega překvápko každý drobet přispěli.

Všichni jsme se seřadili vedle Edmunda, který v ruce držel překvápko ve tvaru velké poukázky! Popřáli jsme sestřičce jen to nejlepší a předali náš velký dar...Už se čekalo jen na Amandinu trakci, která se stále nedostavovala, kromě tupého zírání na poukaz v jejích rukou...Už jsem si chtěla odkašlat a prolomit to tich nějakým přitroublým a jistě právě nejméně vhodným žvástem, když tu najednou...

"ÁÁÁÁÁch, to snad nemyslíte vážně! Lidi! To muselo stát peněz! Vy nemáte rozum, fakt nemáte! Edmunde lásko, jak si mohl s něčím tak nemožným a tak drahým souhlasit, prosím tě? To, to, to je sen! Uvidím se s Jane Austen! Nemůžu tomu uvěřit!" skákala Amanda radostí, jak smyslů zbavená. Všechny nás objímala, mačkala a sestersky líbala, výjímaje Edmunda, samozřejmě. My se jen smáli od ucha k uchu.

"Mno, víš Amy, všechno to není jen jejich práce", promluvil nevítaný host a mě naskočila husí kůže po celém těle. Neuvěřitelné, jak na něj mé tělo reaguje. Stejně jako v mých vášnivých snech, které se mi stále vracejí. Čím víc se blížil k naší skupince, tím víc jsem zapouštěla kořeny. Mé svalstvo vypovídalo pomalu ale jistě službu a mé tělo pomalu chablo. Byla jsem před nervovým zhroucením.

"To tys nechal Shanon pod postelí ty peníze se vzkazem: 'Na Amandin dárek'?" zeptal se překvapeně Patrik. Dosud si nevšiml mého psychického stavu. "Ano", odpověděl tázaný a sjel pohledem na mě. A pak...A pak se mi pod Edwardovým kouzelným, až mystickým, úsměvem opět podlomila kolena a svět se mi ztratil před očima.

"Shanon, broučku, slyšíš mě?" cítila jsem Patrikovy ruce na svých tvářích, jenž mě jemně poplácávaly. Pomalu jsem otevřela oči. "Jsi v pořádku sestřičko?", nade mnou se skláněla Amanda a starostlivě si mě prohlížela. Edmund mě hladil po vlasech a zbytek přihlížejících se shlukl kolem a jen zíral. Včetně Massena!

"Ehm, vypadáš nádherně, Amy..." byla první věta, jenž mi přišla na jazyk. Můj mozek stále odmítal přemýšlet a tak jsem jen dál nevěřícně zírala na tu sešlost. "Neuhodila se?" zeptal se s uchechtnutím Edmund vykolejeného Patrika. 'Co mu přišlo vtipný?' blesklo mi hlavou. Připadala jsem si, jak o úderu palicí.

"Ne, zachytil jsem ji včas", odvětil téměř dotčeně Patrik a vrhl vražený pohled na....Edwarda! Tak přece jen si všiml toho, co se stalo! 'A jééé, to je malér!' komentovaly tuto situaci mé myšlenky, které se v tuto chvíli probudili konečně k životu. Edward se na Patrika díval úplně stejně, ne-li hůř! 'Sakra, to mi tak scházelo', povzdechla jsem si v duchu.

"Ehm, můžu se tě Edwarde na něco zeptat?" obrátilo se mé dvojče z ničeho nic na jmenovaného. Při tom oslovení jsem sebou cukla, jako kdyby do mě pouštěli elektrický proud. "Jistě, ptej se", přisvědčil zdvořile Edward, až mě to překvapilo. Vražený chtíč v jeho očích totiž stále zůstával.

"Proč jsi přispíval na můj dárek? Neprosila jsem se tě..." vybafla na Edwarda bez obalu a cukrlátek či jiných 'sladidel' má sestra. "Ptáš se proč? Protože mi nejsi lhostejná. Mám tě rád. Jsi sestra holky, kterou z celého srdce miluji a vždy budu", stočil svůj pohled ke mně, jeho oči najednou tak zněžněly, až to bylo k nevíře, dodávajíc: "a to přes všechny překážky!" očima skončil na Patrikovi a jeho pohled opět ztvrdl, až mě z té náhlé změny zamrazilo.

Amanda se šokovaně otočila zpátky na mě a zírala stejně vyjeveně, jak já. A Patrik? Zrudl zlostí, jak krocan. Pěsti měl zaťaté takovou silou až mu zbělaly klouby na rukou. Vsadím se, že kdybych neměla položenou hlavu v jeho klíně, určitě by se s Edwardem popral a nejsem si vůbec jistá, kdo z nich by vyhrál. Jestli by vůbec někdo vyhrál...

"Tak asi, abys šel, ne?" vyjel na Edwarda zlostně Patrik a celý se chvěl neovladatelným vztekem. "Půjdu, až si to bude přát Amanda. To ona je tady oslavenec", řekl naopak naprosto klidným hlasem Edward, avšak z očí mu sršely jiskry stejné nenávisti, vůči Patrikovi. Poté přistoupil k šokované a naprosto oněmělé mé sestře a popřál jí všechno nejlepší k narozeninám.

"Di...Díky", vykoktala Amy drobet přiškrceným hlasem. Nedivila jsem se jí. V tu chvíli bych nebyla schopná jediného slova, natož poděkování zrovna téhle osobě... "Nemáš vůbec za co, jsem rád, že ti 'náš' společný dárek udělal takovou radost", usmál se na mé téměř dvojče Edward a objal ji.

"Hej, tak to by stačilo, ne?" ozval se pro změnu nervózní Edmund za mou hlavou, jenž mě najednou přestal hladit po vlasech a jen se nevěřícně díval na to 'divadlo' před sebou. Nevydržela jsem to a vybuchla jsem smíchy. To klučičí chování bylo tak směšné! Všechny pohledy v místnosti se stočily mým směrem, jako bych snad vstala z mrtvých, což mě rozesmálo dvakrát tolik!

"Ehm, lásko, jsi v pořádku?", zeptal se mě s úsměvem Patrik. Vypadalo, že můj smích zahnal jeho vztek. Posadila jsem se. "Jistě, v naprostém", odpověděla jsem s pusou od ucha k uchu. Povšimla jsem si, že s spolu s Patrikem se uvolnil i zbytek přihlížejících. Což mě zahřálo u srdíčka a uvolnilo to daleko víc štěstí do okolních duší, než normálně. Ano, uměla jsem se o své štěstí podělit s ostatními. Byl to takový můj vzácný dar.

"Edmunde, jsi připraven?" mrkla jsem na osloveného. "Ehm, Shan, já ti nevím. Řekl bych, že jeden dárek stačil a nechci, aby mi Amy utekla", ošil se a střetl se s mou sestrou pohledem. Ach, ta jejich nesmrtelná láska mě nikdy nepřestane překvapovat.

Posadila jsem se za klavír a Emund si vzal do ruky zesilovač zvuku - používám jako mikrofon při slavnostních příležitostech. Tohle jsme si často potají trénovali. Nikdo o tom, kromě nás dvou nevěděl. Začala jsem hrát a Edmund spustil...

"It's amazing How you can speak Right to my heart
Without saying a word,
You can light up the dark
Try as I may
I could never explain
What I hear when You don't say a thing"

Mé sestřičce začali téct slzičky, vždyť zpíval jen pro ni...

"The smile on your face
Lets me know
That you need me
There's a truth In your eyes
Saying you'll never leave me
The touch of your hand says
You'll catch me Whenever I fall
You say it best
When you say Nothing at all"

Musela jsem se vší silou držet, abych nezačala plakat taky. V těch slovech bylo tolik lásky...

"All day long
I can hear people Talking out loud
But when you hold me near
You drown out the crowd
Try as they may
They can never define
What's been said
Between your Heart and mine"

Před očima se mi začali objevovat romantické chvilky s Patrikem v létě u něj na chatě..Pak se mi do nich vkradl Edward!

"The smile on your face
The truth in your eyes
The touch of your hand
Let's me know
That you need me"

Mé prsty klouzaly po klávesách klavíru už téměř automaticky. Až teď jsem si všimla, že Edmund už nestojí vedle mě, ale klečí před uslzenou Amandou a zpívá z plných plic jen pro ni...

"The smile on your face
The truth in your eyes
The touch of your hand
Let's me know
That you need me"

Dozněli poslední slova lásky a já se konečně mohla dojetím rozplakat. Zabořila jsem svůj obličej do dlaní, nechajíc po něm kanout slané horké slzy. Patrik s Edwardem ke mně přiběhli Když si uvědomili, že mě chtějí oba obejmout, raději prostě zůstali stát. Nakonec jsem skončila v náručí svého brášky, který se na ty dva bojovníky nemohl koukat.

12. It´s my party!

Thu, 28 Jan 2010 22:30:32 +0100

We are sisters

12.

" Co to….Zatraceně, kdo to tady je?!"

"Pojď jsem ty mrško…Táák..A je to!"

"No pááni, vy jste vážně kočky!",

***

" Doufám jen, že se Shanon dobře vyspí. Za dnešek toho měla požehnaně, včetně šoku s Grapem. Ke všemu ještě ten kotník", vzdychla jsem smutně a pořád jsem se šťourala v jídle, když jsem seděla u jídelního stolu. Naproti mně byl Patrik a ládoval se tím kuřetem stejně jako já, takže vůbec. Moc jsem toho nepojedla, vlastně vůbec nic. Jen jsem tu seděla a koukala do blba. Musela jsem se otočit na stůl za mnou, seděl tam Edmund. Měla jsem nutkání ho vidět, už bez něj nemůžu být ani minutu. Aspoň jednou ho musím spatřit, anebo v lepším případě ho políbit. Ach, líbání s Edmundem, větší rozkoš neznám. Vlastně ,i když by tu byla ještě jedna věc..milování s Edmundem? Pro mě zatím zcela nepoznané teritorium. Už když jsem při první schůzce s ním slyšela jak to má rád, zahořela jsem touhou to poznat na vlastní kůži. Uvidíme, co není, může být, a že to bude, v to já doufám.

Ze snění mě vyrušilo otravné šoupání židlí, když se skoro celá jídelna přesouvala, aby se odebrali do svých ložnic. Já jen znuděně odložila příbor, vzala si jablko na cestu a pomalu odcházela z jídelny. Zezadu mě někdo vzal za bok a otočil k sobě, byl to samozřejmě Edmund ."Ááá, tady jseš lásko" , hned mě začal tak hladově líbat, jako když bychom se viděla naposled před sto lety. V tu chvíli mi bylo úplně šumák, jestli se na nás někdo dívá. Já byla v sedmém nebi a díky tomuto 17náctiletému klukovi jsem opět zapomněla na všechny starosti. Na několik málo milimetrů se ode mě odsunul a podíval se na mě tím svým krásným sametovým pohledem: "Jak já tě tak miluju Amando Fullertonová", mě jen vhrkly slzy do očí a políbila jsem ho ještě hladověji a hlouběji jsem se propadala do jeho kouzla.

Když jsme se jakž takž od sebe odtrhli, abychom byli schopni se dostat na kutě, ruku v ruce jsme kráčeli do svých pokojů. Jelikož naše pokoje byly docela daleko, měli jsme ještě dost času na to, abychom si po cestě dali ještě jednu výměnu tělních tekutin . Před vstupem do mého království jsem ho naposled políbila, rozloučila se s ním a na závěr mu ještě poslala vzdušný polibek. Vylezla jsem po schodech a hned si to zamířila k Shanon. Spala jak miminko, krásné vlasy se ji všude rozprostíraly a blažený výraz jen napovídal, že se jí něco hezkého zdálo. Kdo ví, o kom to bylo. Ale vzhledem k poslednímu sledu událostí, bych to tipovala na Patrika. Ještě chvíli jsem tak seděla a kochala se pohledem na moji šťastnou sestřičku. Narovnala jsem jí peřinu a více ji přisunula, aby byla všude přikrytá. Zkoumavým pohledem jsem zkontrolovala, zda je vše v pořádku a naklonila se k ní a dala pusu na čelo: " Dobrou noc beruško, mám tě moc ráda", Shanon se jen zavrtěla . Pak jsem se odebrala na kutě.

" Co to….Zatraceně, kdo to tady je?!" začala jsem nadávat na neznámý hluk, co se vyskytoval v mém pokoji. Rozespalá a naštvaná, že jsem se vzbudila takhle brzo, jsem šla k Shanonině posteli, odkud ten hluk pocházel: " Že jsem si to nemyslela", rozesměju se a promnu si oči. U postele seděl na kolenou Patrik s rozesmátou Shanon a dávali si…včerejší kuře?!." Jééjda…omlouvám se, že jsme tě vzbudily, asi jsme to trochu přehnali", začala se horlivě omlouvat Shanon a vedle ní se Patrik dávil kuřetem, jak se smál. Shanon ho jen šťouchla do ramena, aby přestal. Já s naštvaným výrazem jen sledovala tu povedenou dvojici." No jasný, já nemusím mít dobrý spánek,ale hlavně, že vy se pořádně nachálujete. Víte co když jste mě už takhle vzbudili, tak jdu ze sebe aspoň udělat člověka, nebo spíše 16náctiletou slečnu!" Patrik se napřímil a s plnou pusou jen poznamenal ."Jo a taky díky tomu pořádně zapaříme",já se jen usmála.

Moje 16nácté narozeniny jsem měla docela nedávno, a tak je oslavíme až tuto sobotu. Už se na to docela těším a to taky proto, že to nebude bůhvíjak velká oslava ale jen párty pro pár nejbližších lidí. Tak to mám nejradši. Ale jak znám Seana, beztak to všude roztroubil, takže čekám nával studentů.

Po kompletní přeměně na tu pravou Amandu Fullertonovou, jsem se jakžtakž došourala do pokoje. Patrik zde už nebyl, jen jsem viděla Shanon, jak celá září. Určitě ji to kuře přišlo k chuti, a nejen to kuře." Sestři, tak co jsi připravená vstříc dalšímu kolotoči nudné školy?" Shanon jen zaváhala, ale odvětila s mírně spikleneckým výrazem :"Já vždy Amy a tak nudná nebude, to se neboj" a přidala se ke mně. Obě jsme odešli točitým schodištěm a zmizeli ve dveřích.
V několika dalších dnech se toho moc nestalo, co by stálo za řeč. Snad, když pominu uklouznutí profesora Grapa na chodbě a můj smích, který ho poté doprovázel. Tomu slizákovi jsem to přála! Dohra sice byla, ten chcípák se nedal a to v podobě pětky, kterou mi dal s veškerou pýchou v srdci,ale účel to splnilo, teď kulhá jak Quasimodo.

No a to by z hlediska důležitosti bylo všechno, když opomenu moje vášnivé líbačky s Edmundem a krásné cukrování Shanon a Patrika. A co Edward Masson? Pasééé s velkým P! Uvidíme jak dlouho to Shanon vydrží.
Tak a teď, pokud mi čtenář dovolí, přesunula bych se do doby, kdy se odehraje v našem příběhu již slibovaná párty mých šestnáctých narozenin.

Sobota 13:35 hodin.
"Shanon?...Shanon pojď jsem rychle, potřebuju pomoct.", zakřičela jsem na ségru a v marné snaze zapnout si tkanici vzadu na zádech, jsem mírně panikařila. Za několik hodin začíná moje párty a já se tu pořád ještě pachtím s nějakou tkaničkou. To se musím ještě namalovat! Mezitím přiběhla Shanon a už se mi vrhla na tu proradnou tkanici a začala ji zavazovat." Jééjda holka, ukaž mi to…No …Pojď jsem ty mrško…Táák..A je to!", plácla mě jemně do zad a otočila čelem k sobě. Její kritický pohled mi jen napovídal, že je to hrůza. Však se nedivím, celou noc jsem nespala tak nemůžu vypadat jako víla Amálka: " No však já vím Shanon jak to vypadá, už jdu na to namalovaní, jinak ode mě Edmund uteče, jen co mě spatří", a už jsem si na sebe začala matlat stíny v černo-bílé kombinaci doplněné jemným leskem na rty.

Vlasy jsem si vyčesala nahoru a nechala pár pramínků volně. K perfektně padnoucím šatům ve stříbrno-modré barvě, byl tento detail potřeba. Po několika minutách následovalo zhodnocení. Musela jsem se pochválit, jsem kočka! Shanon jen uznale ušklíbla: "Jo, tak to si myslím, že od tebe Edmund nezdrhne. Ten se tě bude držet jako klíště", rozesmála se.

Důkaz o tom, že jsme se Shanon sestry, nám každodenně ukazuje naše krása. Vypadala jako moje sestra, ale sestra z továrny na krásu. Její velice obyčejný make-up v kombinaci šedé s přechodem do tyrkysové neurazí, ale naopak potěší a to hlavně Patrika. Ten na svoji přítelkyni může být hrdý a nejen on. Podobně jako já, tak i ona si stáhla vlasy do slušivého drdolu a šaty?: jemná fialová látka, ze které byly ušity, jen doplnila její krásu. Prostě krasavice! Dokonalost jejího outfitu doladila jemnými náušnicemi, které ji visely dolů. V tom přiběhla Marry: "Holky tak jak pokračují přípravy?...No pááni, vy jste vážně kočky!", uznale zapískla Marry a začala si nás prohlížet ze všech stran a úhlů. My se ji otáčeli jak nějaké modelky, byl to velmi příjemný pocit.
Po dokončení módní přehlídky, jsem se Marry zeptala na to ,jak to pokračuje s našimi polovičkami a jejich přípravami na párty.

Marry zpozorněla a sedla si na postel: "No holky, docela dobře, co jsem jen zahlídla, tak…perfekt! U kluků jsem byla několik minut. Sean se jen trochu rozčiloval, že párty bude bez alkoholu, ale jak ho znám, on určitě někde něco schrastí pod košili...Joo! Bingo...A pak taky Edmund", já se jen zamračila a zvědavé zvedla obočí. "Alee Amy neboj, jen konstatoval, kde jste tak dlouho, že prej si tady snad pudrujete i nos", rozesmála se podruhé, a já se Shanon jen zíraly ,ale nakonec jsme to nevydržely a smály se také. "No pak tam pořád vylaďovali sezení, myslím, že tam dávali nějaký taburetky, dále jídlo, pití a další maličkosti", dokončila své líčení situace Marry.
" Amando, Marry, můžeme vyrazit?" přistoupila k mě Shanon a vzala mě za ruku. Já jen s rozesmátým výrazem, kývla na souhlas. "Přijdu za vámi později. Potřebuji na toaletu, omluvte mě dámy", mrkla na nás Marry a odklusala pryč.

Sobota 14:00 hodin.

Kluci, jak se smáli a domlouvali se, jaksi pořádně užijí párty, si nepovšimli faktu, že já se Shanon jsme už přišli. První si nás všiml Sean. Jen otevřel pusu a na nic víc se nezmohl. Kluci si nás všimli, až po několika minutách a Edmund, který nikdy neztratil řeč, teď úplně oněměl. Já v tu chvíli zrudla snad úplně všude. Aby bylo prolomeno ticho, Shanon do ticha pronesla : " Já se kluci nedivím, že jste paf, Amanda je dnes velice půvabná" a lišácky mrkla na Edmunda. Ten se vzpamatoval, přistoupil ke mně a jemně, ale tak něžně a romanticky mě políbíl. Shanon přiběhla k Patrikovi a vrhla se mu kolem krku. " Lásko, dnes jsi pro mě bezkonkurenčně nejkrásnější", Patrik do polibku co následoval, dal vše, co mohl. Shanon to cítila, viděla jsem to na ni, tvářila se náramně šťastně.

Sean tam stál jako kůl vplotě, ale moc dlouho ne. Ve dveřích se objevila jeho milovaná přítelkyně. Při střetu pohledů Seana a Marry jsem viděla tolik vášně,vzájemných sympatií, až mě to zaskočilo. Ti se k sobě hodí, bylo to vidět na první pohled. Marry se mu vrhla kolem krku a s takovou vervou ho políbila, že jsme se Edmundem museli smát nad tou náruživostí. Ten se ke mně jen blíže přiblížil : "Ti teda válí, to bude mít, co dělat, abychom stihli takové tempo jako oni", rozesmál se a blíže přisunul obličej k mému. " Víš Edmunde, myslím, že já budu na jemnější tempo, v tom ty jsi nejlepší", zasmála jsem se a políbila ho ještě jednou a doufám, že ne naposled.

Všichni účastnící párty byly přítomní a spárování. Sedli jsme si na připravené taburetky a Sean se vyprostil z Marryina objetí a přinesl šampus. Edmund s Patrikem jen zvědavé povytáhli obočí nad tou změnou, dyť přeci bylo jasně stanovené: žádný alkohol! Jak jen to dělá? Opět nás všechny překvapil Sean se napřímil, jak páv: " To víte, byl jsem za ředitelkou, zda bychom nemohli aspoň šampus na přípitek", zamrkal šibalsky a všichni jsme se rozesmáli. Sean je prostě třída!
Když dolil všechny skleničky krásně šumivým vínem, podal jednu Marry, pak mě, Edmundovi, Patrikovu a na závěr Shanon. Všichni jsme se zvedli. Sean si odkašlal: " Na zdraví moje milá sestřičko, k tvým krásným 16ctým narozeninám", pronesl láskyplně, až mi vyhrkly do očí slzy .Poté mě bratrsky políbil. Všichni pak jen nahlas jedním hlasem vyslovili: " Na zdraví Amando!"

11. Vzpomínky

Sun, 24 Jan 2010 18:28:15 +0100

We are sisters

11.

"Nad čím přemýšlíš, lásko?"

"Proč ty slzičky? Nemysli si, že je nevidím"

"Tak co dělá kotník?"

"Tak jo, panstvo jdeme!"

***

Patrik trval na tom, že mě donese do postele. Prý si musím přeci nohu šetřit a je fakt, že po jedné skákat neumím. S mou šikovností, bych si zlomila i tu druhou. Když jsem se však nad tou myšlenkou lépe zamyslela, tak jsem přišla na velmi zajímavý fakt. Nemusela bych se setkávat s Edwardem Massenem. Musím se pořád sama sebe ptát, zda jsem udělala dobře. Mám ráda totiž i Edwarda, ale Patrika miluji...Zatím... Vím, že kdybych měla možnost Edwarda lépe poznat a trávit s ním více času, tak bych se do něj nejspíš dokázala zamilovat, stejně jako do Patrika. Možná i víc...Mou náklonnost si totiž získal velice snadno a...Málem mě políbil! Tuto skutečnost nemůžu stále zapírat a dělat, že neexistuje. Nemohu sama sobě zkoušet lhát ve svých opravdových citech. To se nedá...

"Nad čím přemýšlíš, lásko?" zeptal se Patrik, sedící u mé postele. Odmítal odejít. Byla jsem za to ráda, aspoň jsem nemusela vyprávět Amandě všechny pocity, které jsem dnes díky Patrikovi zažila. Edwarda bych se snažila vynechat, ale vím, že by se na mé city k němu stejně ptala. Nechtěla jsem jí lhát, ani jí zklamat. Vím však, že by jedno z toho, v lepším případě, stalo. Museli by při mně stát všichni svatí.

"Přemýšlím, nad tím vším, co se dneska stalo. Jsem ti vděčná za všechno, cos pro mě udělal", odpověděla jsem Patrikovi a zároveň jsem si uvědomila, co všechno pro mě udělal on a co všechno zas Edward. Když jsem je porovnala, zjistila jsem, že Edward je sice hodný, krásný a miluje mě, ale na Patrika zatím nemá...

"Pšššt, pro tebe bych udělal cokoli, beruško moje! To, co jsem udělal dnes, byla maličkost", řekl a hladil mě po vlasech. "Nezasloužím si tě, broučku", vydechla jsem nešťastně a v očích se mi pomalu hromadily slzy provinění. Kdyby uměl číst myšlenky..Musela bych se propadnout!

"Proč ty slzičky? Nemysli si, že je nevidím", řekl a pohladil mě po tváři. Více jsem si ho k sobě přitáhla a hleděla jsem do těch jeho tmavě hnědých, až černých očí. Přiblížila jsem obličej k němu a začala ho líbat. Patrik nezůstal dlouho pozadu a polibky mi vroucně vracel. Naše ruce se proplétaly prameny vlasů toho druhého. Z boku jsem skončila na zádech a Patrik nade mnou...

Slyšela jsem vrznutí dveří z koupelny, ale už bylo pozdě tuhle polohu měnit, poněvadž toto skřípnutí následoval téměř okamžitě Amandin hlas: "Ach! Děcka, nenechte se rušit. Jdu se s Edmundem projít", řekla a v tom okamžiku se za ní zavřeli dveře. V šoku jsem hleděla Patrikovi do očí a on se za vpíjel do mých.

"Ehm, promiň", vykoktal a raději si lehl vedle mě. Asi se bál, že na milování po to všem, čím jsme si od začátku tohoto školního roku prošli, zrovna není ta pravá chvíle, Je fakt, že jsme s spolu naposledy spaly dva dny před odjezdem na tuto školu, Fordskou střední. Patrikovi rodiče vlastnili nádhernou chatu v přírodě, takže tak jsem s Patrikem trávila skoro každou volnou chvíli. Byl tam klid a měli jsme jen jeden druhého. Prostě romantika, jak stehno.

"To je v pořádku...To spíš Amandě bychom se měli omluvit, za ten šok, který jsme jí přichystali", zasmála jsem se, když jsem se zkusila vžít do její kůže. Musela se cítit strašně hloupě. Chudák malá, budu jí muset pro jistotu vysvětlit, že to já s Patrikem bych se měla tak cítit. Taky se tak trošku cítím...

"Koukám, že znovu čteš Pýchu a předsudek! Po kolikáté? Po dvacáté či mám ještě přidat?" šťouchnul do mě Patrik provokativně a zval si do ruky knížku, ležící pod velikým polštářem. Nejspíš ho tlačila a proto si jí vůbec pod svou hlavou všiml, usoudila jsem.

"Velice vtipné, dej mi jí...prosím", utrousila jsem dotčeně, sahajíc po mé nejoblíbenější knize, která se v tu chvíli nacházela v jeho rukou, tudíž i v jeho moci. "Budu ti po večeři číst, chceš? Aby se ti lépe usínalo", nabídl Patrik, pobaven mou horlivostí po té bichli,

"Ehm, budu moc ráda a když už jsme u té večeře...Mohl bys mi jí donést sem? Přece jen, měla bych se šetřit...A nechci žádný lítostivý ani jiný pohledy už dnes vidět, víš..." vymýšlela jsem si všelijaké výmluvy, jen abych se vyhnula setkání s Edwardem čí...divným Grapem.

"Ovšem, Shan. Vezmu ti od všeho, co máš ráda, kousíček. Ok?"Usmál se mým milovaným úsměvem a políbil mě na čelo. V tu chvíli jsem si vzpomněla na moment, na školních pozemcích, kdy se mi pod Edwardovým kouzelným, nenapodobitelným úsměvem podlamovala kolena...V úsměvu vede Edward, aspoň tedy v mém měřítku.

"Děkuji", sklopila jsem oči, aby snad neprohlédl mé nečisté myšlenky. V tu chvíli vlítla do pokoje Amanda a za ní Edmund se Seanem. Patrik se s nimi šel pozdravit vzájemným poplácáním po ramenech, kromě mé sestry. Ji, jako křehkou dívenku objal. Je tak galantní! I po těch letech, co ho znám jsem se stále nestačila divit.

"Tak co dělá kotník?" zeptal se mě Edmund a přidřepl si k mé posteli. "Odpočívá, má se, jak v bavlnkách", odpověděla jsem s úsměvem a se šibalským mrknutím. "Doprovodí nás tedy na večeři?" Edmund očividně pochopil naší hru. "Ne, večeře přijde za kotníkem", odpověděla jsem, naladěná na stejnou notu. Zbytek obecenstva naší hře jen přihlížel a zubil se od ucha k uchu.

"Tak jo, panstvo jdeme!" zavelel Sean a dodal: "Tedy až na kotník.." čímž mě rozesmál. "Tak zatím lásko a pěkně hajej!" nařídil mi Patrik a daroval mi letmý polibek na ústa. Když se za nimi zavřely dveře, osaměla jsem. Položila jsem si hlavu na polštář a pokoušela si události za dnešní den pořádně srovnat v hlavě. Nemusela jsem se bát, že by Patrik či kdokoliv jiný mé pocity, ať už byly jakýkoliv prokoukl.

Mé myšlenky se vrátily k dnešnímu ránu. Musím uznat, že sen o Edwadovi, jenž mě líbal po celém těle byl nádherný. Ještě teď mi při té vzpomínce naskočila husí kůže. Mé probuzení také nebylo zrovna všední. Když jsem opět před očima viděla mé věci plavat v kufru musela jsem se tentokrát smát, při představě, jakou si s realizací dala asi Amy práci.

Pak se do mých vzpomínek vkradla hodina s Edwardem a následná překrásná romantická místnost, nacházející se někde v bludišti podzemních chodeb. Opět jsem nad tou představou okouzleně vzdychla. Ta postel, křesílka se stolečky, krb s pohodlnými měkkými křesly a hlavně svíčky...Vše tak krásně sladěné s rudě červenou a mahagonovým dřevem. Jedním slovem se tohle všechno nedalo nazvat jinak, než romantika! Ale...

Pak se tato chvíle úplně pokazila. Edward mě chtěl políbit a málem uspěl, kdyby mě do reality nevrátil šum studentů z horních pater. A nemohu s jistotou říct, že jsem jim vděčná, poněvadž stále nevím, jak líbá a asi se to nikdy nedozvím.

Pak se mé myšlenky přetočily a zastavily se až v momentě, kdy jsem s brekem vběhla do tohoto pokoje s následným zakopnutím o Amandinu tašku. Ta představa mě teď rozesmála, ale tehdy mi do smíchu nebylo ani trochu, poněvadž, jak se říká: 'Když už smůla, tak se vším všudy!". Za mnou vběhl do pokoje Patrik a snažil se mě uklidnit obejmutím, což mi ovšem moc nepomohlo ba naopak.

Když jsem se konečně uklidnila, musely jsme na další hodinu a to ne ledajakou. Jednalo se o lektvary a ty učí protivnej Grape, který mě ovšem o pár hodin později velice překvapil a vsadil bych se o cokoliv, že nejen mě, ale i celou naší partu. To už však moc předbíhám a mé myšleny se mi zase pomalu zamotávají v jeden velký chuchvalec, který nejsem schopná pochopit. Musím to tedy opět rozmotat v místech oběda, kde jsem musela lhát Patrikovi. Nemohla jsem přeci na něj hned vytasit celou ohromující pravdu před tak četným obecenstvem. Nevěděla jsem totiž, jak zareaguje. Umí být pěkně žárlivý, a proto mě později také překvapil a to hned několikrát.

Myslím na moment, kdy jsem byla zavřená společně s ním, Edmundem a Amandou na pánských toaletách. Tehdy jsem Patrikovi téměř otevřeně řekla, že se mi zde na škole líbí jeden klik. Jemu to však bylo jedno, řekl že má láska k němu je nejdůležitější či něco v tom smyslu....

Patrik mě miluje. Vím to i beze slov. Dnes mi to dokázal svou péčí o můj kotník. Ale co to dneska zatraceně bylo s Grapem, že mě chtěl za každou cenu nést sám? Tohle nebyl jeho styl! On přeci nepatřil mezi gentlemany nebo snad ano? Copak ho tak málo znám? Je fakt, že číst se v něm nedá...Jen málo kdy se asi někomu úplně otevře, jestli vůbec nějaký takový 'šťastlivec' existuje! Tato představa mě opět rozesmála. Ještě, že jsem tu byla sama. Mysleli by si, že jsem se zbláznila. Mám prostě jen bujnou představivost, toť vše!

Jak jsem tak nad vším rozjímala, padala mi víčka. Nakonec jsem se úplně oddala vytouženému uklidňujícímu spánku. Po tom všem jsem byla příšerně unavená a věděla jsem, že až Patrik přijde s mou večeří, tak mě určitě vzbudí.

10. Grape gentlemanem?!

Sat, 23 Jan 2010 17:06:29 +0100

We are sisters

10.

"Vidím, že je vše v pořádku".

"Patriku nemusíš tak pospíchat, jinak se vážně někde vysekáme!"

"Co se to s Grapem děje?"

"Amando, víš že je to tu docela romantické"

***

V naprosto neproniknutelné tmě nebylo vidět ani na krok. Zato ale byly slyšet hlasy, hlasy znovu nalezené lásky Shanon a Patrika. Po úrazu, kdy si Shanon vyvrkla kotník jsem ty dva nechala spolu samotné, musejí si toho tolik říci, tolik vysvětlit.

"Amando, víš že je to tu docela romantické. Ty, já, ve tmě, nikdo o nás neví?", zašeptal mi do ucha Edmund, kterému jsem ležela v náručí. Raději jsem už nikam nechodila, před chvíli jsme absolvovali čelní srážku a nejsem si jistá, zda bych další přežila. Místo toho jsem si užívala nepřekonatelnou rozkoš v jeho náručí. Ta jeho vůně mě tolik vábila, že jsem se jí nemohla nabažit. Docela se mi to i líbilo, že tu jsme tak odříznuti. Bylo v tom tolik nepoznaného a fantastického. A jelikož jsem věděla, že Shann je v dobrých rukou, líbilo se mi to dvojnásob. "Víš, že mě se to zamlouvá také?" políbila jsem ho letmo na ústa, tak žádostivá po polibku."docela bych tu byla i trochu déle, jen když by tu bylo kapánek teplo", otřásla jsem se.

Edmund si v tu chvíli sundal mikinu a celou mi ji omotal kolem mého zkřehlého těla. Já se jen vděčně pousmála, ale začala protestovat: "Děkuji lásko, ale tobě bude zima, za chvíli nás snad někdo najde, zbytečně vymrzneš", on se jen nadechl a začal argumentovat tak, že jsem nedokázala odporovat: "Lásko, radši ať vymrznu já než ty", šťouchl mě do nosu. V tu chvíli jsem měla chuť ho popadnout kolem krku, ale ta zima byla čím dál tím aktuálnější, takže jsem se jen více zahrabala do té úžasně vonící mikiny mého báječného kluka.

Musel na nás být pohled! Obě dvě sestry v náručí svých milých drkotaly zubama. Všude jen voda a tma, ale my byly štastné. Naší pohodu nám vyrušilo naléhavé klepání a hlas pruďase Grapa!

"Halo? Kdo je tam? Je tam vůbec někdo? Ozvěte se!" Já jen slyšela, jak se Edmund rychle vymrštil na nohy a hlas Patrika, jak něco šeptá Shanon. Potom se místností rozléhaly rychlé kroky, které mířily ke dveřím. Kluci začali bušit do dveří a vykřikovat: "Haloo? Tady jsme, tady! Prosím, pomozte nám..." Já se pomalu zvedla a mikinu si přitáhla více k tělu. Po slepu jsem hledala Shanon."Shanon? Jsi tu někde?".

"Tady, tady", něčí ruka mě chytila za rameno a táhla dolů. já se k sestře blíže přisunula. Musela jsem se pokrčit. Seděla s tím svým kotníkem na zemi. Pořád byly slyšet hlasy Grapa, Edmunda a Patrika. Pak už jen bylo vidět…světlo! Více jsem zaostřila, abych lépe viděla. Pořád jsem držela Shanon za ruku. Nemůžu tomu uvěřit! Jsme volní! Pomohla jsem Shanon na nohy, ale v tu chvíli přiběhl Patrik a pomalu vyzvedl Shanon do náruče. Za ním po sekundě Edmund, který mě vzal kolem ramen. Zbýval tu už jen Grape. Pochybovačně se na nás podíval, když zadýchán přiběhl a opět šklebil ten svůj ksicht. Chtěla jsem mu na tu jeho zadýchanost taky něco kousavého říct, jako on mě, ale držela jsem. Edmund na mě viděl, jak jsem zbrutálněla a přitáhl si mě víc k sobě. Při pohledu na Grapa, jak tu stál, bych ho nejradši zatloukla do země. Arogantnost mu přímo sršela z očí!

Když se po několika minutách ozvala Shanon s bolestným jekotem, Patrik neváhal a mířil s ní v náručí na ošetřovnu. Grape za ním byl v těsném závěsu a volal za ním: "Nelsone, proboha zastavte se. Forsytová je zraněná, někde spadnete a budete na zdravotce s ní. Stop Nelsone!" S Edmundem jsme si vyměnili významné pohledy. Řekl to tak jemně a procítěně, že jsem se zarazila a byla jak u vytržení. Grape se snažil Patrikovi Shan vzít z náruče, ale Patrik se nedal.

"Co se to s Grapem děje? Na mě je protivnej, jak činže a Shanon by na rukou nosil",otočila jsem se k Edmundovi a nestačila se svému poznání divit. Pak jsem slyšela jen vysoký, naštvaný hlas:

"Pane profesore, prostě ne! Shanon je moje holka a já ji jako její přítel odnesu SÁM"! Než se stačil !náš pruďas vzpamatovat, byl Patrik pryč.

Zbyly jsme tam jen my. Už jsme se také chystali odejít, ale nemohla jsem si nevšimnout jeho opovržlivého pohledu. Je mi jasné, že by s chutí pronesl nějakou jízlivou poznámku, ale byl tam Edmund a ten nemusel ani nic říct, aby Grape pochopil, že jen slovo a bude zle. Ale přece si to neodpustil: "Okamžitě se běžte převléknout Fullertonová, a vy také Townsende. Půjdu říci paní ředitelce, že jste v pořádku", otočil se na podpatku a byl ten tam.

"Patriku, nemusíš tak pospíchat, jinak se vážně někde vysekáme", slyšela jsem, jak Shanon krotila Patricka, když jsme přiběhli k nim. Chtěla jsem vědět, co s ní bude. Já si ještě po cestě ždímala tričko, měla jsem ho trochu mokré. Ale Edmundova mikina hřála příjemným teplem, takže to tak hrozné nebylo. ´Jakýpak převlíkání, pche! Navíc mi to nařídil Grape, toho tak budu poslouchat´, pomyslela jsem si .

Patrik byl tak horlivý a snažil se, co nejdříve dostat na ošetřovnu. Chápala jsem ho. Zastavili se na okamžik a on se ji podíval hluboko do očí: "Lásko, neboj, budu opatrný. Dostaneme se tam včas a bez jiných úrazů, než tu teď máme", zasmál se a políbil ji. Čekala jsem, jak Shanon zareáguje. Ta s chutí polibek opětovala. Já se s Edmundem jen usmála, ale v tu chvíli jsem cítila něco divného, divný pocit. Jako když by za mnou někdo byl! Co to bylo za podivný pocit? Otočila se a uviděla ho! Z druhého koutu se na mou sestřičku díval Edward Masson!

Shanon si všimla mého pohledu a uviděla ho taktéž, v tu chvíli zbledla. V jejích očích se značila čirá panika jako když by říkala: "Viděl mě?!..určitě mě viděl, jak se líbám s Pattem?...určitě to viděl, není přece slepý…. Ach bože!" Tolik bolesti, co v jsem v jeho očích viděla, tolik žárlivosti... Jen tak tak se držel sloupu, aby nevypěnil. Všimla jsem si prosebného pohledu, který k němu Shan vyslala, jako by chtěla vyjádřit lítost. Viděla jsem to na ní. Patrik si toho nevšiml, ale Edmund ano. Očima mi naznačil otázku jakoby se ptal co se děje. Posunkem jsem mu naznačila, aby byl zticha.

Po několika minutách toho nesnášenlivého, ale zároveň zklamaného pohledu, jen svěsil hlavu, jak zpráskaný pes a pomalu si to mířil pryč od těch muk, jenž ho v několika málo sekundách potkala. Vymanila jsem se z Edmundovy náruče a šla jsem k němu. Shanon jen vykulila oči kam to jdu a horlivě naznačovala, abych šla zpátky.

Odbila jsem jí ledabylým mávnutím, aby si Patrik ničeho nevšiml. Ten pak začal pomalu odcházet a s ním i Shanon. Byla jsem od Edmunda pár cm a podívala jsem se přímo do jeho očí. "Edwarde, bude to tak lepší..." a odešla jsem. S velkým sebezapřením se jen otočil na podpatku a odkráčel pryč. Poté se ještě ohlédl a viděl, jak se Shanon s Pattem vzdalovali...Shanon se mu vzdalovala.

"Slečno Forsytová, budete v pořádku. Noze nic není, jen je mírně vyvrknutá. Budete si na sebe muset dát v dalších 14ti dnech pořádný pozor, jinak se Vám to celé hne a budete pěkně v posteli", Shanon jen poslušně všechno odsouhlasila a Patrik se usmál: "Děkuji Vám mnohokrát paní Poppinsová!" a hodil jeden ze svých neodolatelných úsměvů. Gemma Poppinsová se jen zarděla a mávla rukou: "Ale jdi Nelsone, takovou starou osobu jako já, nemusíš zahrnovat komplimenty", se smíchem ale vděčným výrazem odešla.

"No, že se nestydíš, takhle tady svádět jiné ženy před svoji přítelkyní", hubovala Shanon, ale zároveň se zasmála. Patrik se k ní sklonil. "Jestli chceš lásko, tak teď budu svádět tebe", usmál se šibalsky, a pak ji jemně políbil. "Vidím, že je vše v pořádku", řekla jsem nadšeně. Oba se otočili a viděli nás ruku v ruce jak se usmíváme. "V nejlepším sestři", Shan odpověděla a stiskla ruku Patrikovi, on se jen vděčně usmál Takovým tím úsměvem plné nehynoucí lásky. Opět jsme byly všichni štastní a tak to má být! Ovšem, co to s Grapem bylo? Musím na to přijít!

9. Obnovené pouto

Thu, 21 Jan 2010 19:24:34 +0100

We are sisters

"Co když tam ale přijdou nějací hoši?"

"Ehm, ahoj kluci! Už jsme na odchodu"

"Auuu, sakra, do háje!"

"Jasně, souhlasíme s tebou, broučku"

****

"Amando, hni sebou, musím nutně na záchod", popoháněla jsem svou sestru, ignorujíc svůj stále čisťonký talíř. Sice jsem měla hlad, ale po zachycení Edwardova nešťastného pohledu mě přešla chuť. Musela jsem odsud rychle pryč a to pod jakoukoliv záminku.

"Jenže dívčí toalety jsou až v druhém patře. Tady máš jen pánský", informovala mě šeptem oslovená. "Jistě, já vím a proto mě půjdeš podpořit na pánský. Na dámský wc už nedoběhnu", namítla jsem. Amanda si mě jen šokovaně prohlížela. Nejspíš se domnívala, že mi právě přeskočilo, což mi bylo upřímně v tu chvíli úplně volný.

"Co když tam ale přijdou nějací hoši?" strachovala se dál totálně vykolejená sestřička. "V tom případě buď řekneme pravdu a nebo si něco věrohodného vymyslíme", konejšila jsem Amy se smíchem.

Mezi tím Amanda dojedla s poznámkou tipu: "Shan, jakože jsi neměla oběd? Držíš snad dietu či stále truchlíš za Massena?" tím mi potvrdila, že mé obavy byly oprávněné. Věděla proč jsem brečela. Ignorujíc její jízlivou poznámku jsem se zvedla a pokynula jí, ať jde se mnou. Má, jindy urážející, sestřička neváhala ani chvilku a vydala se mi po boku směrem s jídelny. Věděla, že se mé odpovědi nedočká.

Bez jakéhokoliv upejpání jsem vběhla na pánské toalety s nesmělou Amandou v patách, která ze sebe sypala stále horší a horší varianty různých trestů, které nás za tento 'mírný' přestupek můžou postihnout.

"Zlato klid, ok? Čekej tady, za moment jsem hotová", nařídila jsem Amy čekat ve velké místnosti s umyvadly a mušlemi, ze které vedly troje dveře k normálním záchodovým mísám. Zaplula jsem tedy do dveří nejdál od vstupních dveří a za dvě minuty jsem zkutečně byla hotová. Sahala jsem po klice, když tu najednou jsem uslyšela známé hlasy....

"No vidíš, já ti říkal, že by tě nikdy...Amando, co tady děláš?!" Edmundův nejdříve klidný hlas značně znervózněl. A sakra! Chudák malá, jsem zvědavá, jak mu to vysvětlí a zrovna jemu! "Amy neboj, my tě neukousneme", řekl pobaveně Patrik. Patrik! Ach ne, to je tak trapná situace! V tu chvíli mi došlo, co bylo tématem, jejich nedokončeného rozhovoru...Byla jsem jím já!

"Co tu děláš?" zeptal se znovu Edmund a Patrik, můj Patrik, ho doplnil: "Jsi tu sama?" Po těchto slovech mi rozmrzly nohy, do té doby zapuštěné v podlaze, a vyšla jsem z kabinky vstříc dalším otázkám. Amanda se nadechla k odpovědi, když v tu chvíli se všechny pohledy včetně sestřina stočily na mě.

"Ehm, ahoj kluci! Už jsme na odchodu", vyhrkla jsem a cítila jsem rostoucí červeň ve tvářích. V tu chvíli venku za otevřeným oknem po mém levém boku zafoukal silný vítr, uhodil hrom, následován téměř okamžitě bleskem a vznikl průvan. sfoukl svíce a vchodové dveře na chlapecké toalety se zabouchly. Aby toho nebylo málo, upadla klika. Tak jsem tedy usuzovala, jen podle zvuku poněvadž jsem v tu chvíli neviděla ani na krok.

"Hej, lidi, jsme v pasti! Ty pitomí dveře nejdou otevřít!" informoval nás naštvaný Patrik, který byl jedinému východu z této místnosti nejblíž. Ukaž, ozval se z náhlého ticha a nepopsatelné tmy Edmund a následně jsem uslyšela kroky zvýrazněné děsivou ozvěnou. Poté ke mně dolehlo lomcování a opakované nárazy. Za ně mohli kluci, poněvadž se snažili neústupné zaseklé dveře vyrazit.

"Auuu, sakra, do háje!" Patrik i Edmund nadávali jeden přes druhého, což mi napovídalo, že v tomto boji vyhrály na plné čáře dveře.

"Kluci, nestalo se vám nic?" strachovala se Amanda a podle pohybu jsem zjistila, že se k nim opatrně sune. Pokusila jsem se o totéž, ale uklouzla jsem. Padnouc přímo do louže vody, jsem vykřikla bolestí. Nejspíš jsem si vyvrkla kotník. Tedy aspoň jsem doufala v tuto lepší vidinu. Kdyby byl zlomený, bylo by to mnohem horší.

"Shan, co se stalo?", zeptala se vyděšená sestřička. "Kde jsi lásko? Jdu k tobě", zeptal se mě stejně vyděšeným hlasem Patrik. "Spadla jsem a asi...asi mám vyvrknutý kotník", zasyčela jsem skrz zuby, překonávajíc tak narůstající téměř nesnesitelnou bolest.

Za nedlouho jsem na hlavě ucítila Amandiny ruce:. "Ach Shanon, taky jsi sestřičko moje!" a o moment později jsem cítila Patrikovi a Edmundovi velké ruce na zraněné pravé noze. "Nemáte tu někdo hůlku?!" napadlo Patrika najednou, zatímco mi jemně prohmatával kotník. "Kdyby jí tu někdo z nás měl, myslím, že by jí použil na ty dveře", odpověděl trochu výsměšně Edmund a pro potvrzení svého tvrzení dodal: "Ne snad, holky?" Jen jsem zamručela na souhlas, na víc jsem se v tu chvíli nezmohla, poněvadž v té louži, ve které jsem ležela, mi začala být zima. Oblečení jsem už měla úplně nasáklé, až na ty části mimo louži.

"Jasně, souhlasíme s tebou, broučku", ujistila ho Amanda i za mě a stále mě hladila po vlasech, což mě drobet uklidňovalo. V tu chvíli jsem si však uvědomila, že můj obličej není mokrý pouze od vody, do které jsem spadla, ale také od slz, které mi tichonce stékaly po tvářích a to bez jakéhokoliv pípnutí. Ještě, že byla všude kolem mě tma jak v pytli, poněvadž nikdo, kromě mě, nemohl vědět, že pláču. Kdyby mě Patrik viděl v takovým stavu, rvalo by mu to zaživa srdce z těla. Věděla jsem to, přece jen už ho znám pár let.

"Beruško moje, myslím, že to zlomený nemáš. Podle mě se jedná jen o vyvrknutý kotník. Měla jsi pravdu. Pevně ti ho ovážu a pak tě vezmu z té louže. Vydrž! Vím, jak ti asi je", řekl smutně Patrik. Trápil se a to jsem přesně nechtěla a tak jsem o to silněji držela zuby u sebe aby mi neunikl jediný hlásek. Věděla jsem, že kdybych mu odpověděla, tak se rozvzlykám.

Slyšela jsem zip a pak trhání látky. Patrik měl sílu, to jsem musela uznat .Za nedlouho mi nadzvedl nohu a pevně jí zavázal tím kusem látky, až mi mezi stále stisknutými zuby uniklo bolestné syknutí. Amanda mi stiskla povzbudivě ruku a říkala stále dokola: "Bude to dobré, vydrž zlatí. Vím, že to bolí. Jsi statečná!"

Poté mě Patrik zvedl do své náruče se slovy: "Najdeme si suchý koutek a pomůžu ti se převléct. Tak mě to mrzí. Měl jsem tě víc hlídat", na konci věty se mu zlomil hlas a mě bodlo tak silně u srdce, že jsem se k němu musela pevněji přitisknout, aby věděl, že mě neztratil.

"Ehm...Amando?" ozval se zničeho nic odkud si Edmund. "Ano, brouku?" zeptala se dotyčná. "Kde jsi? Nechci, aby se ti něco také stalo!" odpověděl brouček mé sestry. Ozvala se rána. "Auu, promiň lásko, nechtěl jsem do tebe vrazit", omlouval se své nalezené polovičce Edmund a mě zahřálo při jeho slovech u srdce. Jsem ráda, že si Amy našla zrovna jeho. Má velké srdce a miluje ji celou svou bytostí, jestli jsem to tedy tak mohla nazvat. Vhodnější vystižení jejich hlubokého citu mě však nenapadlo.

Mezitím se Patrikovi podařilo najít suchý kout, což bylo v té tmě velmi obtížné. Posadil mě na svůj svetr. Sundal mi mokré svetr a navlékl na mě mikinu na zip. Byla mi až po kolena a tak se rozhodl, že mi sundá i mokrou sukni. Pokud jsem uměla dobře počítat, tak mi vycházelo, že on sám už na horní čísti těla nic nemá. Tato teorie se mi potvrdila, když si mě posadil do klína a jí cítila jeho kůži na své tváři.

Nohy mi přikryl jeho svetrem a zeptal se: "Je ti tepleji?" Byl tak pozorný a stále více mě utvrzoval v mém přesvědčení, že si ho nezasloužím. "Ano, děkuji. Ale tobě musí být zima!" vyčítala jsem mu. Copak má rozum? Tu otázku jsem si ani nemusela pokládat, odpověď jsem znala. Nemá! Je blázen! Je blázen do mě! Já ovšem taky neměla rozum, poněvadž jsem mu tohle dovolila!

"Ne není mi zima. Neboj. Hřeje mě tvá blízkost, Shan", řekl mile a políbil mě do vlasů. Zvedla jsem za jeho rty hlavu a za okamžik je spojila ve vášnivý polibek plný obnovené lásky. K čertu s...au...hezounem! Nemohla jsem na jeho jméno ani pomyslet, poněvadž mě v tu chvíli bodlo svědomí a rozbušilo se mi srdce o sto šest. Jak zvláštní kombinace emocí!

"Shan, miluji tě z celého svého srdce! Řekni mi, co se s tebou dělo poslední dny, tedy od prvního dne školy do teď? Byla jsi jak vyměněná", řekl zamyšleně, objíždějíc mi ukazováčkem rty. V tu chvíli se mi tahle nádherná romantická chvíle změnila v mou nejhorší noční můru. Věděla jsem na co se mě zaobaleně ptal. Zajímalo ho, jestli jsem mu věrná. Jsem mu tedy věrná? Když jsem se tak nad tím zamyslela, dospěla jsem k názoru, že jsem. Asi bych mu tedy mohla říci úplnou pravdu. Tedy samozřejmě bych vynechala mé vnitřní opravdové city. Stejně se v nich stále tak úplně nevyznám.

"Tak fajn, asi by ses to stejně jednou dozvěděl od Amandy či Seana", svěsila jsem poraženě ramena. "Promiň, chovala jsem se strašně. Zalíbil se mi jeden kluk a já jemu nejspíš taky, ale nakonec mezi námi nic nebylo, protože jsem včas vzala nohy na ramena a to doslova! Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě chtěl políbit. Vzpomněla jsem si totiž na tebe. Miluji tě a mrzí mě, že jsem málem zahodila náč vztah kvůli někomu takovému. Znám ho oproti tobě tak krátce..."má slova vyzněla do ztracena, poněvadž jsem v duchu dodala: 'ale i přesto mě nesmírně přitahuje a to nejen za denního světla, ale i v mých snech!'

"Pšt, lásko nechci víc slyšet. Stačí mi vědět, že mě stále miluješ. To, že se ti líbí i jiní kluci je docela normální dívčí pud. U kluků je to většinou stejný", řekl Patrik, položil si mou hlavu na svou hruď a hladil mě po vlasech. V tu chvíli mi bylo nádherně. Chtělo se mi samým štěstím lítat. Ovšem někde v hlubinách mozku stále existovalo jméno Edward Massen, které se mi podařilo zakopat takhle hluboko. Věděla jsem však, že tam moc dlouho nezůstane a zase se brzy ohlásí. V tuto chvíli pro mě neexistoval nikdo jiný než Patrik. Byla jsem ho plná...

8. Pláč, Grape a Patrik

Sat, 16 Jan 2010 16:25:13 +0100

We are sisters

"DDí..ky Amando, to ..to bodne",

"Amando!...to nestihnem, do háje se na to můžu vykašlat!"

."Lásko, už je ti lépe?.."

***

"Do prkený podlahy kam jsem dala tu tašku! Člověk v tomhle bordelu nic nenajde. Jsem si ji zase určitě dala k posteli, jako vždy". Rozhlížím se po pokoji a tu proklatou věc hledám, za chvíli začne hodina já opět nemám nic hotového! Najednou přiběhne Shanon tak zběsile, až se ji leknu a zakopne o mou hledanou tašku. Za ní v těsném závěsu Patrik! Já jen vyvalím oči a okamžitě k ní přiběhnu. Jen se tázavě podívám na Patrika, který mezitím doběhl k Shanon a vzal ji do náručí. Ukáže gesto ,abych prozatím byla tiše, protože Shanon v tom neskutečně srdcervoucím pláči se snaží něco říci.Já se k ní přiblížím na vzdálenost několika cm, vezmu ji z Patrikovy náruče a odhrnu vlasy. Bože já nemůžu snést ten pohled! Shanon mi tu pláče v náručí a já se k ní chovala jako podrazačka. Ale nemůžu vidět ,jak trápí Patrika, copak to nechápe?..tak ráda bych ji objala, tak silně aby věděla jak ji mám ráda , a že ji nechci trápit ale jde proti všemu a všem…!.

Podívám se na ni očima plné něhy."Shanon, sestři moje?....pročpak pláčeš?....kdo ti co udělal?" zeptala jsem se ač jsem věděla oč tu kráčí,zase Masson. Snažím se ji trochu podepřít ,aby se dokázala posadit a podám ji kapesník. Patrik tu pořád ještě sedí neschopný slova. Nasměruju Shanon aby se opřela o kraj postele a pomalu k němu přistoupím a dám mu ruku na rameno. "Patriku, asi by jsi měl jít. Víš tohle bude záležitost holek, určitě si pak promluvíte. Shanon ti to pak vysvětlí. Já se ted pokusím ji trochu uklidnit". Patrik se za ní nejistě podíval a nevypadal, že by chtěl jít."Patte, slibuju,že si s tebou promluví.", zvýšila jsem hlas aby mě slyšel, on jen sebou cukl a smutný ale zadumaný odešel z pokoje.Já ho popoháněla blíže ke dveřím aby už konečně šel. "Hroznej kluk musí u všeho bejt",zasměju se pro sebe, zavřu dveře a otočím se na Shanon, která se už jakž takž uklidnila.

Sednu si přímo naproti ní a postavím před ní krabici kapesníčků.

"DDí..ky Amando, to ..to bodne", poděkuje škytavě a vysmrká se .Já se k ní blíže přisunu a obejmu ji."Shanon?...povídej, co se stalo?..zase Masson viď?...".Sestřička se zhluboka nadechne a začala žmoulat kapesník. "Amando on mě pozval na čaj, do krásné místnosti, krásná postel..ehm totiž nemysli, že něco bylo"..trochu se zarděla. "to ne.Byl to jen čaj. Povídali jsme si o tobě, o nás, jak teď jsme rozhádané. Pak mě vzal za ruce a tak nádherně se vyslovil, okouzlila jsem ho! Málem jsme se políbili, ale já nemohla. Jak se říká ,probudila jsem se do reality, a ani nevím proč ,ale..utekla jsem!....nemohla jsem vidět, jak tam klečí a šeptá mi jak mě miluje!",rozplakala se a já ji obejmula silněji aby věděla, že tu jsem."Amando, propána co se to děje?..."pojď sem sestřičko moje, pojď ke mně.Mám tě tolik ráda a nemůžu vidět jak pláčeš….",podívala jsem se na ni a oči mě neposlouchali. Rozplakala jsem se také. Tohle bylo na mě moc!....tolik ji mám ráda, ale nemůžu vidět jak se trápí, jak trápí Patrika.

Tolik ji chci pomoct!...ale zamilovala se, má kluka ale i přes to se zamilovala! A do jiného.Ach bože jak tohle dopadne. Patrika nemůžu vodit za nos. On to pozná! Nemůžu mu pořád lhát, že se nic neděje. Opět jsme se rozplakali zase díky Massonovi!

Hladila jsem ji po vlasech a rovnala jí je, měla ji díky breku celé rozcuchané. Byly bychom tam ještě hodně dlouho, ale uvědomila jsem si, že nám za chvíli začíná hodina. Musíme se dát do kupy.Takhle do třídy nesmíme přijít!. Zvedla jsem se a zvedla i Shanon. Už se konečně trochu uklidnila. Začala si upravovat sukni a bílou košili , kterou měla od pláče celou promočenou.Já jen zhodnotila její zevnějšek a musela jsem se pousmát, a ona také..chce to trochu rekonstrukci.Jen prohodila hlavou na znamení, že se nedá nic dělat. "Shann, musíme pádit, za chvíli začínají lektvary, víš jakej je Grape pruďas".Shanon se rozesmála a já po ní hodila svetr, bude ve sklepení docela zima. Chytla ho a poděkovala. Vzali jsme si saky paky a uháněly na dvouhodinovku lektvarů s profesorem, pardon pruďasem, Grapem.

"Amando!...to nestihnem, do háje se na to můžu vykašlat. Víš jak je to ještě daleko?....to nemůžem ani za boha dát. To si zase něco vyslechnem", zkuhrala Shannon a čím dál tím více přidávala na tempu. Já jen s vyplazeným jazykem se za ní hnala.Tohle není pro mě."Zatraceně Shanon zpomal, já už nemůžu, dyť víš jak běhání nesnáším. Maximálně tak za nějakým pěkným hochem, ale za Grapem, pche to bych si dala!",ušklíbla jsem se a narovnala košili, páč mi začínala vylejzat z pod sukně." to se na ten oběd budu sakramencky těšit, mi vyhládne, po tomhle maratonu", zaprskala jsem a dál uháněla.

Když jsme konečně byly u dveří ke sklepení, jen slyšíme:

" Kde je Fullertonová a Forsytová".Poplašeně jsme se na sebe podívali a už vtrhli do třídy a první co viděli je opět povýšenou figuru a hlavu pana pruďase Grapa. Rychle jsme ze sebe vychrlily slova omluvy a už si to štrádovali ke svým lavicím a vyndali na stůl učebnice.Jelikož jsme byly kapánek udýchané, Grape si toho všiml."Vidím dámy, že zdejší chodby jsou velice dlouhé že?...funíte jak dva býci, trochu se ovládejte a příště si to vypočítejte tak, abyste byly na mé hodině včas. Tohle nebudu trpět. Je mi jasné Fullertonová, že když jste vynikající na lektvary, že hodiny zde se mnou jsou pro Vás zbytečné marnění času, ale přihlásila jste se do této školy, tak to holt musíte přetrpět.", pronesl jízlivě. Obě jsme se zarděli jak pivoňky a já začala pěnit. Shanon mi stiskla ruku abych se uklidnila. On se pak otočil zády a stoupl si za stůl.

"Takže otevřete si učebnice na straně 362 a podívejte se na návod k použití lektvaru hadimrška. Na přípravu máte celé dvě hodiny. Deset minut před koncem to od všech vyberu a zkontroluji. Nechci Vás ochudit o oběd, mnozí z Vás budou potřebovat novou energii", zasyčel a koukl se na nás. Já se jen tak tak držela ,abych ho nešla chytnout pod krkem, parchanta jednoho mastnýho!

"Shanon podala by jsi mi ten nožík prosímtě?".

"Jasan Amy, tady ho máš", podá mi ho a nasadí tak milý úsměv. Jak jsem ráda, že se zase nehádáme. Jen když si vzpomenu, že o několik lavic dozadu je Masson, zvedá se mi žaludek!. Určitě na něj Shanon zase kouká a já zase vidím jak na čumí Grape!. Zatraceně jde ke mně. Klid!

"Copak Fullertonová,problémy?"."Ne, pane profesore, vůbec žádné. Už jen několik minut a jsem zcela s hadimrškou hotova.",pronesu s takovou škrobeností v hlase, že se mi chce smát. S rovně vztyčenou hlavou mu sahám až pod krk."Nejseš tak velkej jak se děláš,skrčku",pomyslím si. On se jen ušklíbne a odejde. "Jen mazej ty slizáku hnusnej!",zasyčím.

Po několika minutách jsem byla hotova. Vše jsem si uklidila, sedla si na židli a přihlásila se.Grape se otočil a s viditelným překvapením v očích ke mně přišel, odzkoušel lektvar, přičichl k němu a pak se na mě otočil s nuceným výrazem musel uznat ,že jsem opět byla vynikající."Slečno Fullertonová,vše v pořádku. Za jedna",a odešel.Shanon zvedla palec nahoru a po chvíli se přihlásila také. I ona měla vše v pořádku. Jo holt my se nezapřeme!

Dvouhodinovka lektvarů je docela záhul a to zvlášt s Grapem. My to zvládli a teď už se jen poženem za vidinou výborného oběda. Jak já se na něj těším, tentokrát měl vyjímečně Grape pravdu, tu energii budu potřebovat. Co kdo ví co ho kde potká či čeká.

Když jsme šli pomalu přeplněnými chodbami na náš vytoužený oběd, já jen přemýšlela o Grapeovi."Že je ten Grape ale hnusnej buzerant co?, Shanon se rozesmála ."Jak já ho nesnáším"!,rozmáchnu naštvaně rukama .

A co mě?...mě nesnášíš nebo miluješ?", ozvalo se za mnou."Edmunde, tebe samožejmě miluju"!, radostně se mu vrhnu kolem krku a vášnivě ho políbím. V proudu té nezdolné vášně, která sílila každým dnem a okamžikem co jsem s ním byla,jsem si nevšimla, že za náma někdo je. Zakašlal a já hned poznala kdo to je, Sean.

"A zase se cumlají, děti děti vy se nikdy nenabažít?", rozřehtal se a políbil svoji společnici po levém boku.Shanon se jen uculovala a pozdravila Marry. Já se opět zmohla jen na ušklíbnutí, při kterém můj drahý bratříček opět ukázala své schopnosti rozřehtat se na celé kolo.Nakonec jsme se nějak spárovali a odešli do jídelny konečně na ten oběd. Než jsme si sedli, už jsem viděla Patrika jak si to k nám štráduje.Natočím se k Shanon a pošeptám ji : "Jéjda Patrik, ten určitě bude chtít slyšet vysvětlení Shanon,…...Shanon kam to zase koukáš?!", rozzlobeně se na ni podívám.Zase zírá na Massona! Ona se jen oklepe. "Co co…jsi říkala Amy?"."Nic!,jen že ti jde Patrik ,vymysli si zatraceně dobrou výmluvu na ten tvůj brek dneska před lektvary.", odseknu a sednu si ke stolu, kde se chutí pustím do jídla.Z dálky jen slyším tlumené, ztišené hlasy Patrika a Shanon. Ohlédla jsem se.

Vidím jak ji Patrik vzal kolem ramen."Lásko, už je ti lépe?..pověz pročpak jsi plakala?",a dal ji pusu.Shanon se neodtáhla a jen pronesla:"Víš Patriku, byla jsem na dívčích záchodech přemýšlela o všem.Je mi hrozně líto jak jsem se s Amy pohádala, prostě toho bylo na mě moc. Utíkala jsem se ji omluvit a pak jsi mě viděl. Já pak zakopla a pak už to víš. Nic jiného to není", usmála se s trochu rozpačitým úsměvem.Vzala si příbor a začala jíst. Patrik očividně potěšen její odpovědí, ji vzal za ruku a políbil."To jsem rád lásko, že to není nic vážného".

"Tohle dopadne blbě, tohle dopadne zatraceně blbě", mumlala jsem si pro sebe, když jsem to viděla. Ze zvědavosti jsem se podívala - směr Edmund Masson. Bublal závistí a byl smutný. Nevím proč ale bylo mi ho v tu chvíli líto…….

7. Čaj s kamarádem?

Wed, 13 Jan 2010 19:55:13 +0100

We are sisters

'Co je tohle za podlý vtip'

"Děkuji, v pořádku nejsem"

"Já? Ne! Jen..."

"Tak je to lepší"

****

"Shanon, lásko", oslovil mě Edward, líbajíc mě po celém těle. Celá jsem se chvěla vzrušením.... "Shanon, Shanon, Shanon!", opakoval stále dokola, mezi eletrizujícími polibky. Najednou se Edwardův sametový hlas změnil v hlas mé sestry: "Shanon, slyšíš!?"

S trhnutím jsem se probudila: "Co je, co se děje, co...", dveře bouchly takovou silou, až jsem nadskočila. Moje sestra odešla bez odpovědi. Podle bouchnutí dveří bych řekla, že jí vztek ze včerejšího rozhovoru těsně před spaním ještě stále nepřešel.

Po velkém přemlouvání jsem nakonec vylezla z postele. Přicupitala jsem k šatní skříni a otevřela jí. V tu chvíli mě polil studení pot a udělalo se mi mdlo. Mé poličky byly naprosto prázdné, až starý, obnošený svetr, volnou dlouhou sukni, volnou košili a spodní prádlo včetně tlustých ponožek. Prostě samé věci na doma.

'Co je tohle za podlý vtip', problesklo mi hlavou. Včera byly mé poličky ještě plné, těch nejrůznějších sexy oblečků a teď najednou tohle! 'Co se stalo? Že by je někdo ukradl?' Mé myšlenky byly stále černější.

Podívala jsem se do koupelny, jestli mi je třeba sestra nenaházela do vany. Nic! Podívala jsem se všech možných koutů pokoje. Nikde ani ponožka! Už jsem začínala šílet, když mě napadlo, že mi je třeba Amanda naskládala provokativně zpátky do kufru.

Vysunula jsem kufr a opravdu! Ležel na něm lístek se vzkazem, psaným Amandou:

Tvé věci jsou uvnitř. Příště si třeba uvědomíš, jak se chovat! Jestli tě ještě někdy uvidím s Massenem, budeš toho hořce litovat. Tohle je jen mírné upozornění!

Amanda

Kousla jsem se do rtu, opatrně otevírajíc kufr: "Nééé! To nééé! Jak mi to mohla udělat!?" V mém kufru byla až po okraj voda a v ní plavaly všechny mé 'ztracené' věci! "Tos přehnala ségra!, vztekala jsem se nahlas. Má štěstí, že už byla na snídani, jinak bych jí asi umlátila!

Najednou se za mími zády skoro na druhé straně pokoje otevřeli dveře a do pokoje strčil hlavu Seam.: "Shan jsi v pořádku? Promeškala jsi snídani, tak jsem ti jí vzal", nesl mi tác s jídlem. "Děkuji, v pořádku nejsem", řekla jsem plačtivým hlasem, koukajíc do svého zaplaveného kufru.

"Co se s...Ach můj Bože, to je..", vyprskl smíchy Sean. "Co je na tom, sakra, k smíchu brácha!?", zírala jsem na něj nevěřícně. Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale tohle fakt ne! Smál se tak, až mu tekly slzy! Úžasný, to, že nemám nic na sebe, kromě starých hadrů, je k smíchu. Když na to on reagoval takhle, jak budou reagovat ostatní? Zakousla jsem se do rohlíku, jako bych se chtěla ujíst k smrti.

"Dnes ráno Amy na snídani říkala, že udělá vše pro to, aby tě někomu zošklivila. Už vím, co tím myslela! Poslouchej... Ty podvádíš Patrika?!", koukl se na mě tak výhružně, až jsem dostala strach a tak jsem se místo odpovědi jen přikrčila.

"Já? Ne! Jen...", 'jen ve snech' dodala jsem v duchu. Ale musela jsem si přiznat, i když jsem Patrika nechtěla ranit, se mi ty sny náramně líbí. Dnes ráno jsem měla sto chutí po Amandě něco hodit, za to, že mě vzbudila. Jenže si zdrhla, tak jsem měla smůlu...

"Jen?", chytil se hned nabízeného stébla. "Jen se mi tu pár kluků líbí, ale to je vše. Nic víc," usmála jsem se nevinně: "To je normální nebo snad ne? Tobě se nelíbí jiné holky, když máš Marry?", zaútočila jsem na slabé místo. "Ano, líbí. Máš pravdu, to je normální, ale nesmí za tím být nic víc myslím...Myslím tím to, že otočit se jejich směrem a trošku si zaflirtovat, je samozřejmě povoleno...Ovšem nic víc, chápeš, co tím myslím?", podíval se na mě přísným okem. "Janě brácha, neměj strach! Mám to pod kontrolou", zalhala jsem. Popravdě se mi to úplně vymykalo z rukou. Pořád jsem musela na Edwarda myslet. Představovala jsem si jeho úsměv, zvuk hlasu, doteky, bloudícím po mém děle a spoustu dalších věcí. Včetně vášnivých spalujících polibků. Musel líbat úžasně...Prostě a jednoduše, byla jsem v loji a to až po uši!

"Víš co? Zatím ti z kufru vyleju tu vodu a ty se rychle obleč do těch věcí, co ti Amy ušetřila a buď ráda i za to málo, páč ti taky nemusela nechat ani ň", smál se od ucha k uchu, viditelně pobaven našimi naschvály. Ještě o letních prázdninách jsem totiž kvůli nějaké prkotině vylila na svou spící sestřičku plný kýbl ledový vody. Při té vzpomínce, jsem se musela škodolibě ušklíbnou. Zasloužila si to, ať už za cokoliv!

Vypadala jsem jak ten nejubožejší bezdomáč! "Tedááá séégra tobě to sekne! Nebýt tvým bratrem, tak jdu do tebe! Tak tohle Amandě nevyšlo, děsně ti to sedí! Vypadáš jak taková ta normál holka, co se nesnaží ukázat své přednosti...Mám na mysli krásku přírody. Fakt luxus! Počkej, k tomu se ale žádné moderní účesu nehodí", řekl znalecky Sean. Rozpustil mi drdol a rozcuchal mi vlasy. "Tak je to lepší", vydechl spokojeně.

Poté, co jsem se doupravila, spíše tedy po zkrášlení svého ztrhaného a nešťastného obličeje, jsme mohly vyrazit na hodinu. Samozřejmě se zpožděním. Tedy Sean mě jen doprovázel. Teď měl totiž volno. Měli jsme dvouhodinovku Černé magie, což znamenalo, přetrpět dvě hodiny s Amandou v lavici. Ta představa byla však natolik strašná, že jsem si nakonec po malé domluvě se Selenou, sedla vedle Edwarda. Selenu to potěšilo, poněvadž si Amy na hodinách biologie oblíbila. O mé protivné sestře se totéž však říci nedalo.

"Woow, Shan! Jsi nádherná! Jsi se rozhodla změnit styl?", ptal se, objímajíc mě na uvítanou. "Ani ne, spíše jsem k tomu byla donucena. Amy se totiž rozhodla proprat mi všechny mé věci v mým kufru. Ušetřila jen tyhle kousky hadrů", ukázala jsem na sebe s úšklebkem. Pořád se mi chtělo vzteky křičet! Ovšem, když jsem se ohlídla přes uličku drobet za sebe, tak mě vztek náhle přešel a vystřídalo ho uspokojení z Amandina vzteklého výrazu.

Za ani ne šedesát minut jsme s Edwardem měli procvičená dětská, starší a o to lehčí kouzla, která jsme uměli ještě ze základních škol pro kouzelníky a nacvičená ta nová kouzla, jenž jsme se naučili během této hodiny. Bylo neuvěřitelné, jak mi to s tím zázračným stvořením vždy rychle utíká. Profesorka si nás prozkoušela a když shledala, že oba novou látku zvládáme bravurně, dala nám volno, pod podmínkou, že nepůjdeme ven. Oba jsme jí to odkývali.

Balila jsem si tedy věci, plná vzrušení z nadcházejících vzácných minut s Edwardem, vycítil to a zašeptal mi do ucha: "Vezmu tě na další skryté magické místo této školy, které opět bude jen naše!" Při těchto slovech jsem značně zrychlila, abych byla z téhle třídy a z Amandy dohledu, co nejdřív pryč.

Šli jsme několika chodbami několika pater stále dolů, nejspíš do sklepních prostor této školy. Pak jsme prošli několika tajnými chodbami až...Ocitla jsem se v útulně zařízené, svíčkami osvícené místnosti, kde byly na zemi kožešinky, polštářky a další různé příjemně měkké vymoženosti. Uprostřed místnosti stála obrovská měkká postel s nebesy. Byl tu i krb, u kterého stála dvě křesílka. Dále tu byly malé stolečky s boubelatými taburetkami. Vše tu bylo zbarvené do vášnivé rudo zlaté barvy a ebenového dřeva v mahagonovým lesku. Nic jiného už jsem ovšem nestačila vstřebat, poněvadž Edward na sebe ztrhl všechnu mou pozornost.

"Ehm, nemysli si, že ta postel...Totiž, zvu tě na čaj", řekl pomalu rudnoucí Edward a pokynul mi k páru křesílek u krbu, mezi kterými stál stolek s dvěma šálky a konvičkou horkého heřmánkového čaje. Voněl nádherně! Když jsem se do jednoho posadila, nalil mi a podal mi šálek a sám se posadil.

"Všiml jsem si, že v posledních dnech s Amandou docela válčíš. Vím, že mi do toho nic není, ale mám takový dojem, že za váš svár můžu já", řekl smutně a zadíval se mi vroucně do očí, vyžadujíc odpověď. O tom jsem se bavit nechtěla, nechtěla jsem, aby měl výčitky svědomí. Teď jsem si chtěla učít tu chvíli, kdy jsem s ním opět sama bez pohledu druhých a tak jsem jen řekla: Myslí si, že s tebou podvádím Patrika. Nic víc v tom není. Nedokáže pochopit, že to mezi mnou a tebou je jen...kamarádství?", zeptala jsem se, protože jsem si tím nebyla sama jistá a on mou nejistotu vycítil a tak jí využil, vstal a přešel k mému křesílku.

Klekl si přede mě, vzal mé ruce do svých dlaní a dívajíc se mi do očí tak, že jsem se v nich málem utopila a řekl: Shanon, broučku, mé city k tobě se nedají srovnávat s kamarádstvím. Je to něco daleko hlubšího, ale pokud mě máš jen za kamaráda, pak se budu snažit tě nezklamat...Nechci tě ztratit. Okouzlila jsi mě", po těchto slovech se můj mozek vypnul, oddělil se od těla a začalo jednat srdce!

"Edwarde...", vydechla jsem, hladíc ho po tvářích. Naklonil se ke mně a...a..uslyšeli jme šum z horních pater. Díky němu jsem se naštěstí vrátila do reality, odtáhla jsem se a přemáhajíc slzy jsem vykoktala: "Musíme jít..." Běžela jsem, co nejrychleji pryč, jako bych tomu, co se málem stalo, chtěla utéct. Nemohla jsem dopustit, aby měla Amanda pravdu, takovou radost jí neudělám a navíc nechci ublížit Patrikovi...Ale to, co jsem cítila v tu chvíli, jsem ještě v životě necítila. Něco jako elektrický výboj. Už chápu, co to znamená, když přeskočí jiskra.

"Shanon, Shanon, stůj přece! Noták! Mrzí mě, co jsem ti řekl, slibuji že se to nestane! Budeme kamarádi, dávám ti své slovo! Slyšíš?!", volal za mnou Edward. Byl mi v patách. Ovšem, když jsme vběhli do normálních, používaných a pořádně zalidněných chodeb školy, vzal to.

Já jsem však nezastavovala až do té doby, než jsem vběhla do svého pokoje. Přes proud slz už jsem neviděla na krou a tak jsem zakopla o Amandinu školní brašnu a svalila jsem se na zem. Amy se zjevně chtěla připravit na další hodinu, ale já jí ležela na tašce, jak dlouhá tak široká, srdceryvně plačíc. V tu chvíli vešel do pokoje Patrik. Poznala jsem ho podle vůně jeho oblíbeného parfému. Nejspíš mě slyšel...

6. Hádka

Sat, 09 Jan 2010 16:35:21 +0100

We are sisters

"Amando, budeš se mnou chodit?".

"Šetři dechem sestřičko, budeš ho potřebovat na něco jinýho"

"Promiň Amando, neměl jsem na tebe tak vyjet"

***

"No jo a zase se nic nedovím!....to zase dopadne jak minule a pohádáme se!, beztak tom má prsty opět Masson, jako vždycky", povzdechnu si a pomalu se šourám směr jídelna. Cestou se zamýšlím nad mnoha věcmi.

Od té doby co Shan s ním byla o samotě, tak je jak vyměněná a ji vůbec nepoznávám. Nepoznávám to jak se chová, jak se tváří, vůbec nic! A má v tom prsty on! Hodně si holčička zahrává, a Patrik není hloupý aby si toho nevšiml. Kéž by mi tak pověděla vše, co se stalo, než jsem přišla s Edmundem z našeho….rande? Je to vůbec možné?... Já a Edmund jsme měli rande a to s velkým R. Bylo tak krásné, romantické ,ale přitom obyčejné. Při vzpomínce na krásné polibky, kterými mě zasypával do vlasů, se mi vehnala červeň do tváří a celým tělem mi projelo takové vzrušení, že jsem zapomněla na okolní svět. Ach! Jak ráda bych ty chvíle vrátila! Ze snění mě ale vyrušilo zvolání mého jména.

"Amando?", zvolá za mnou někdo a já se otočím. Patrik!."Jéé Patriku, copak, že ještě nejseš na večeři?.. Shanon tě už určitě čeká". "Pche ta tak!", pronesl s viditelnou jízlivostí v hlase a otočí jakoby hledal někoho kdo by nás mohl poslouchat, vzal mě za rameno a vedl mě dál od fronty do temné uličky. Já byla totálně na větvi."Patriku co to….pusť mě!, kam to jdeme?", ptala jsem se mírně vyděšeným výrazem ve tváří. On se ke mně jen otočil a pečlivě vyslovil několik slov, které mi ale dokonale vzali vítr z plachet: "Amando Fullertonová, řekni mi okamžitě co se děje s tvoji sestrou a moji holkou!" Pronesl tak mrazivým hlasem, že jsem myslela, že mě odvezou. Díval se na mě tak upřeně, až mě začali pálit oči a podlamovat se kolena. Vzpřímeně jsem se postavila abych nabrala dech a rovnováhu, kterou jsem v této chvíli značně postrádala.

"Patriku, já nevím, co ti mám říct, neshledala jsem nic, co by se ji mělo dít…Jen asi to, že tvoje holka a moje sestra v jednom, je velice pohledná, takže bych si ji, být tebou, začala hlídat.",začala jsem mluvit a hodila do toho trochu úsměvu, ale nenechal mě domluvit a začal na mě křičet"Kdo?! Kdo to je?! S kým se Shanon tahá? Okamžitě začni mluvit Amando!" Zaskočená jeho reakcí jsem trochu poodstoupila. "Ale Patricku, já o nikom nevím, jen říkám, že Shan je hezká holka, kluci se kolem ní točí jak vosy okolo medu. Má ráda jen tebe", začala jsem konejšivým hlasem. "Vážně? A proč když jsem ji chtěl políbit, tak začala brečet, pak mi utekla. Já ji dohonil, musel jsem ji vzít do náručí a odnést na pokoj, aby se trochu uklidnila. Potom mi tak krásně usnula na v náručí. Pak jsi přišla ty s Edmundem a já se to už nic nedověděl. Znám Shanon! nikdy taková nebyla, a když mě viděla, hrozně se lekla a tvářila se jako bych já byl právě ten poslední člověk, koho chce dneska vidět a…. a…."

Sesunul se na zem. Zabořil obličej do dlaní a začal tichounce brečet. Mně by se v tu chvíli krve nedořezal!. Tohle Shanon přehnala!. Vidět takhle Patrika mi rve srdce, je to můj nejlepší kámoš a hlavně kluk Shanon! A ta by si to měla uvědomit a ne trajdat za nějakým Massonem! To mu prostě dělat nebude! Tohle si Patrik nezaslouží!

Patrik se z ničeho nic zvedl, podíval se na mě ubrečeným výrazem a řekl: "Promiň Amando, neměl jsem na tebe tak vyjet... Když by jsi něco věděla, že…že…mi dáš vědět viď?", poprosil tak, že jsem mu nedokázala říct ne. "Ano Patriku, řeknu", rezignovala jsem a on mě jen políbil letmo na čelo a objal mě. Nedokázala jsem říct ani slovo. Potom se odsunul a zmizel v temnotě chodby.

Já pomalu šla na večeři a bylo mi v tuto chvíli docela jedno, jestli na mě už nezbyde, i když mám hlad jak vlk, teď na jídlo nemám zrovna chuť. Tohle mě dokonale vykolejilo a uzemnilo. Zamyšlená jsem si nevšimla, že za mnou někdo je, a že….mě políbil na krk. Otočila jsem se a tam další kluk v mém životě….Edmund! Na nic nečekajíc jsem se mu vrhla kolem krku a on viditelně potěšen moji reakcí mě začal tak vášnivě líbat, až se mi podlamovaly kolena, když by mě nedržel, tutově bych spadla. Tohle jsem potřebovala! Edmunda, mého úžasného Edmunda, aby mě vzal do náručí a líbal tak vášnivě, abych na vše zapomněla, abych mohla myslet jen na něj a ne na všechny ty starosti. Jeho nádherné polibky mě neustále utvrzovali v tom, že on je prostě můj vyvolený.

Proplétali jsme své jazyky v tak divokém rytmu, že jsem sotva popadala dech. On se mi prsty zabořil do mých dlouhých vlasů a já se více vzepjala, abych ho mohla vzít za zátylek a ještě více si ho k sobě přisunout. On jen přidal na intenzitě a já se propadala čím dál tím hlouběji do jeho kouzla. Líbali jsme se tam tak pět minut, pět krásných minut, na které určitě tak rychle nezapomenu. Jen na několik milimetrů se ode mě odtáhl a pronesl tak nepopsatelným hlasem:"Amando, budeš se mnou chodit?" Já na nic nečekala a řekla "Ano!Ano! Ano!"

Samou radostí jsem se mu vrhla kolem krku. Pomalu se ke mně přiblížil a tak jemně políbil, že jsem myslela, že se slastí rozplynu. Tohle je můj kluk! Edmund Townsend je celý můj!

V tom jsem slyšela odkašlání, oba jsem od sebe odskočili. Uviděla jsem tak dalšího kluka a to pro změnu mého bratra Seana, jak se s viditelným potěšením culí a vedle něj Marry, která jen trochu uhybala pohledem. "Ehm, mládeži omlouváme se za malé vyrušení ve vaší soukromé minutce, ale potřeboval jsem s tebou mluvit Am", řekl a pobaveně se na mě podíval. Nemohla jsem nevšimnout jeho zkoumavého pohledu na Edmunda, proto jsem radši rychle přešla na představování: "Seane, Marry, tohle je můj kluk Edmund Townsend. Edmunde, tohle je můj starší bratr Sean a jeho přítelkyně Marry", ukázala jsem rukou a všichni si podali ruce. "Moc mě těší Edmunde a varuji tě, buď na Amandu hodný, jinak si mě nepřej", výhružně se zasmál a já se jen začala nadechovat, abych pronesla něco jízlivého ."Šetři dechem sestřičko, budeš ho potřebovat na něco jinýho" mrknul a rozesmál se spolu s Edmundem.

Já tam stála jak trubka a pak se do hry zapojila i Marry. Přišla těsně k Seanovi
a rejpavým tónem řekla: "Že to říkáš zrovna ty, lásko. Když se líbáme, jseš to ty, komu ten dech zrovna schází", rozesmála se a on viditelně pokořen se zachmuřil a plácnul Marry po zadku na důkaz toho, že se mstí. Mezitím mě Edmund vzal majetnicky kolem pasu a opět nádherně, romanticky políbil. Další zakašlání a povzdechnutí. "No děti, vidím, že to budu muset vzít hopem, jinak tu budu dělat docela nezvaného křena". V tom přišla i Shanon, a kdyŽ nás viděla takhle spárované, začala se smát.

"Tak už je mi jasné, proč ani jeden z Vás nebyl na večeři". Všichni se rozesmáli a poté se opět ozval Sean už s trochu naléhavým hlasem: "No vidím to tak, že to co jsem chtěl, jsme vlastně už udělali. Chtěl jsem ti, Vám tedy, Shanon i tobě představit tady Marry", políbil blondýnku, kterou držel za pas." A vidím, že už se beztak všichni znáte, vlastně oficiálně... Shannon, tohle je moje přítelkyně Marry", Shanon si podala s Marry ruku a veškeré představování bylo u konce.

Při odchodu Sean ještě zvolal: "Holky, někdy dáme řeč ju?, zatím se mějte", zamával a zmizel ruku v ruce s krásnou blondýnkou. Zbyly jsme tam jen já, Shanon a Edmund. Shannon se na mě a Edmunda podívala a jen pouze konstatovala: " Gratuluji, moc Vám to přeji, bude z Vás nádherný páreček", objala mě a Edmunda. Já se jen pousmála a Edmund mě opět políbil! Bože, jak já ho miluju a zvlášt ty jeho polibky!

O několik hodin později jsem já a Shanon leželi v postelích a obě jsme měli o čem přemýšlet. Slyšela jsem jen jak se Shanon pořád vrtěla, proto jsem vstala a sedla si na okraj postele."Shanon, mluvila jsem s Patrikem, už vím vše, vše co se stalo na chodbě a i to proč byl u tebe v posteli." Shanon jen smutně vzhlédla a dodala: "Amando, jsem v koncích, už dál nemůžu. Mám ráda Patrika, ale Edward se mi tak líbí! Tak strašně líbí, až to bolí. Tolik mě přitahuje, jak jde, jak voní, jak mluví, co dělá, jak se tváří, absolutně vše! Patrika mám ráda a nechci mu ublížit a je mi blbý, že se k němu tak chovám, ale nemůžu si pomoct. Víš já….už jsem se s ním několikrát setkala a to i za zády Patrika a hlavně tebe", vychrlila a mě se opět v tu chvíli krve nedořezal. "Shanon děláš si srandu, viď? Řekni mi, že to co jsi mi teď řekla, je jen haluz ,a že to není pravda!. Jak jsi mohla?! Jak si vůbec mohla?....vždyť ty všechno ale absolutně všechno zkazíš! Jen proto, že se ti líbí nějakej playboy, tak zničíš tolik let budovaný vztah. Uvědomuješ si, že tímhle pokazíš úplně vše?! A co Patrik?Proboha vzpamatuj se! Tobě snad úplně přeskočilo!"

"Amando dost! Tohle jsem nepotřebovala! Vážně ne! Budu si dělat, co chci. Tobě je do mě a do Patrika úplný houby! Nestarej se o nás, já to vyřeším, a i když se ti to nelíbí, budu se scházet s Edwardem Massonem! Starej se o svého Edmunda a do nás se nepleť, nikdo se tě o to neprosil a neprosí", rozkřičela se a já jen ještě víc zbrutálněla.

"Víš co sestřičko, polib si! A dej mi pokoj! Tohle si přehnala, piš si, že já to tak nenechám! A věř si tomu nebo ne! I kdybych tě měla pronásledovat, tak se s ním sházet nebudeš! Nebo opusť Patrika a pak si s Massonem choď kam chceš, ale Patrikovi ubližovat nebudeš! A jestli budeš tak si mě nepřej, ať jsi moje sestra či ne!" zařvala jsem, vzala si svetr na spaní, zatáhla za sebou závěsy nad postelí a šla spát. "Beztak si jen povídáme, ani pusa neproběla, tak z toho nemusíš dělat takovou estrádu", pronesla do ticha a já se jen držela, abych ji nešla chytnout pod krkem. Ze samého snažení usnout, jsem nakonec usnula a zdálo se mi, jak jinak než o Edmundovi.

5. Výslech

Wed, 06 Jan 2010 18:27:15 +0100

We are sisters

"O čem přemýšlíš?"

"Woow, cos to se mnou provedla? Je to dokonalé!"

"Děje se něco?"

"Vše je v naprostém pořádku, neboj"

****

"Tedááá, sekne ti to!", z úst mi vyšlo pochvalné hvízdnutí. Navlíkla jsem svou sestřičku do do odvážné bílé moderní halenky s tříčtvrtečními rukávy, černých společenských přilnavých kalhot a šedého sáčka. I když byl stále podzim, venku byla po večerech už pěkná kosa. Bylo vidět, že se nacházíme vysoko v horách. Z naší školy byly jen těžko vidět, poněvadž nás obklopoval hustý les s vysokými travnatými plochami. Byla tu tedy možnost, že se zdrží venku až do večeře. Ani bych se nedivila.

"Dík. Můj bože Shan, koukni na ty vlasy! Vypadám, jak po zásahu elektrickým proudem! Takhle nikam nemůžu", posteskla si mi sestřička a musela jsem uznat, že její přirovnání bylo zcela přesné. Zašátrala jsem v paměti...'Mám to!' Vytáhla jsem hůlku a pronesla: "Polish!" S okamžitým mávnutím hůlky jsem uhladila vlasy tak, že ani žehlička by to tak nedokázala. Usmála jsem se nad svým výtvorem, ale ani teď jsem nebyla zcela spokojená. Vykouzlila jsem tedy bílou růži pomocí zaklínadla 'White sweetbriar', utrhla jsem stonek. Květ jsem zapletla a pomocí dalšího kouzla, 'Anchor', byl květ připevněn k jejím vlasům tak, že nemohl spadnou, i kdyby se s ním válela po zemi. Což se klidně mohlo stát, pokud by jí Edmund opil. Doufám, že taková svině není.

"O čem přemýšlíš?" Zeptal se mě můj výtvor. Ani jsem si nevšimla, že mě celou dobu pozoruje. Aby ty ne příliš vhodné myšlenky nevyplavaly na povrch, zeptala jsem se: "Mám tě nalíčit bo to už zmákneš sama, andílku?" Mrkla jsem na Amandu s úsměvem. "Shanon, koukni na mé ruce", ukázala mi, své šíleně se třásnoucí drobné ručky a pokračovala: Myslíš, že bych se s těmahle hnátama dokázala nalíčit?" Její trošku přiškrcený smích mi napověděl, jak moc je zoufalá. Ještě se neviděla v zrcadle, jinak by věděla, že vyšiluje zcela zbytečně. Rozhodla jsem se však, že zrcadlo jí povolím, až budu zcela hotová z jejím zkrášlením.

Za půl hodiny jsem Amandu nalíčila, tak, že vypadala zcela přirozeně, ale zároveň vyjímečně a neodolatelně. Nalakovala jsem jí nehty stejně červeným šťavnatým odstínem, který měla její rtěnka. Do ruky jsem vzala parfém od značky Channel a párkrát jsem jím stříkla na krk a na obě zápěstí. Do velkého výstřihu jsem zvolila stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru srdce.

Poté jsem přinesla zrcadlo se slovy: "Tak co tomu říkáš?" Na tváři mi pohrával lehký úsměv.

"Woow, cos to se mnou provedla? Je to dokonalé!" Amandě mohly vypadnout oči z důlků. Podle jejího výrazu bych usuzovala, že nemohla uvěřit vlastním očím a opravdu: "Ne, že bych chtěla zpochybňovat tvé umění sestři", na chvíli se odmlčela, asi aby si zformulovala zmatené myšlenky do slov a pokračovala: "ale nezačarovala jsi to zrcadlo?" Hned jak to dořekla, vyprskla smíchy. Samotné jí to připadalo zcela absurdní a u mě též nemožné. Jen jsem nad ní se smíchem zakroutila hlavou. Občas se nestačím divit tomu, co všechno dokáže má sestřička vymyslet a to je starší!

"Kolik je?" Zeptala se mě Amy s pohledem stále upřeným na zrcadlo před sebou. "Jsou dvě hodiny. Myslím, že je na čase vyrazit", mrkla jsem na ní a doufala jsem, že jí dodám aspoň trochu sebevědomí. "Půjdeš se mnou, aspoň k tý bráně. Víš, kdyby tam ještě nebyl, tak...Nechtěla bych čekat sama", prosila mě chvějícím se hlasem. "Jasný, neboj! A zlato, klid! Pamatuj si, nikdo nejsme dokonalý", s těmito konejšivými slovy, jsem Amandu objala.

Za čtvrt hoďky jsme stály u severní brány. Edmund tam už stál a nedočkavě si pohrával se šňůrkou od bundy. "Ahoj", pozdravila jsem a Amanda mě trošku přiškrceně následovala, jako má ozvěna. "Ahoj holky! Shanon, ty jdeš s námi?" Zeptal se drobet zděšeně. "Ne, neboj", ujistila jsem ho pobavená jeho vykolejeným výrazem. Bylo vidět, že je stejně nervózní, jak mé dvojčátko, chvějící se mi po boku a drtíc mi ruku. "Jsem tu jen jako doprovod pro případ, že bys tu ještě nebyl", usmála jsem se a v tu chvíli se mu značně ulevilo. "Takže už půjdu", prohlásila jsem, ale Amanda stále držela mou ruku a asi jí nemínila v nejbližší době pustit. "Ehm" vrhla jsem vyčítavý pohled na svou sestřičku. Edmund si očividně něčeho všiml, poněvadž nadhodil: "Co kdybychom zašli i pro Patrika a udělali bychom si krásné odpoledne ve čtyřech?" V tu chvíli jsem cítila, že Amanda, samým šokem přestala dýchat. Pustila mě a já řekla jen: "To bohužel nebude možné...Musím si ještě něco zařídit." rychle jsem se vydala zpět k hradu.

Jak jsem tak běžela opuštěnými chodbami, poslouchajíc jsem své vlastní kroky, ani jsem si nevšimla postavy, stojící u jednoho z mnoha brnění. Až když na mě zavolala, jsem se leknutím zastavila, div jsem nehodila záda.

"Snad jsem tě tak nevyděsil? Neviděli jsme se téměř den a ty už se mě takhle lekáš, lásko? Kam jsi se tak hnala", smál se Patrik, zatím co ke mně došel a dal mi ruku kolem pasu. Spočinul jí na mém kříži a druhou vsunul pod vlasy na můj zátylek. Přitáhl si mě k sobě a žhavě mě políbil. V tu chvíli mě dloublo u srdce takovou silou, až jsem se musela odtáhnout a sklopit hlavu, aby neviděl slzy, které se mi vehnaly do očí tak nemilosrdně, až málem přetekly a prozradily tak, co se ve mně v tu chvíli odehrávalo. Já sama to totiž netušila.

"Děje se něco?" Překvapen mou reakcí mi prstem zvedl hlavu, aby mi viděl do očí, zalitých slzami. "Co jsem udělal špatně? Proč pláčeš miláčku?" Nemohla jsem mu říct, co se stalo s mým srdcem. Co by si asi myslel? Že k němu už nic necítím, určitě! Ale vždyť já ho miluji. Sama nevím, proč mé srdce takhle blbne!

Zatím co jsem v duchu nadávala na své zmatené srdce mě pustil a řekl: "Chceš si o tom promluvit?" Můžu jít s tebou, i když jsi mi pořád ještě neřekla, kam jsi měla namířeno", usmál se starostlivě. Litoval mě, to mi ještě scházelo! A tak jsem propukla v neovladatelný pláč, běžíc směrem ke své ložnici, jsem se mu snažila utéct. Dohnal mě však na schodech a objal mě, svými pažemi. Poté mě vzal do náruče a kamsi mě odnes. Přes nekonečný proud horkých slz jsem neviděla na cestu. A tak jsem mu jen dál smáčela triko.

"Jsme na místě princezno", řekl a opatrně mě položil do mé postele. Sám si pak lehl vedle mě a hladil mě po vlasech. Já jen dál zarytě mlčela a ležela mu hlavou na prsou.

Ani nevím, kdy jsem usnula či, jak Patrik odešel, aniž by mě probudil. Ale když jsem otevřela oči, tak mé řasy už byly dávno suchá a u mé postele seděla v tureckém sedu..."Amando!" Zvolala jsem nadšeně, zvedajíc se tak rychle do sadu, až se mi mírně zamotala hlava.

"Jsi v pořádku?" Ptal se mě ten hříbek na zemi. "Jasně", odvětila jsem, mávnou rukou tak, jako bych odháněla otravnou mouchu. Nedočkavě jsem se zavrtěla, pobízejíc Amandu slovy: "Tak spusť, už konečně, co bylo? A nevynechej ani jediný detail, jasný?" Zdůraznila jsem, svá slova zdviženým ukazováčkem jejím směrem.

Jen se zasmála a zpustla: "Zavedl mě do parčíku, kam prej chodí spousta zamilovaných párů. Tam jsme se posadili na louhu, blízko potůčku. Bylo to úplně nádherné místo. Voda šuměla, ptáci zpívali...Jen ty lidi, chodící okolo tu nádhernou atmosféru trošku narušovali", má milovaná sestřička se úplně zazněla a bylo vidět, že tu chvíli ve svých vzpomínkách přehrává právě teď od začátku.

Zahleděla se někam za mě a s úsměvem na tváři pokračovala: "Sedli jsme si naproti sobě do tureckého sedu. Ještě, že je ta tráva zde tak udržovaná, nerada bych sedla do lejna", musela jsem zadržet dech, abych nevybuchla smíchy. Ta představa Amy sedící v lejnu naproti Edmundovi ve mně vyvolávala silný záchvat smíchu. Ale nakonec jsem ho přemohla a dál plně poslouchala toho zasněného andílka přede mnou: "Nesmírně mu to dneska slušelo a to i v tý větrovce, s kterou si v jednom kuse hrál a přitom mi pokládal ty nejrůznější otázky typu oblíbené věci, co nemám ráda, co úplně nesnáším a tak. Já se o něm například dozvěděla, že je romantik. Má rád procházky po nocích, pikniky v trávě, samozřejmě i milování při kterém je velice vášnivý. Je taky velkej trémista, ale jakmile to překoná, je zcela otevřený druhým", líčila vše okouzlená Amanda.

Nejvíc se zaměřila na Edmunda a tak jsem se nakonec musela sama zeptat: "A cos Edmundovi prozradila o sobě?", touto otázkou jsem Amandu zcela zaskočila a tak se optala: "Tys něco říkala?", vykulila na mě kukadla. "Ano, ptala jsem se, cos Edmundovi řekla sobě..." Upřesnila jsem lépe svou otázku. "Ach tak, ehm...Nic zvláštního", řekla, vyhnula se mému pohledu a zčervenala jak rak. A tak jsem se o to zajímala ještě víc. "Noták!" Pobídla jsem jí, šťouchajíc do ní provokativně ukazováčkem.

"Řekla jsem mu o tom, jak se naši rodiče dali dohromady, jak jsme se skamarádily a máme k sobě někdy i blíže než pravé sestry. Dále také o mém malování, o tvém úžasném talentu pro hudbu, o mých nočních můrách. Tedy ty o chlapech jsem samozřejmě vynechala. Nemusí vědět, že se nejvíc na světě bojím toho, že si nikoho nenajdu a že tě jednou...ztratím a zůstanu sama, ještě víc, než ten ubohej kůň v plotě či za plotem. To je jedno. A pa také jsme se bavili, jaká to je náhoda, že jeho bratr Patrik chodí s tebou", zabodla do mě najednou oči, jako dvě jehly, až jsem sebou cukla.

"Ehm, Amando", snažila jsem se na celé její vyprávění něco říct, ale ta poslední věta mi naprosto vzala vítr z plachet. Amy mou beznaděj však vyřešila bravurně za mě: "Ne, ne, Shanon, nic neříkej! Ještě jsem neskončila. Když jsem mu řekla, že mám ráda narcisy, utrhl jich pár a donesl mi je, pak si mě zval do klína a houpal, zasypávajíc mě polibky do vlasů. A řekl "Dnes ti to neskonale sluší Amando. jsi má Julie a já jsem tvůj Romeo. Tedy aspoň pro tuto chvíli. Dovol mi tě tedy hýčkat.' Hladil mě po vlasech a dál mě zasypával něžnými letmými polibky. Ovšem nikdy mě nepolíbil na ústa. Tady jsem poznala, že mu nejde jen o sex na jednu noc. Ach Shanon, je tak něžný a pozorný", vydechla blaženě Amy. Moc jsem jí to přála. Po všech těch úletech by si zasloužila pořádná vztah se vším všudy.

"Když se začalo stmívat, rozhodli jsme se, že je čas na návrat. A hádej, koho jsme cestou potkali", nadhodila tajemně sestřička, mrknouc na mě. "Netuším", pokrčila jsem rameny. "Bratříčka Seana! Vykračoval si to s nějakou blonďatou, nohatou slečnou.. Vkus má, to nemůžu popřít", mrkla na mě ségra a já se musela pousmát. Můj bratříček se prostě potatil. "Pozdravuje tě a dnes večer se prý asi staví. Je zvědaví na náš pokoj. Možná prý přijde i s Marry. Tak se jmenuje ta blondýnka", usmála se na mě Amanda. "Tak jste šli zpátky...Doprovodil tě až na sem pokoj?" Zeptala jsem se zvědavě. Chtěla jsem přeci vědět všechno. "Ano, doprovodil mě až sem. A když jsem otevřela dveře a vstoupila s ním za zády, tak...." Nejistě se odmlčela a pohlédla na mě, jako by se snažila zjistit v jakém jsem rozpoložení a jaká by tím pádem mohla být má reakce.

"Pokračuj", pobídla jsem jí netrpělivě, o když jsem tušila, co viděla... "Mno Leželi jste s Patrikem na tvé posteli, oblení a oba spící. Ležela jsi mu na prsou, objímajíc ho. A on tě též objímal. Krásně, tak ochranitelsky, si tě držel. Opatrně jsme Pata vzbudili, páč s ním Edmund prý potřeboval o něčem důležitém mluvit. Pat se zvedl tak opatrně, že tě ani nevzbudil a na rozloučenou tě políbil na čelo", vysvětlovala zapáleně Amanda a mě se dělalo čím dál tím víc špatně od žaludku. Co jsem to provedla? Nejdříve mám problémy ho políbit a pak s ním spím v těsném obětí ve své posteli? Jsem nesnesitelná mrcha!

"Je ti něco? Myslela jsem, že už sis ve svých citech udělala jasno, když jsi se k němu tak vinula. Měla jsem dojem, že budeš nadšená a ty zatím vypadáš, jako by ti najednou bylo špatně", řekla starostlivě a drobet naštvaně Amanda. Bylo však vidět, že se snaží své rozhořčení skrýt. Znala jsem jí však až moc dobře na to, abych poznala, že se její mínění za odpoledne vůbec nezměnilo. Pořád po mém boku viděla jen Patrika.

"Vše je v naprostém pořádku, neboj", snažila jsem se své jindy usměvavé sluníčko uklidnit a drobet nejistě jsem se na ní usmála. Nikdy jsem nebyla dobrá herečka. A tak, abych se neprozradila, jsem vyhrkla: "Mám hlad jak vlk. Už je čas večeře. Měly bychom na ni už pomalu jít, ať na nás něco zbyde!" Amanda svůj výslech pro tuto chvíli tedy vzdala a s povzdechem mě následovala.

4. Edward vs.Shanon, Edmund vs.Amanda

Mon, 04 Jan 2010 17:50:41 +0100

We are sisters

"Shanon!...sakra zastav se přece!...mluvím s tebou, neutíkej, SHANON FORSYTOVÁ!"

"Tak mi opět padáš do náruče krásná Amando Fullertonová"

"Shanon! proboha vzpamatuj se,vždyť máš Patrika!"

****

"Prokristapána Shanon, zabrzdi už přece ne, vždyť oběd je až za půl hodiny, kam tak spěcháš", ptala jsem se své strašně spěchající sestry a nestačila se divit jejím maratonským vlohám.

Do větších podrobností jsem netušila a nevěděla, co se stalo během těch 35 volných minut mezi mou sestrou a Edwardem Massonem .

Už když jsem je viděla si spolu povídat, zdálo se mi, že to nebylo jen tak ledajaké zdvořilostní povídaní.To jak se na ni v několika minutách díval, mi jen potvrzovalo, že mezi nimi funguje chemie a to chemie,která až vybuchne, tak bude zle .Přece si nepovídali o samotě celou půl hodinu o světovém míru ne? Každopádně ,jestli spolu něco mají, nebo už měli, bude to mít katastrofální následky.

Když jsem jakž takž dokázala sestru zbrzdit, ona se podívala za mě a pak najednou zpomalila, až jsem se lekla. Celou dobu běžet takovou štreku a pak se najednou zastavit, docela manévr na moje nervy, už teď jsem byla docela vytočená, co se vlastně děje.

"Shanon?... ty mě jednou vážně zabiješ, ty víš, že jsem sportovní antitalent a vláčíš mě za sebou dobrých 10 minut bez přestávky! Mohu se zeptat proč jsme museli absolvovat tento maraton?", uřícená a zároveň neskutečná unavená se ji zeptám. Ona se jen svalila na nejbližší lavičku a též sotva popadala dech.Seděli jsme tam jak dvě uřícené holky co se opět předvedli. V tu ránu když jsme se na sebe podívali, jsme dostali výbuch smíchu .Opět jsme neodhadli situaci a ty naše vyřízené obličeje prostě museli stát za to. Tak dvě minuty jsme se smály ba ne ,přímo gebili ,na celé kolo jak smyslu zbavené. Pak ale Shanon zvážněla a já se až lekla nad tou změnou. Začala se dívat do země a rozpačitě se na mě dívala.

"Shanon?...co se děje?...myslím, že mi dlužíš několik vysvětlení".

"Víš Amando, já…já…se asi zamilovala"! vyhrkla a mě málem vypadli oči z důlku a trefil šlak.Nestačila jsem se divit.Tak pět minut jsem sice byla trochu zasekaná, ale pak jsem se vzpamatovala a promluvila na ni klidným hlasem.

"No..Shanon..hned na úvod,je mi jasné kdo to to je, ale že jsi se zabouchla do kluka během 35minut společně stráveného času, tomu říkám teda výkon hodný medaile!," rozesmála jsem se abych uvolnila tu, řekněme kapánek, neobvyklou atmosféru. Viděla jsem na Shan, že neví jak si počít s nově nastalou situací.Pak jsem ale nasadila vážnou tvář, tohle se musí vyřešit probrat. Obejmula jsem ji kolem ramen.

"Víš Shan, nechci nějak zpochybňovat tvé city,to ani náhodou, ale nezdá se ti, že by to mohlo být jen pouze chvilkové poblouznění?, koneckonců já musím uznat, že Edward Masson je fešák no.1, ale že by to bylo tak žhavý jako láska, on je velmi hezký kluk, třeba se ti jen líbí a to tak moc, že si myslíš, že ho máš ráda….", nadhodila jsem opatrně a čekala jak to vezme.

"Víš co Amando!....ty jsi tam nebyla, nevíš co se tam dělo, nevíš vůbec nic! nevíš jak se mnou mluvil, jak se mi díval do očí, jak se mě podlamovala kolena anebo ..anebo když mě vzal do náručí když jsem omdlela!" vychrlila ze sebe tak rychle a procítěně,až se pak zarazila a zrudla jak pivoňka. Uvědomila si, že řekla více než chtěla ,a co zřejmě neměla.Já jen povytáhla obočí.OPan se jen nadechla aby něco řekla.

"No ehm..já…no sakra..…prostě ty to nechápeš! A víš co já mám hlad, jdu jíst, měj se"!,vykoktala s ještě s trochu přiškrceným hlasem a se slzami v očích se začala rychle vzdalovat.Šla jsem za ní a musela s ní srovnat krok, protože byla na mě moc rychlá.

"Shanon! proboha vzpamatuj se,vždyť máš Patrika! co mu jako řekneš?..promiň ale já se asi zamilovala do tvého kámoše.! Bylo to fajn, ale já už tě nemiluju? Nemyslíš že by to bylo vůči němu docela hnusný,vem si co jste spolu prožili!" vyjekla jsem naštvaným hlasem a začala zuřit.Ale Shanon se mi vzdalovala čím dál tím více, už dokonce začala běžet.

"Shanon!...sakra zastav se přece!...mluvím s tebou, neutíkej.

SHANON FORSYTOVÁ! Okamžitě zastav!!

Na obědě jsme spolu nepromluvili ani slovo. Obě jsme seděli nehnutě vedle sebe a jedli kuře plněné nádivkou s americkými brambory. Bylo slyšet jen cinkání příborů a vidět rozpačité pohledy. Chtěla jsem prolomit ledy a vzít iniciativu do vlastních rukou, ale na to já jsem až moc hrdá. Mrzelo mě, co jsem udělala, neměla jsem na ni jít tak rychle. Ale zase ona nemá hlavu, takhle všechno zahodit,jen kvůli tomu, že si myslí , že je zamilovaná.

Uznávám, že jsem na to možná měla jít jemněji,pomalu a jednotlivé detaily z ní dostat a pak si udělat obrázek, ale po tom srdceryvném přiznání, od toho jak na ni Edward mluví až po to jak mu padla do náručí, jsem si obrázek už udělala. Musela jsem uznat, že tohle nebude jen chvilkové poblouznění, tohle bude vážné a jestli se to dozví Patrik, tak to bude mít následky.

Obě jsme tam seděli jak dva kakabusové a nemínili jsme cokoliv říci, sice jsme nevlastní sestry, ale v tomto ohledu jsme úplně stejné. Jako přes kopírák. Najednou jsem si všimla, že se pořád upřeně dívá na protější stůl a hned mi to bylo jasné.

"To jsem si mohla myslet ,že zase čučí na tohto svýho Edwarda Massona!", sykla jsem zlostně a zároveň naštvaně. Musela jsem se otočit, na to se nedalo dívat.Tak blaženě se nědívá ani na Patrika a to je jeí přítel! Tohle bylo na mě moc.Zlostně jsem odhodila příbor, vzala si tašku a odkráčela z haly. Nemohla jsem si nevšimnout Shaninýho pohledu a toho jejího amanta! Pche ať mi dají pokoj! Na to prostě nemám.....

Jak jsem byla naštvaná, nevšimla jsem si osoby, co které jsem vrazila. Byl to…opět Edmund!

"Ááá….jééjda…prokristapána..já se omlouvám", zakoktala jsem zmateně a podívala se mu do očí. On se opět pouze usmál tím svým šibalským úsměvem a já byla v koncích.

" Tak mi opět padáš do náruče krásná Amando Fullertonová, je-li to osud, rád bych, aby se to zopakovalo", řekl a ze mě vypadla další velice rozumná věta z mého soukromého slovního fondu pro tyto situace."No…já také", a v tu chvíli bych se do země propadla. Prostě já si dokážu pokecat na úrovni a zvlášt s Edmundem .Zvedl mě ze země,postavil na nohy a zrozpačitěl.

"Víš Amando, já tak trochu do tebe narazil schválně, já chtěl….já….chtěl jsem ti předat tohle", podal mi malý lístek a byl pryč. Já tam stála jako tvrdé Y a držela v ruce lístek. Samou nedočkavostí jsem roztrhla stužku a četla krásným krasopisem pouze několik slov, které mi ale vyrazili dech.

Drahá Amando, přijď prosím po škole k severní bráně. Něco Ti musím říci.

Budu se těšit.

S láskou tvůj E.T

"To…to….je úžasné!...Edmund a já….sami…dva..jen my dva…",tak zasekaně jsem to ze sebe vykoktala, že by si člověk myslel, že jsem asi postižená. Tolik radosti, takové vzrušení co mě proudilo po celém těle, jsem v životě necítila. Vůbec mi nevadilo, že do mě vráželi ostatní,mě to bylo jedno. V tuhle chvíli jsem myslela jen na něj a to jak budeme spolu sami. Co mi asi tak chce říci?

Pomalu jsem se došourala do svého pokoj, hodila tašku do kouta a plácla sebou na postel. V tuhle chvíli jsem měla myšlenky jen pro Edmunda. Slyšela jsem kroky, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Až když jsem slyšela svoje jméno vyhoupla jsem se a posadila na postel. Byla to Shanon. Vstala jsem, dělala jsem ,že ji neznám a začala rádoby něco přerovnávat na nočním stolku.

"Amando poslouchej mě", ozvala se a já pořád nereagovala."Amando Jane Fullertonová buď tak laskavá, otoč se na mě a věnuj mi několik minut svého drahocenného času" ,teď už přidala na intenzitě hlasu a já se konečně otočila.

"Co je?"

Přistoupila ke mě a obejmula mě. Tohle jsem nečekala a chvíli jsem bojovala s nutností ji obejmout silněji, a z celého srdce se ji omluvit za svoje chování. V tu chvíli bylo vše odpuštěno a nemuseli jsme ani nic říkat,ani slovo. Já se slzami v očích jsem jen prohodila."Shanon, dělej jak uznáš za vhodné, já se ti do toho plést nebudu.Chci jen aby jsi věděla, že s tím nesouhlasím.Je to ale tvůj život.",pousmála jsem se, poodešla jsem a podala ji lístek od Edmunda. Shanon jen zvedla zvědavé obočí ale pak vykřikla, když dočetla poslední slovo

"No páááááááni! Am! já ti to tak tak přeji.Ty a Edmund, sami, snad už si konečně řeknete něco více než ty vaše smysluplné věty", rozesmála se a opět mě obejmula. Já se jen zmohla na další pláč.Když mě viděla, neudržela se a začala plakat také. Stály jsme tam dvě uplakané, štěstím uplakané sestry ,v náručí.Pak se Shanon odtrhla, přispěchala k mému kufru.

"Co jsi vezmeš a sebe?", zeptala se po delší době s uslzenýma očima a šibalským úsměvem.

"Vůbec netuším" , pokrčila jsem ramenem a otřela si ještě zbytek slz co mi zůstali na obličeji.

"Tak pojď, pustíme se do toho, moc času už nemáme", usmála se a začala mi ukazovat jednotlivé kousky oblečení. Já byla opět štastná, teď se po hlavě můžu vrhnout na další bod tohoto dne:

Rande s Edmundem Townsendem!

3. Edwardovo tajné místo

Sat, 02 Jan 2010 15:28:51 +0100

We are sisters

"Ehm, jsem se chtěla zeptat k čemu jsou tu ty klapky na uši"

"Ahoj, jsem Edward Massen a ty jsi Shanon Forsyte, že?"

"Ach...A ty máš slečnu?"

"Jsi v pořádku?"

***

Na to, že jsme měli jako první vyučovací hodinu hned dvouhodinovku kouzelných formulí, nám to uteklo zatraceně rychle. Možná za to mohla Amanda, která mi celou dobu básnila o krásných hnědých očí, podle ní, nejkrásnějšího a nejmilejšího kluka a světě, jménem Edmud. Poté nás čekala dvouhodinovka bylinkářství, které probíhalo venku ve speciálních sklenících, kde se pěstovali rostliny těch nejpodivnějších vůní, tvarů a účinků.

"Rozdělte se do dvojic,"poručila profesorka. Já a Amandou jsme si hned zabraly jeden za stolečků se záhadnou kytkou v květináči, plném hlíny. "Tyhle kytky přesadíme do větších květináčů. Kdo ví, jak se jim říká?" Zeptala se ta malinká ženuška, která se nás rozhodla učit. Něčí ruka vystřelila vzhůru a ozvalo se: "Mandragory! Jedná se o léčivé rostliny. Tedy, léčí jen jejich kořen a to tak, že uvádí zkamenělé do původního stavu." 'To bude zase jeden z těch příšerných vlezlých šprtů', pomyslela jsem si a už ze zvyku zakroutila hlavou. Hned jsem se o své mínění chtěla podělit se sestřičkou a tak jsem se k ní naklonila a už jsem otvírala pusu, když v tom..."A dost! Slečno", ukázala na mě profesorka špinavým prstem od hlíny, "Na mých hodinách můžete povídat jen při práci a to k tématu. Pokud je mi známo, ještě nepracujete, tak o čem se pak bavíte?"

"Ehm, jsem se chtěla zeptat k čemu jsou tu ty klapky na uši", nasadila jsem nevinný andělský výraz. Tedy aspoň jsem se o to snažila, ale tahle mě protivná prťavá profesorka byla na můj vkus až moc chytrá a poznala, že se jí snažím obalamutit.

"Tak vy se mi ještě snažíte lhát do obličeje? No to je vrchol, seberte si své věci a přestěhujte se tamhle k Edwardovi a vy slečno Simsnová zase tady k té slečně", podívala se do papírů a doplnila: "Amandě!"

Můj nešťastný pohled se setkal s Amandiným a bylo vidět, že se cítí úplně stejně. Ach, co si bez ní sakra počnu? Dvě hodiny! Umřu, to je jisté... Povzdechla jsem si a odšourala se směrem k Edwardovi s baťohem na zádech a hlavou vzhůru, aby ta mrcha profesorská neviděla, jak moc mi tím ublížila.

"Čau", byl jediný pozdrav na který jsem se v té chvíli zmohla a chtěla jsem dodat, že si každý budeme hledět svého květináče, ale když se naše oči střetly hned se mi to vytratilo z hlavy a věnovala jsem mu svůj nejkrásnější úsměv, čím, jak jsem si všimla, jsem ho naprosto odzbrojila. Dali jsme se do práce a oba dva mlčeli, ale vzájemně jsme po sobě pokukovali. Najednou byla hodina za námi a my byli jako jediný hotový. Všimla jsem si, že Amanda je vzteky bez sebe, protože jí její spolupracovnice přidělávala jen práci navíc. Nechtěně převrhla na mé drahé druhé já plný květináč hlíny.

Přestávku jsem strávila posloucháním Amandiných stížností. Zazvonilo a já se celá nervózní vrátila zpět k tomu krásnému, až snad mystickému, stvoření, které se na mě opět nesměle, ale sladce usmívalo.

"Ahoj, jsem Edward Massen a ty jsi Shanon Forsyte, že?", zeptal se mě s úsměvem. "Hm", kývla jsem na znamení souhlasu. Na nic lepšího jsem v danou chvíli nebyla schopná přijít, protože mě za prvé okouzlil jeho hlas a za druhé mě ohromilo, kolik lidí mě tu zná. "Jak se ti tu líbí?, vyptával se dál. "Ehm, je to tady hezké", sakra to bylo inteligentní. "Řeknu ti, tvůj přítel Patrik se má. Mít takovou krásku jako jsi ty, rozmazloval bych jí a ne jen to..." Jeho oči se zadívaly do dálky a nejspíš se snažily, si to všechno představit. Možná to byla nádherná iluze, poněvadž se panu snílkovi objevil na tváři blažený, až zamilovaný úsměv.

"Ach...A ty máš slečnu?" Zeptala jsem se nenápadně, nevědomky si natáčejíc pramen vlasů na prst. Docela se mi totiž začal líbit, tak jsem musela zjistit, jak velké jsou mé šance, dostat ho. "Mno měl jsem Selenu, to je ta, co pomáhá tvé sestře. Ale neklaplo nám to", vysvětlil a nezdál se mi nijak smutný, což mě pobídlo k dalším otázkám. "Proč jste se rozešli?" Na oko jsem se zarazila a začala se mu omlouvat: "Promiň, nic mi do toho není..." Abych vypadala přesvědčivě, tak jsem při těchto slovech sklopila oči. Ucítila jsem jeho jemné prsty na své tváři, což mi napovědělo, že jsem na dobré cestě. Z tváře se jeho dotek přesunul k bradě, pak se z ničeho nic zarazil. Nejspíš si uvědomil, že tohle je realita a ne sen. Že by? Ne, to není možné. Sotva mě znal! Jen mě chtěl utěšit, poněvadž jsem se mu zdála smutná a zahanbená svou až příliš velkou či možná dokonce dotěrnou zvědavostí. Co když jsem pro něj opravdu od teď byla jen jedna z jeho dotěrných spolužaček? Uvědomila jsem si, že při mým myšlenkovým rozjímáních se na sebe stále vzájemně koukáme. Zajímalo by mě, co viděl v mých očích. Viděl strach, jenž jsem v tu chvíli cítila? Strach z toho, že ho nedostanu, že si ho ukořistí nějaká jiná slizká potvora? Co jsem vlastně cítila? Když jasem si pomalu začínala myslet, že se z té vší bezmoci sesypu přímo k jeho nohám a nebo, že už v jeho pohledu zůstanu s těmito pocity uvězněná napořád, zaslechla jsem drobet z dáli jeho něžný hřejivý hlas. "Rozešli jsme se, protože jsem dnes v noci mluvil ze spaní, Včera jsem tě zahlídl v jídelně, ale všiml jsem si, že se o něčem bavíš Amandou, tak jsem vás nechtěl rušit. Navíc ani nevím, co bych ti řekl. Pak jsme se Selenou šli potají spát do její postele, což jsem ovšem neměl dělat", zarazil se, když však viděl můj tázavý pohled, pokračoval: "Snil jsem o tobě, o tvé ladné labutí chůzi, o hubené tvarované postavě a o tvých magicky se lesknoucích dlouhých, roztomile se vlnících, vlasech. Z té dálky jsem bohužel viděl jen tyto tvé přednosti. O to víc si vážím dneška, kdy stojím naproti tobě a nemůžu se nabažit tvých nádherných hlubokých zelenohnědých očí. Ani nevíš, jak jsem rád, že tě profesorka posadila ke mně, poněvadž si s tebou můžu konečně promluvit a zjistit, jestli se krása tvého zevnějšku odráží z tvé duše", trošku omluvně se usmál a mrknul na mě. Já si až teď uvědomila, že stojím, jak socha vytesaná z kamene z padlou čelistí a vytřeštěnými kukadly. Divím se, že mi samým úžasem a překvapením nevypadly z důlků.

"Už mám toho akorát tak dost, zaječela mi do ucha ta mrcha profesorská, až jsem leknutím nadskočila a Edward se k mému potěšení zatvářil, jakoby žvýkal citron. Profesorská pokračovala, naštěstí pro mé uši mnohem tišeji, zato však jízlivěji, až mě zamrazilo: "Copak už jaste hotový?" Edward nasadil velice sladký úsměv a s nádechem provokace odpověděl: "Jistě, paní profesorko", a poukázal na přesazené mandragory. Profesorka si je prozkoumala přísným rentgenovým pohledem, pokývala uznale hlavou a řekla: "Vzhledem k tomu, že do konce hodiny zbývá třicet pět minut můžete se jít tedy projít po školních pozemcích, aby jste tady své stále těžce pracující spolužáky nerušili. Do školy ale ještě nechoďte, rozumíte? Berte tuto procházku jako součást vyučování a nezraňte se!" Celá šťastná jsem si naházela věci do batohu. "Vezmu ti bágl, můžu?", nabídl se Edward, nečekal na odpověď a štrádoval si to s ním ven ze sleníku. U vchodu se otočil, aby se ujistil, že jdu za ním. Neschopná slova jsem tedy donutila své nohy k pohybu, jdouc jemu a hřejivým paprskům podzimního slunce vstříc.

Jak jsme se tak procházeli, začali jsme se vzájemně poznávat. "Mám moc rád přírodu. Má v sobě určité kouzlo života. Fordská střední má několik tajemných míst a to nejen uvnitř. Někdy tě na ně zavedu, jestli chceš?" Zvedl jedno obočí a zastavil se tak aby zastavil i mě. Stál tak blízko, až jsem cítila jeho voňavý dech na svých tvářích. Mou páteří projelo mravenčení, až mráz, přestože slunce nad námi stále hřálo. V mém břiše začalo v ten moment poletovat snad až tisíce malinkých motýlků.

"Budu moc ráda", vykoktala jsem. Napětí mezi námi by se dalo krájet. Když se usmál, svět se se mnou zatočil a pevná půda pokrytá zelenou svěží trávou byla ta tam. Dopadla jsem do jeho náruče, kterou mě zachytil.

"Jsi v pořádku?" ptal se starostlivě, zatímco mě někam odnášel. "Asi ano, jen se mi zatočila hlava, nic to není. Kam mě to neseš?" Ptala jsem se zvědavě, opřená o jeho hruď. "Vydrž Shanon, už tam budeme", řekl tajemně, pobaven mou nedočkavostí.

"Jsme na místě", řekl a já se ocitla snad na nejkrásnějším místě na světě. Byla to kulatá rozkvetlá louka těmi nejrůznějšími barevnými květy, nad kterou byl porost tak hustý, že jen místy si sem našlo cestu pár slunečních paprsků. Odněkud ze shora se ozýval nádherný melodický zpěv ptáčků a když jste nedělali žádný hluk, mohli jste zahlídnou motýla sedajícího si na jeden z jíž zmiňovaných květů. "Sem nikdo nechodí, je to jedno s těch tajemných míst této školy a pozemků jí určených. Řekl bych, že ani sama ředitelka o něm neví. Je zašifrované nejrůznějšími kouzly, na která jsem přišel dnes v noci jen náhodou a přidal jsem si k nim pár svých ochranných kouzel. Zajímá tě, proč jsem v noci vyšel ze školy a jak?" On mi snad četl myšlenky! Mezitím, co mi tohle všechno vypravoval mě posadil snad do té nejměkčí voňavé, velkými i malými květy různých tvarů a barev poseté trávy, se kterou jsem se kdy setkala. Stále opřená o jeho hruď a okouzlená tím vším neznámým okolo sebe, jsem přikývla a dál poslouchala jeho sametová slova, která byla hudbou pro mé uši.

"Po té události, co se stala v noci se Selenou, jsem si potřeboval provětrat hlavu a urovnat tak rozházené myšlenky. A jak jsem se dostal z hradu ti prozradím v ten pravý čas, který ještě nenastal", ukončil tak odpověď na mé nevyslovené otázky a já věděla, že tím další diskuzi na tato témata protentokrát uzavřel.

Povídali jsme si takto ještě nějakou tu dobu a já se cítila neuvěřitelně šťastná a spokojená. Pak se zvedl se slovy: "Měli bychom jít pomalu zpátky, hodina za chvilku skončí, pokud už neskončila a je také čas na oběd." Pomohl mi vstát a dodal s tím nádherným úsměvem: "Tvá sestra tě bude hledat." Cestou zpátky mě opět nesl, ale když už jsme měli skleníky na dohled postavil mě na nohy. Tázavě jsem se na něj podívala. "Kdyby tě někdo z Patrikových přátel či nepřátel viděl v mé náruči, co by si asi myslel?" Až teď mi došlo, jak by to mohlo vypadat a tak jsem kývla na znamení souhlasu a šla jsem. Srovnal se mnou krok a zeptal se: "Na co myslíš? Doufám, že ti nevadila má blízkost. Bál jsem se o tebe. Připadala jsi mi slabá už ve skleníku a po tom, co se ti zamotala hlava jsi neřekla ani slovo. Kromě asi dvou vět..." Odmlčel se a řekl: "Promiň."

Až teď jsem se otočila k němu čelem, čím se také zastavil a smutně si mě prohlížel. Když jsem delší dobu nepromluvila a jen mu pohled oplácela, nevydržel to, očividně a sklopil hlavu. To mi rvalo srdce a tak jsem konečně promluvila a v ústech mi v tu chvíli úplně vyschlo. "Bylo to nejkrásnější dopoledne mého života. Nic tak, tak..."Nemohla jsem najít slova na vyjádření mých okouzlených pocitů a tak jsem prostě řekla: "Jsem ti nesmírně vděčná za tvou péči. Děkuji, žes mě nenechal upadnout a vůbec, to díky tobě jsem nabrala znova sílu", vysvětlila jsem, jak nejlépe jsem dokázala, to co jsem cítila. Tedy aspoň malou část toho, co jsem v té chvíli cítila a aby mi uvěřil, tak jsem se usmála. Tu část, proč se mi vlastně zamotala hlava, jsem raději vynechala. Nemusí vědět, že jsem se do něj zabouchla hned na první pohled. To se mi ostatně stalo poprvé.

Nestačil mi ani nic namítnout, ani mi říct co cítí on, poněvadž přišla má sestřička se Selenou v patách. "Tady jste", zvolala nadšeně Amanda a bylo vidět, že se už nemůže dočkat, až se své spolupracovnice zbaví. Sel se na Edwarda přímo třásla a tak raději odešel. Byla jsem zmatená, protože odešel bez jediného slova na rozloučenou. Selenu jsem v tu chvíli upřímně nenáviděla. Aby tomu zmiňovaná dodala korunu, zeptala se mě: "Kam šel?" Popadla jsem Amandu za ruku, táhnouc jí co nejdál od Seleny. Oběd nás pro tentokrát zachránil.

*We are sisters* - Články

Nová spoluadminka

18. Vždy tě budu milovat (část první)

Velká omluva a dobrá zpráva!

17. Vzájemné vzplanutí

16.Hádka, rvačka, smíření,

We are sisters na Facebooku!

We are sisters

15. Zlomená srdce

14. Navždy spojeni..

13. Nevítaný host

12. It´s my party!

11. Vzpomínky

10. Grape gentlemanem?!

9. Obnovené pouto

8. Pláč, Grape a Patrik

7. Čaj s kamarádem?

6. Hádka

5. Výslech

4. Edward vs.Shanon, Edmund vs.Amanda

3. Edwardovo tajné místo

We are sisters - Články